Pernštejnové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Lidé z Nedvědice za použití HotCat |
m typo, vložen obrázek |
||
Řádek 55:
[[Soubor:Helfstyn Castle from the air..jpg|náhled|Roku 1475 koupil Vilém II. hrad [[Helfštejn]] a až do své smrti se poté psal „z Pernštejna a na Helfštejně“]]
[[Soubor:Zamek pce 2.jpg|náhled|Zámek (městský hrad) v Pardubicích, po roce [[1491]] další významné sídlo rodu – zvláště jeho větve v Čechách]]
Snad nejvýraznějším z Pernštejnů je označován druhorozený syn Jana z Pernštejna – [[Vilém II. z Pernštejna|Vilém]] (1438–1521). Již od mládí se účastnil mnoha turnajů, což svědčí o jeho dobré fyzické kondici a zdatnosti. Jako čtrnáctiletý byl společníkem [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] (†1457). Nebýt Ladislavovy náhlé smrti, rýsovala se mu po králově boku slibná politická kariéra. Vilém se dostal do okruhu [[Jiří z Poděbrad|Jiříka z Poděbrad]], a to i se svým starším bratrem Zikmundem, za své služby byli odměněni např. majetky kláštera [[Tišnov]] či [[Oslavany]]. Proti králově straně ovšem stála [[Zelenohorská jednota]] v čele se [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeňkem ze Šternberka]]. Po smrti Jiřího z Poděbrad ([[1471]]) se Vilém dostal do zapeklité situace. Bratr Zikmund byl unesen a vězněn přívrženci (proti)krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]], jenž za jeho svobodu požadoval vojenské služby Pernštejnů. Vilém dlouho neváhal, dal se na Matyášovu stranu a z kališníka se stal katolík. I v tomto činu se odráží Vilémova tolerantnost, resp. vlažnost ve věcech víry.
Historiky je považován za na svou dobu pokrokového politika. Vyznavače odlišného náboženského proudu nepokládal za kacíře, ale pouze za „jiné“, neboť podporoval myšlenku nevnucování víry a svobody vlastního svědomí. Tyto názory jsou shrnuty ve Vilémově rčení: ''„S Římany (= [[Římští katolíci|katolíky]]) věřím, s Čechy (= [[Utrakvismus|utrakvisty]]) držím, s Bratřími (= [[Jednota bratrská|Jednotou bratrskou]]) umírám.“''
==== Dobrý hospodář ====
S Vilémem je však spojena ještě jedna velmi výnosná [[Ekonomika|hospodářská]] činnost, která se v dané době začala rychle rozvíjet: [[rybník]]ářství. K budování kanálů bylo výhodné jeho vlastnictví velkých územních celků, a tak se v okolí [[Pardubice|Pardubic]] rybníkářům dařilo. Podle současníků byl Vilém člověkem skromným a pokorným, s neobyčejnými diplomatickými schopnostmi a vyvinutým ekonomickým myšlením, které se odráželo v úspěšných investicích. Nepotrpěl si prý na přepych, považoval jej za zbytečnou ztrátu peněz. S manželkou Johankou z Liblic (†1515) se dočkal 3 dětí: [[Bohunka z Pernštejna|Bohunky]], [[Jan IV. z Pernštejna|Jana]] a [[Vojtěch z Pernštejna|Vojtěcha]]. [[Pardubický zámek]], jejž nechal zbudovat přestavbou původního gotického hradu, sloužil jako nové sídlo rodu.
=== Vojtěch z Pernštejna ===
Řádek 74:
V době protihabsburského povstání roku [[1547]] byl Jan z Pernštejna defenzorem novoutrakvistů a konzistoře, mimo jiné držel v zástavě [[kladské hrabství]], které mu dal do zástavy roku [[1537]] Ferdinand. Po vítězné bitvě katolíků proti luteránům u Mühlberku roku [[1547]] si pospíšil a byl jedním z prvních, kteří se králi vzdali. Ferdinand prozíravě vysokou šlechtu omilostnil. Janovi žádné velké nebezpečí nehrozilo.
Přesto, patrně z obavy před konfiskací, ještě toho roku jednal s Wolfem [[Krajířové z Krajku|Krajířem z Krajku]] o prodeji panství [[Stubenberkové|Stubenberkům]]. Jan byl ještě za svého života nucen narychlo prodávat některá panství, jelikož musel splácet své dluhy. Zemřel již [[8. září]] [[1548]] a zanechal po sobě
==== Janovi potomci ====
Řádek 83:
Zřejmě nejúspěšnější ze tří bratrů byl [[Vratislav II. z Pernštejna]] zvaný Nádherný, který měl nesporně značné politické nadání, protože už v mládí zastával vysoké politické funkce a byl pověřován důležitými úkoly od svého krále [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmiliána Habsburského]]. Vratislav Maxmiliána doprovázel již jako osmnáctiletý mladík při jeho cestě do [[Španělsko|Španělska]] roku [[1548]]. Roku [[1552]] byl znovu vyslán na diplomatickou cestu do Španělska, kde byl za politické zásluhy roku [[1556]] odměněn [[Řád zlatého rouna|řádem Zlatého rouna]].
