Teorie nevzdělanosti: Porovnání verzí

'''Teorie nevzdělanosti''' ([[Němčina|německy]]: ''Theorie der Unbildung. Die Irrtümer der Wissensgesellschaft'') je kritická polemická esej od [[Konrad Paul Liessmann|Konrada Paula Liessmanna]] z roku 2006. Kritizuje v ní tzv. [[společnost vědění]], která se sama tímto termínem zaštiťuje. Upozorňuje na vzrůstající informační nasycenost, specializace, kult elit a management vzdělávání. Podle Liessmanna se z univerzit staly podniky řízené manažery vědomostí, kterým nejde o ideu vědění a vzdělávání, ale spíš o politické a ekonomické zájmy. Autor vychází z osvícenské koncepce univerzity jako místa, kde se vědění řídí vnitřním kritériem pravdy a jeho posláním není utilitárnost, nýbrž poznání – svobodné, nezávislé, spojité, aktivní, obsahující co nejvíce ze světa, v němž žijeme. Dokládá, že právě tato původní koncepce [[Wilhelm von Humboldt|Wilhelma von Humboldta]] (''Teorie vzdělání člověka, 1793)'', na kterou navázal [[Theodor W. Adorno|Theodor Adorn''o'']] ''(Teorie polovzdělanosti, 1959),'' měla zásadní vliv na vývoj evropské kultury i společnosti a přinesla mnoho nepostradatelných a přelomových děl, bez nichž by pojmy jako modernita a lidství byly nemyslitelné.

Vzdělání podle něj již není tím, čím doposud bylo, ale stalo se něčím, co musí být především [[Rentabilita|rentabilní]] a využitelné na trhu. To považuje za přijatelné v [[Přírodní vědy|přírodních vědách]] a [[Technologie|technologiích]], ale za zcela scestné v [[Humanitní vědy|humanitních vědách]]. Pro bádání v humanitních vědách jsou podle Liessmanna žádoucí svébytné postupy, díky nimž je možné dosáhnout vědění. Nelze toho ale dosáhnout reprodukovatelnými a standardizovanými postupy.<ref>{{Citace periodika

Liessmann konstatuje, že se především učí „vědět, jak vědět“, a to nikoliv v souvislostech, nýbrž v osvojování si samostatných, oddělených znalostí, které si ve správnou chvíli vybavíme. (str. 14). Svoji kritiku dokládá stále větší oblíbeností vědomostních televizních soutěží, které staví na stejnou úroveň „akademické znalosti s hollywoodskými drby“.<ref>{{Citace monografie