Vakcína: Porovnání verzí

'''Vakcína''' (též '''očkovací látka''' nebo '''imunizační agens''') je látka, jejíž vpravení do organismu má zajistit navození jeho [[imunita (biologie)|imunity]] proti specifické chorobě. Proces, při kterém se podává vakcína, se nazývá vakcinace, neboli [[očkování]].

[[Soubor:Louis Pasteur.jpg|náhled|Louis Pasteur]]První očkování prováděli [[Čína|čínští]] [[lékař]]i proti [[pravé neštovice|pravým neštovicím]]. Používali však k němu prášek z rozdrcených strupů pravých neštovic, což bylo dost riskantní a mohlo vést k plnému propuknutí nemoci. Tato metoda se časem rozšířila po světě, v  [[Anglie|Anglii]] ji poprvé zavedla v roce [[1721]] Lady [[Mary Wortley Montagu]], která ji převzala od [[Turek|Turků]]. Celou metodu radikálně vylepšil anglický lékař [[Edward Jenner]], který v roce [[1796]] poprvé použil k výrobě prášku [[strup]]y z kravských neštovic, které u [[člověk]]a způsobují jen relativně lehké onemocnění.

Aplikace vakcín řadíme tedy mezi aktivní imunizaci. Předpokladem úspěšné imunizace je nejen kvalitní vakcína a její správná aplikace, ale i imunitně vyzrálý jedinec, s genetickými předpoklady pro odpověď na daný antigen, nesuprimovaný stresovými vlivy, infekčními chorobami a bez interference pasivně přijatých protilátek. Vakcinace však musí být prováděna sterilním způsobem, aby nešířila i jiné agens.<ref>http://rstb.royalsocietypublishing.org/content/356/1410/911.abstract - Serial human passage of simian immunodeficiency virus by unsterile injections and the emergence of epidemic human immunodeficiency virus in Africa</ref>

Historie používání této látky vedlo v posledních letech ke vzniku velké paniky okolo očkování. Vzniklo mnoho knih na toto téma, autoři často citují některé studie, které tvrdí, že podávání těchto látek vede k vývoji autismu.<ref>[http://www.zdravotnickenoviny.cz/scripts/detail.php?id=168003 Vakcinace a autismus]{{Nedostupný zdroj}}, Zdravotnické noviny, 32/2005</ref> Autoři však mnohdy vůbec neuvádějí fakt, že přidávání této látky do vakcín je v &nbsp;současné době již zakázáno, což přispívá k velké nelibě k očkování a k obecné panice.

Dobře konstruovaná vakcína musí splňovat dva základní atributy: musí být '''účinná''' a '''neškodná'''. Primárním předpokladem je výběr vhodného antigenu, který navodí účinnou – '''protektivní imunitu''' (tj. zcela ochrání organismus před vznikem nemoci). U bakterií a virů, jejichž populace nejsou [[antigen]]ně jednotné, je třeba vybrat vhodný druh, [[sérovar]] nebo antigenní variantu, která se vyskytuje v regionu, v němž se očkovaný jedinec nachází. Vybraný antigen musí být také dobře '''imunogenní''', tj. navodit dostatečnou imunitní odpověď. Proto k antigenům při výrobě vakcín ještě přidávají tzv. '''adjuvans''' (= chemická látka, která zesiluje imunitní odpověď) nebo imunostimulační látky. V &nbsp;současné době jsou známy způsoby konstrukce, které vedou k převaze [[Th-1 odpověď|Th1 odpovědi]] a navození buněčné imunity a jiné, které stimulují především [[Th-2 odpověď|Th2 odpověď]] a tvorbu protilátek.

Moderní věda však přinesla velký pokrok ve výrobě vakcín. Zejména díky metodám molekulární biologie a dalších biotechnologiím vznikly zcela unikátní, účinné a bezpečné vakcíny. Při tvorbě '''rekombinantních vakcín''' se vezme konkrétní gen z &nbsp;viru, baktérie či parazita, který kóduje vznik specifického antigenu. Tento gen se inkorporuje do jiného organismu (např. baktérie [[Escherichia coli]]), jež poté produkuje specifický antigen. Jinou metodou je například '''vakcína s deletovaným genem''', u které se používá virus, z jehož [[genom]]u byl odstraněn jeden nebo více genů, tj. výsledný mikroorganismus neprodukuje kompletní sadu proteinů. Tento mutantní virus je již nepatogenní.