Prumnopitys: Porovnání verzí
N |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 4. 10. 2020, 11:09
Prumnopitys je rod jehličnatých rostlin z čeledi nohoplodovité. Jsou to stálezelené stromy s dvouřadě rozloženými plochými jehlicemi. Samčí šištice jsou jednotlivé nebo v klasech. Plody jsou kulovité, tvořené semenem v dužnatém obalu. Rod zahrnuje v převládajícím taxonomickém pojetí 9 druhů a je rozšířen v Jižní Americe, Novém Zélandu, Nové Kaledonii a východní Austrálii. Ve studii z roku 2019 byla větší část druhů přeřazena do nového rodu Pectinopitys. Některé druhy jsou v Jižní Americe a na Novém Zélandu těženy pro kvalitní dřevo. Novozélandský druh Prumnopitys ferruginea má význam v domorodé medicíně.
 Prumnopitys | |
|---|---|
 Prumnopitys taxifolia | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | nohoplodovité (Podocarpaceae) |
| Rod | Prumnopitys Phil., 1860 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
Zástupci rodu Prumnopitys jsou hustě větvené stromy, dorůstající výšky až 60 metrů. Borka je vláknitá, hladká, rezavá až žlutohnědá, ve stáří více méně odlupčivá v hranatých plátcích. Listy jsou spirálně uspořádané, dvouřadě rozložené, zploštěle čárkovité, jednožilné. Samčí šištice jsou úžlabní, buď jednotlivé nebo shloučené v šupinatém klasu. Semena jsou celá obalená dužnatou sarkotestou a vyrůstají buď jednotlivě při konci větévek, nebo ve skupinách na šupinatých nebo olistěných výhonech.[1]
-
Větévka Prumnopitys (Pectinopitys) ladei -
Detail olistění Prumnopitys andina -
Samčí šištice Prumnopitys taxifolia -
Plod Prumnopitys (Pectinopitys) ferruginea
Rozšíření
Do rodu Prumnopitys je (v převažujícím taxonomickém pojetí) řazeno 9 druhů. Rozšíření je výrazně disjunktní. Celkem 5 druhů roste v Jižní Americe, dva na Novém Zélandu, jeden ve východní Austrálii a jeden na Nové Kaledonii.[1] Některé druhy jsou endemity reltivně nevelkých území. Druh Prumnopitys montana vystupuje v jihoamerických Andách až do nadmořských výšek okolo 3600 metrů.[2]
Prehistorie
Fosílie rodu Prumnopitys jsou známy i ze severní polokoule. Z jižní Anglie byl popsán druh †Prumnopitys anglica, pocházející z období eocénu.[3]
Taxonomie
V roce 1989 byl druh Prumnopitys amara (jihovýchodní Asie a Austrálie) přeřazen do samostatného rodu Sundacarpus. V roce 2019 byla vydána taxonomická studie, která na základě předchozích fylogenetických výzkumů pojímá rod Prumnopitys úzce a zahrnuje do něj pouze 3 druhy (P. andina, P. montana a P. taxifolia), zatímco ostatní druhy přeřazuje do nového rodu Pectinopitys. Toto pojetí dosud nebylo všeobecně akceptováno.[4]
Význam
Stromy rodu Prumnopitys jsou podobně jako jiné dřeviny čeledi nohoplodovité vyhledávány a těženy pro kvalitní dřevo. Dřevo Prumnopitys ferruginea je na Novém Zélandu známo pod názvem miro. Někdy má velmi pohlednou kresbu. Je využíváno zejména jako stavební dřevo a na podlahy. Dřevo P. taxifolia je hnědě zbarvené, těžké a tvrdé, s atraktivní kresbou. Je známo pod názvem matai. Není příliš odolné vůči povětrnostním vlivům a je ceněno zejména na podlahy.[5][6][1] V Jižní Americe patří mezi ekonomicky významné druhy zejména Prumnopitys montana. Dřevo má široké pole využití v truhlářství i tesařství. Používá se ke stavbě domů, na držadla a násady zemědělského nářadí, podlahy a výrobu nábytku. Jádrové dřevo je rezavě hnědé a běl žlutá, čehož je využíváno v soustružnictví.[2] Těží se také dřevo Prumnopitys harmsiana. V Chile byl v minulosti rozsáhně těžen druh Prumnopitys andina.[7]
Pryskyřice P. ferruginea je na Novém Zélandu používána jako insekticid, na rány a vředy. Olej slouží jako tonikum po horečnatých onemocněních. Kůra má antiseptický a svíravý účinek. Nálev z kůry se podává při bolestech břicha, nálev z listů a kůry při průjmech.[8] Druhy Prumnopitys ferruginea, Prumnopitys ladei a Prumnopitys taxifolia jsou uváděny ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[9] Některé druhy jsou lehce mrazuvzdorné (P. andina až do zóny odolnosti 8, tedy do -12°C),[1] v podmínkách střední Evropy je však není možno pěstovat celoročně venku.
Přehled druhů a jejich rozšíření
- Prumnopitys andina - střední Chile (podle nepotvrzených údajů i přilehlé oblasti Argentiny), poříční údolní lesy
- Prumnopitys exigua (syn. Pectinopitys exigua) - Bolívie, horské mlžné lesy
- Prumnopitys ferruginea (syn. Pectinopitys ferruginea) - Nový Zéland
- Prumnopitys ferruginoides (syn. Pectinopitys ferruginoides) - Nová Kaledonie
- Prumnopitys harmsiana (syn. Pectinopitys harmsiana) - jihoamerické Andy od Venezuely a Kolumbie po Bolívii, horské mlžné lesy
- Prumnopitys ladei (syn. Pectinopitys ladei) - severovýchodní Austrálie (Queensland), tropický deštný les
- Prumnopitys montana - Venezuela až Peru, horské lesy
- Prumnopitys standleyi (syn. Pectinopitys standleyi) - Kostarika, horské lesy
- Prumnopitys taxifolia - Nový Zéland[7]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Prumnopitys [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GARDNER, M.F. Prumnopitys montana [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD, David R.; HILL, Christopher R.; CONRAN, John G. Prumnopitys anglica sp. nov. (Podocarpaceae) from the Eocene of England. Taxon. June 2013, čís. 62(3).
- ↑ PAGE, Christopher N. New and maintained genera in the taxonomic alliance of Prumnopitys s.l. (Podocarpaceae), and circumscription of a new genus: Pectinopitys. New Zealand Journal of Botany. 2019, čís. 57(3).
- ↑ Miro [online]. NZ Wood. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Miro [online]. NZ Wood. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Prumnopitys [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Prumnopitys na Wikimedia Commons 
Taxon Prumnopitys ve Wikidruzích