V roce [[1556]] se Vratislav oženil s
==== Vratislavovy děti ====
Vratislav s Marií měli celkem 21 dětí, ale jen 9 se dožilo dospělého věku: Johana,
[[Soubor:Alonso Sanchez Coello 12.jpg|náhled|150px|Malá Polyxena z Lobkovic se svou matkou Marií de Manrique de Lara y Mendoza]]
Nejvýraznější osobností z nich byla [[Polyxena z Pernštejna|Polyxena]] (†[[1642]]), po otci nadaná schopná politička a hospodářka, mimořádná žena nejen ve své době, ale i v celých českých dějinách. Nejprve se provdala za [[Vilém z Rožmberka|Viléma z Rožmberka]], manželství však zůstalo bezdětné (i to byl jeden z důvodů vymření Rožmberků). Po Vilémově smrti ([[1592]]) zůstala nějakou dobou vdovou; žila na zámku v [[Roudnice nad Labem|Roudnici nad Labem]], kterou se jí povedlo získat od nemocného manžela. Když získala do poručenství sirotky po bratru Janovi, využila jejich statků k zlepšení své finanční situace. Roku [[1603]] se provdala za [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic]], nejvyššího kancléře království a Koruny, oddaného katolíka. (Spolu měli jednoho syna, [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václava Eusebia]].) Polyxena se Zdeňkem se stali hlavami místní španělské/habsburské strany, početně sice malé (katolíci tvořili asi desetinu obyvatel Koruny), ale velmi semknuté a mocné. Oba měli rozhodující podíl na intrikách vedoucích nakonec k výbuchu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], porážce [[Česká konfederace|České konfederace]] a následné [[Rekatolizace|rekatolizaci]] českých zemí. Polyxena, která i v manželství s Lobkovicem své statky nadále spravovala sama, využila pobělohorských konfiskací a záměrně vyvolaného finančního krachu ([[kaláda|kalády]]) k velkému rozmnožení svých majetků. V průběhu dalších let aktivně prosazovala na svých panstvích nucené pokatoličtění, potlačila povstání poddaných a povolala proti nim [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]]. Významnými památkami na Polyxenu jsou mj. [[Klášter kapucínů v Roudnici nad Labem|kapucínský klášter v Roudnici]] a světoznámá soška [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]].▼
[[Soubor:Zámek Litomyšl 1.JPG|náhled|Zámek [[Litomyšl (zámek)|Litomyšl]], sídlo posledního mužského potomka rodu]].▼
[[Jan V. z Pernštejna|Jan]] se oženil ([[1587]]) s příbuznou, Annou Marií Manrique mladší z Pernštejna. Jan se však potýkal s problémy, díky dluhům byl nucen prodat svá panství. Nakonec mu zůstal jen [[Prostějov]], [[Plumlov (hrad)|Plumlov]] a [[Litomyšl]]. Dal se na vojenskou kariéru, což se mu stalo osudným, i když dosáhl až na post císařského [[generál]]a – zemřel roku [[1597]] při obléhání pevnosti [[Ráb]]u v Uhrách,
Ostatní děti už žily mimo Čechy. Johana se stala ženou španělského šlechtice Fernanda de Aragón y de Borja, pocházejího z levobočné větve [[Aragonské království|aragonských]] králů z [[Trastámarové|
▲Nejvýraznější z nich byla [[Polyxena z Pernštejna|Polyxena]] (†[[1642]]), po otci nadaná schopná politička a hospodářka, mimořádná žena nejen ve své době, ale i v celých českých dějinách. Nejprve se provdala za [[Vilém z Rožmberka|Viléma z Rožmberka]], manželství však zůstalo bezdětné (i to byl jeden z důvodů vymření Rožmberků). Po Vilémově smrti ([[1592]]) zůstala nějakou dobou vdovou; žila na zámku v [[Roudnice nad Labem|Roudnici nad Labem]], kterou se jí povedlo získat od nemocného manžela. Když získala do poručenství sirotky po bratru Janovi, využila jejich statků k zlepšení své finanční situace. Roku [[1603]] se provdala za [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic]], nejvyššího kancléře království a Koruny, oddaného katolíka. (Spolu měli jednoho syna, [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václava Eusebia]].) