Míšeň: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m kor.
odkazy
Řádek 42:
Míšeň je turisticky atraktivním městem, které vhodně doplňuje zážitek z Drážďan a přináší ucelení poznatků, čerpaných z renesančních a barokních památek saské metropole.<ref name="SR" >{{Citace monografie | příjmení = Richter | jméno = Stanislav | odkaz na autora = | titul = Drážďany | url = | vydavatel = Obelisk | místo = Praha | rok vydání = 1970 | vydání = 1 | počet stran = 246 | kapitola = Míšeň | strany = 179 | isbn =}}</ref> Návštěvníkům může nabídnout jedinečné pamětihodnosti, jako je nejstarší pozdně gotický německý zámek Albrechtburg, vrcholně gotický Míšeňský dóm s plastikami naumburské huti, malebné Staré město, městské muzeum a muzeum míšeňského porcelánu, v jehož inventáři je kolem 20 000 exponátů. Oslavou míšeňského vinařství je každoroční festival „Meißner Weinfest“, dlouhou tradici mají také místní vánoční trhy. Míšeň bývá spojována s následujícími přídomky: ''„město markrabat“'',<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Dresden, eine facettenreiche Stadt | url = https://www.quotatrip.com/de/vacation-idea/dresden-eine-facettenreiche-Stadt | datum aktualizace = 2020 | datum přístupu = 2020-10-13 | vydavatel = QuotaTrip | jazyk = de}}</ref> ''„město modrých mečů“'',<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Tagesfahrten | url = https://visit-erzgebirge.de/de/erzgebirge-erleben/tagesausfluege.html | datum vydání = 2017 | datum přístupu = 2020-10-13 | vydavatel = Gross Hotelbetriebe GmbH und Co. KG | jazyk = de}}</ref> a konečně: ''„Míšeň – kolébka Saska“''.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Meißen - Die Wiege Sachsens | url = http://kultur.net/kulturtourismus/meissen-die-wiege-sachsens-0 | datum vydání = | datum aktualizace = 2020 | datum přístupu = 2020-10-13 | vydavatel = kultur.net | jazyk = de}}</ref>
=== Poloha ===
Město Míšeň leží 25 severozápadně od Drážďan, 75 km východně od Lipska a 30 km severně od [[Freiberg|Freibergu]] v ústí Labské kotliny na Labi a jeho přítoku Triebisch. Jihovýchodně od Míšně se nacházejí města [[Coswig]] a [[Radebeul]]. Nejníže položeným bodem města je střední hladina Labe ve výšce 95 m.n.m. Jižně od Míšně leží Míšeňská vrchovina, severozápadně pak kopcovitá krajina Lommatzscher Pflege. Sousedními obcemi jsou města Coswig, Diera-Zehren, Käbschütztal, Klipphausen, [[Niederau]] a Weinböhla v Zemském okrese Míšeň.
=== Reliéf, geologie, půdy ===
Centrum města leží na „Míšeňském masivu“ (dříve označovaném jako Míšeňský žulovo-[[Syenit|syenitový]] masiv), který vznikl v [[Karbon|Horním karbonu]]. Vrstva žuly a syenitu byla v mladším Horním karbonu překryta vyvřelými horninami ([[porfyr]], porfyrit, smolek). Všechny tyto geologicky starší horniny dnes vystupují na povrch na svazích hluboce vykrojených údolí, např. na Burgbergu, Ratsweinbergu, Crassobergu, Tonbergu a v celém 3 km vzdáleném pohoří Spaargebirge. Žulové průsmyky se nacházejí v oblasti Nassau. Tyto horniny se ještě dnes těží v místech Steinweg a Dobritz. Dříve byly kamenolomy podél celého Labského údolí, v celém údolí Triebischtal, v pohoří Spaargebirge, na Ratsweinbergu, Tonbergu apod., neboť pro stavební účely nezbytný kámen bylo odtud možné přepravovat s nižšími náklady. Usazeniny z období Křídy, tj. vápenito-hlinitá [[opuka]], se nacházejí v oblasti zvané Zscheila. Zbytky této opuky překrývají žulu také na Tonbergu a Ratsweinbergu. V nížinách (Labské údolí, Nassau) je na povrchu usazená [[Pleistocén|pleistocenní]] údolní hlína a hlinité údolní písky tvořené někdy holocenní lužní hlínou nebo štěrkem. Tyto hlíny byly základní surovinou pro míšeňské cihelny. Na samém povrchu jsou pleistocenní [[Spraš|spraše]], které zde tvoří nejúrodnější zemědělskou půdu. Krajinná forma Labské nížiny je důsledkem zlomu, respektive tektonického poklesu. Tento pohyb hornin pokračuje dodnes, takže lze říci, že Míšeň, i když v malé míře, je oblastí zřetelné [[Seismologie|seismické]] aktivity.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Naumann | jméno = Günter | titul = Stadtlexikon Meißen | url = | vydavatel = Sax-Verl. | místo = Beucha | rok vydání = 2009 | vydání = 1 | počet stran = 414 | kapitola = Meißen (Geologie) | strany = 222 | isbn = 978-3-86729-013-5 | jazyk = de}}</ref>
=== Vodstvo ===
Nejvýznamnějším vodním tokem v prostoru Míšně je řeka Labe, která městskou oblastí protéká z jihozápadu na severovýchod v částečně hluboce vykrojeném a úzkém údolí. Povodí Labe na území města tvoří přítok Triebisch (zleva) a Fürstengraben (zprava). Průměrný střední vodní stav Labe v Míšni byl v roce 2020 na základě desetiletého měření 219 cm, střední [[Hydrologie|průtok]] 0 m³/s.<ref>{{Citace elektronické monografie | odkaz na korporaci = Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie | titul = Meißen / Elbe | url = https://www.umwelt.sachsen.de/umwelt/infosysteme/hwims/portal/web/wasserstand-pegel-501080 | datum aktualizace = 2020-10-1 | datum přístupu = 2020-10-01 | vydavatel = Sächsisches Landesamt für Umwelt, Landwirtschaft und Geologie | jazyk = de}}</ref> Pro hospodářský život Míšně byla po staletí významná lodní doprava, která přepravovala pískovce, vápence a později také české uhlí důležité pro zdejší keramický průmysl stejně jako až donedávna dosti rozšířený rybolov.<ref>NAUMANN, Günter. ''Stadtlexikon Meißen'', Kapitola Elbe, s. 71–73.</ref>
Pitná voda, kterou distribuují vodovody společnosti Meißner Stadtwerke (MSW), pochází z údolních přehrad Lehnmühle a [[Klingenberg (Sasko)|Klingenberg]] a je ještě dodatečně upravována v Drážďanech. V roce 2016 bylo touto cestou do Míšně přivedeno 1 350 000 m³ pitné vody. Podle měření laboratoří společnosti Drewag Netz GmbH v témže roce je pitná voda v Míšni vysoce kvalitní a vyrovná se složením i vodě minerální.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Herrmann | jméno = Marcus | titul = Meißner brauchen mehr Wasser | periodikum = Sächsische Zeitung | datum vydání = 2016-09-01 | datum přístupu = 2020-10-01 | url = https://www.saechsische.de/meissner-brauchen-mehr-wasser-3481163.html | issn = | jazyk = de}}</ref>
=== Podnebí ===
Klimatické podmínky v Míšni ukazují jasné rozdíly mezi oblastí údolí a horami. Vzhledem ke kontinentální poloze města je zde velmi málo srážek. Průměrné roční srážky jsou 590 až 640 mm. Průměrná roční teplota v oblasti Míšně je přibližně 8,6 °C. Na jižních svazích je roční průměrná teplota dokonce 9,1 až 9,5 °C, zatímco údolí a soutěsky na levém břehu Labe mají díky své převážně severovýchodní orientaci teploty až o 4 °C nižší. Převládajícím hlavním směrem větru je západ nebo severozápad a je částečně upraven teplotními poměry údolí Labe. Samotné Labe je vyrovnávacím prvkem klimatického systému města, takže lze hovořit o mírném podnebí ovlivňovaném kontinentem.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Meißen | titul = Teilfortschreibung Integriertes Stadtentwicklungskonzept der Stadt Meißen aus dem Jahr 2008 : Fachkonzept Klima und Energie | url = https://www.stadt-meissen.de/download/rathaus/Fachkonzept_Klima_Energie.pdf | datum vydání = 2015-07-24 | datum přístupu = 2020-10-01 | vydavatel = Stadt Meißen | strany = 18 | jazyk = de}}</ref>
=== Flora a fauna ===
Přirozená vegetace má na území Míšně četné [[Květenná říše|floristické]] zvláštnosti. V údolích na levém břehu Labe dominují druhově bohaté smíšené listnaté lesy, zatímco na pravém břehu převládá dub. Dílčí oblasti se vyznačují také subkontinentálními společenstvy suchých trav.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Stadt Meißen | titul = Fortschreibung des Integrierten Stadtentwicklungskonzeptes (INSEK) : Schlussentwurf 17.09.2019 | url = https://www.stadt-meissen.de/download/zahlen-und-fakten/INSEK.pdf | datum vydání = 2019-09-17 | datum přístupu = 2020-10-01 | vydavatel = Stadt Meißen | strany = 90 | jazyk = de}}</ref> V rámci Saska se výlučně v okrese Míšeň – většinou na teplých, suchých a chráněných místech na Labi nebo v bočních údolích – vyskytují následující vzácné druhy: [[locika vytrvalá]] (''Lactuca perennis''), [[zvonek boloňský]] (''Campanula bononiensis''), [[čistec německý]] (''Stachys germanica''), [[mochna skalní]] (''Drymocallis rupestris''), [[vousatka prstnatá]] (''Bothriochloa ischaemum''), [[zapalička největší]] (''Tordylium maximum''), [[pochybek prodloužený]] (''Androsace elongata''), [[vstavač nachový]] (''Orchis purpurea''), [[divizna brunátná]] (''Verbascum phoeniceum''), [[mochna bílá]] (''Potentilla alba''), [[koniklec luční]] (''Pulsatilla pratensis''), [[křivatec nejmenší]] (''Gagea minima''), [[saranče lesní]] (''Chorthippus vagans''), [[šidélko ozdobné]] (''Coenagrion ornatum'') a [[užovka podplamatá]] (''Natrix tesselata'').<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Naturschutzzentrum pro natura Elbe-Röder e.V. | titul = Seltene Meißener Pflanzen- und Tierwelt | url = http://www.nsz-pro-natura.de/pflanzenundtierwelt.html | datum aktualizace = 2020 | datum přístupu = 2020-10-01 | vydavatel = Naturschutzzentrum pro natura Elbe-Röder e.V. | jazyk = de}}</ref>
=== Ochrana životního prostředí ===
S oblastí Míšně se překrývá pět lokalit chráněných podle [[Směrnice o stanovištích]]. Jsou to: ''Elbtal zwischen Schöna und Mühlberg'', ''Bosel und Elbhänge nördlich Meißen'', ''Linkselbische Täler zwischen Dresden und Meißen'', ''Triebischtäler'', ''Täler südöstlich Lommatzsch''. Na základě evropské [[Směrnice o ptácích]] je chráněna oblast: ''Linkselbische Bachtälere''. Dále jsou zde lokality s výskytem chráněných netopýrů, čtyři [[Chráněná krajinná oblast|chráněné krajinné oblasti]] (''Riesaer Elbtal und Seußlitzer Elbhügelland'', ''Nassau'', ''Elbtal zwischen Dresden und Meißen mit linkselbischen Tälern und Spaargebirge'', ''Meißner Triebischtäler''), jedna chráněná přírodní oblast a šest [[Přírodní památka|plošných přírodních památek]]. Konečně na území města Míšeň, je celkem asi 100 pozemků zákonně chráněno jako [[Biotop|biotopy]]. 1.605 ha z plochy městské oblasti (ca. 51,9 %) je využíváno zemědělsky, 291 ha (9,4 %) tvoří lesy. Podle zprávy Akčního plánu pro hluk z roku 2019 je hlavním zdrojem hluku silnice B 101. V roce 2019 bylo ve městě 15 povolených provozů vyžadujících schválení podle Spolkového zákona o kontrole imisí (BImSchG).<ref>Stadt Meißen. ''Fortschreibung des Integrierten Stadtentwicklungskonzeptes (INSEK) : Schlussentwurf 17.09.2019'', s. 90–93.</ref>
=== Městské části ===
<div style="column-width:15em">
Řádek 92:
=== Osídlení Míšeňska ===
[[Soubor:Sachsenspiegel-Wenden.jpg|náhled|[[Wendové]] na vyobrazení ze ''[[Saské zrcadlo|Saského zrcadla]]'' (14. stol.). Žena (vlevo) má na skráních typickou čelenku, muži punčochy s vinutým vzorem, které však nejsou ani archeologicky, ani z písemných zdrojů známy. Vyobrazení je určeno negramotným jako tzv. „mluvící“ obraz.]]
