Piltdownský člověk: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m pryč "naneštěstí"
m typo
Řádek 3:
 
==Nález==
Charles Dawson, právník a amatérský geolog a archeolog, nalezl úlomky lebky v piltdownském lomu, blízko [[Uckfield]]u v [[Sussex]]u v Anglii a dal jí jméhojméno ''Eoanthropus dawsoni'' (Dawsonův jitřní člověk). Kosti ukázal vedoucímu geologického oddělení [[British natural history museum|Britského přírodovědeckého muzea]] Arthuru Smithu Woodwardovi a spolu s ním a [[Pierre Teilhard de Chardin|Pierre Teilhardem de Chardin]] místo několik dní znovu prohledávali. Dawson tehdy našel spodní čelist a Teilhard zub. Lebka i čelist se zdály být stejně zabarveny, a to i shodně se štěrkem okolo. Ve stejné vrstvě se našlo množství opracovaných pazourků a zvířecích fosílií, které potvrzovaly velké stáří objevu. Čelist byla ale v místech, kde by se spojovala s lebkou, poškozena.
 
Nález byl hlavně anglickými paleontology považován za dlouho hledaný přechodný článek mezi opicí a člověkem. O její autentičnosti existovaly pochyby, které byly do značné míry rozptýleny nálezem podobné lebky v roce [[1915]] („Piltdown 2“) jen tři kilometry od místa původního nálezu.
 
== Pochyby a odhalení ==
Ve 20. letech začaly být objevovány v [[Afrika|Africe]] opravdové pozůstatky hominidů ([[1924]] [[Taungské dítě]]), které měly malou mozkovnu a lidsky vypadající čelist. Bylo tedy čím dál těžší skloubit piltdownského člověka (který měl naopak velkou lidskou lebku a opičí čelist) s ostatními nálezy.
V roce [[1949]] paleoantropolog [[Kenneth Oakley]] provedl fluorový test relativního stáří, který potvrdily, že se jednalo o podvod. [[21. listopad]]u [[1953]] byly zveřejněny výsledky předatování vrstev, kde byla lebka nalezena, a Oakley shrnul závěry v bulletinu Britského muzea v článku ''Řešení piltdownského problému''.
 
Celek byl sestaven z lebky středověkého člověka, 500 let staré orangutaní čelisti a fosilního šimpanzího zubu. Ke zdání starobylosti pomohlo namáčení kostí v železitém roztoku a dvojchromanu draselném. Aby se zakrylo, že čelist k lebce nepasuje, byla pečlivě zlomena a zuby znovu připevněny a upilovány; to bylo nutné, protože primáti žvýkají potravu jiným způsobem než lidé, a po zpozorování by to vedlo ke zpochybnění pravosti lebky.
 
== Související otázky ==
[[Soubor:Piltdown man memorial.jpg|left|thumb|250px|[[Památník]] ''Pitdownského [[člověk]]a'' na místě objevení údajných ostatků.]]
Důvodů, proč byl padělek odhalen až po 40 letech, existuje několik.
Řádek 25:
V neposlední řadě byla důvodem přetrvávajícího klamu pečlivá separace nálezu v sejfu mimo dosah odborné veřejnosti. Přístup k němu byl přísně omezen a dotknout se kostí nebylo možno; k dispozici byly pouze sádrové odlitky. To se změnilo, až když péči o kosti převzal [[Kenneth Oakley]].
 
== Viník ==
Teoriím o původci podvrhu se po dlouhou dobu věnovala řada zájemců o obor. Obecně se soudí, že se zpočátku jednalo o nevinný vtip, který se autorovi vymkl z rukou, když takřka okamžitě vešel v obecnou známost. Nejvíce je podezírán amatérský archeolog Charles Dawson, ale padla i jména [[Pierre Teilhard de Chardin]] nebo dokonce [[Arthur Conan Doyle]]. Mezi podezřelé patřil i přírodovědec Martin A. C. Hinton, kufr s jehož jménem byl v roce [[1970]] objeven v depozitářích [[British natural history museum|Muzea přírodních věd v Londýně]]. V kufru byly dopisy adresované jemu a také zvířecí kosti a zuby, které byly pořezány a potřísněny podobným způsobem jako piltdownský nález.
 
Řádek 32:
Aféra piltdownského člověka dnes slouží jako záminka některým [[kreacionismus|kreacionistům]], kteří tvrdí, že ukazuje na zkorumpovanost vědecké komunity a možnost, že i ostatní fosilie jdou podvrhy.
 
== Literatura ==
* Jan Beneš (1935-1988): ''Tajemství pana Dawsona: 16 kapitol zajímavého vyprávění o jedné podivuhodné záhadě''. Blok, Brno 1975. - Popularizační vylíčení pro mládež.
 
== Externí odkazy ==
*[http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2005021807 Článek v časopise 21. století]
*[http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200405/so05a16a.asp Článek v časopise 100+1 ZZ]