Nejstarší zřetelné stopy osídlení Míšeňska pocházejí z počátku [[Neolit|mladší doby kamenné]], tedy z období před asi 6000 lety před naším letopočtem. Stopy sídlišť, např. keramika a kultické figurky, z prvních tří až čtyř tisíciletí se našly v obcích Kmehlen a Birmenitz. První [[Neolit|neolitickou]] kulturou byla patrně [[kultura s lineární keramikou]], jejíž nositelé pravděpodobně přišli z Čech. Pozdější [[kultura se šňůrovou keramikou]] zanechala stopy v téže oblasti. V následné [[Doba bronzová|době bronzové]] vznikla zde a v okolí obce Weinböhla sídliště pozoruhodné kultury, po níž se zachovaly příkopové dispozice a systém opevnění. Za zmínku stojí také [[Mohyla|mohyly]] v Gävernitz, jedna z nich má průměr 14 m. Jednalo se zřejmě o [[Keltové|keltské]] kmeny, které zde zaujali obrannou pozici proti [[Germáni|Germánům]] přicházejícím ze severu. Ti, konkrétně [[Svébové]] a [[Hermunduři]], kraj obsadili mezi rokem 600 až 400 před naším letopočtem. Se [[Stěhování národů|stěhováním národů]] však odtáhli do Durynska. Poté bylo kolem 6. století Míšeňsko osídleno [[Lužičtí Srbové|srbskými]] kmeny, které přicházely ve směru od Čech. V úrodné bezlesé oblasti v okolí města Lommatzsch vzniklo sídliště kmene označovaného jako Glomačové (Glomaci/Lommatzscher), později v němčině také Daleminci (Daleminzien). Okrajovou částí této oblasti bylo pozdější území Míšně. Jejich kultickým a politickým střediskem však byla Lommatzsch. Názvy původních srbských sídlišť se dodnes vyznačují koncovkami -itz, -ütz, -a, -ig.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pohl | jméno = Hans-Jürgen | titul = Meissen | url = | vydavatel = Tourist Verlag | místo = Berlin ; Leipzig | rok vydání = 1990 | vydání = 4 | počet stran = 148 | edice = Tourist-Stadtführer | kapitola = | strany = 12–13 | isbn = 3-350-00241-2 | jazyk = de}}</ref>
=== Založení Míšně ===
[[Soubor:Siegel Heinrich I Posse.JPG|náhled|upright=0.8|Pečeť [[Jindřich I. Ptáčník|Jindřicha I. Ptáčníka]] na listině ze 18. října 927 ukazuje Jindřicha jako vítězného vojevůdce, který je podle pozdní antické tradice zobrazen z poloprofilu.]]
Založení Míšně je dáváno do souvislosti s tažením vojsk [[Jindřich I. Ptáčník|Jindřicha I. Ptáčníka]] proti slovanským kmenům východně od Labe a Sály. Jindřich se v mocenském souboji jakožto vévoda saský ukázal silnějším, než byla ostatní knížata [[Východofranská říše|východofranské říše]], roku 919 se stal východofranským králem, jenž chtěl pod svou vládu sjednotit všechny kmeny a knížectví vznikajícího teritoria. Jakmile s nimi v roce 924 uzavřel devítileté příměří, odtáhl se svým vojskem proti východním sousedům (dolno)saského vévodství, tj. proti kmeni [[Polabští Slované|Polabských Slovanů]], jímž byli [[Stodorané|Havolané]]. Krátce po vítězství nad nimi napadl území Daleminců, které zahrnovalo dnešní území Míšně. Zde oblehl a nechal vyhladovět hradiště Gana. Po pádu Gany směřoval k Labi, kde na podzim roku 928 poprvé spatřil zalesněný vrch. Když byl zavražděn kníže [[Kníže Václav|Václav]], podnikl Jindřich polní tažení proti Praze a uvalil na kněžnu [[Drahomíra ze Stodor|Drahomíru]] povinnost platit mu [[tribut]]. Zpátky se s vojskem vrátil přes Krušné hory a přes území Daleminců. V letech 928–929 založil hrad k zajištění hraniční linie, a to na onom skalním vrcholu, položeném přímo nad řekou Labe. Jméno „Misni“, které je doloženo v kronice [[Dětmar z Merseburku|Thietmara Merseburského]], je odvozeno od slovanského názvu potoka „Misa“, respektive „Misna“ (místo na Mise).<ref>NAUMANN, Günter. ''Stadtlexikon Meißen'', Kapitola Meißen (Name), s. 222–223.</ref> V roce 932 odtud pokračoval ve svém tažení proti [[Lužičtí Srbové|Lužickým Srbům]]. Hrad tehdy zahrnoval opevněný vojenský tábor, který fungoval jako hraniční pevnost, ale také jako opěrný bod k ovládnutí Srbů. V roce 933 již byli Daleminci podřízeni jeho nadvládě. Jejich privilegovaná vrstva byla záhy začleněna do hradní posádky.<ref>POHL, Hans-Jürgen. ''Meissen'', s. 16–17.</ref><ref name="SR" ></ref>
=== Nejstarší dějiny Míšně v raném středověku ===
Následník a syn Jindřicha, první římský císař znovuobnovené Svaté říše římské Ota I. Veliký začlenil roku 965 podrobená slovanská území v hraniční oblasti, tzv. marky, a dosadil zde markrabata jako své zástupce a úředníky. Aby se tato území stala nedílnou součástí nového státu, došlo rovněž k založení Míšeňského biskupství; v roce 968 byl intronizován první biskup. Počínající christianizace a církví vyžadované desátky vedly k rostoucímu napětí mezi Srby a Němci. V roce 984 byl v souvislosti se spory o budoucího císaře hrad vypleněn českým knížetem Boleslavem II., který se Míšně dočasně zmocnil. Na podnět srbského obyvatelstva byl tehdy také vyhnán německý biskup. V 11. století se obnovily boje o vlastnictví Míšeňského markrabství mezi německými, polskými a českými panovníky. Po ukončení tohoto konfliktu byla v důsledku mocenských rozmíšek mezi římským císařem a papežem, v nichž stál míšeňský markrabě vždy znovu na straně císaře, v roce 1068 ustanovena na hradě třetí instance v osobě míšeňského purkrabího bezprostředně podřízeného císaři. Tomu příslušela správa opevněného areálu hradu a raného osídlení v podhradí. V tomto údolí pod hradem a pod jeho ochranou vznikla již v 10. století tržnice, která již kolem roku 1000 obdržela trhové právo. Již v roce 983 získal biskup od císaře léna na obou březích Labe. Roku 984 je poprvé zmíněn kostel nacházející se před opevněním; jednalo se o předchůdce bývalé kaple sv. Jakuba. V této době se Míšeň vedle Hamburku, Magdeburku a Prahy řadila k nejvýznamnějším obchodním městům na Labi a Vltavě. Od 11. století dostávali na hradě sloužící rytíři v léna srbské vesnice, což zapříčinilo, že si blízké okolí hradu zvolili za své stálé bydliště. Tito a také kanovníci dómu, založili osadu, která byla osvobozena od dávek a zůstala i právně samostatná. Odtud pojmenování „Freiheit“ – Svoboda –, jak se dodnes nazývá ulice, procházející napříč touto středověkou čtvrtí. Na návrší čtvrti „Freiheit“ byl po roce 1024 založen klášter sv. Afry, konvent augustiniánských kanovníků. Také na území pozdější měšťanské čtvrti se v 11. a 12. století nacházely rytířské domy, např. u biskupského hospodářského dvora. Kolem tržnice se rozrůstalo sídliště, které již bylo opevněné. Oblasti osídlené Srby byly v Míšeňském markrabství postupně začleněny do německého feudálního systému. V polovině 10. století tu vznikly německé strážní věže, které měly nahradit Srby užívané župní uspořádání. Také biskup obdržel v 10. století od císaře srbské vesnice a pozemky, čímž získal hospodářskou moc. Význam opevněného hradu, obývaného markrabětem, biskupem a purkrabím je dokumentován tím, že zde za předsedání císaře Jindřicha II., probíhal v roce 1071 říšský sněm. „Civitas“, tedy měšťanské město Míšeň, je v pramenech poprvé zmíněna v roce 1150. Pod tímto pojmem je pravděpodobně myšlena oblast tržnice a opevněného sídliště v jejím okolí, nikoliv město ve smyslu jeho rozlohy ve 13. století.<ref>POHL, Hans-Jürgen. ''Meissen'', s. 17–20.</ref><ref>RICHTER, Stanislav. ''Drážďany'', kapitola Míšeň, s. 181.</ref>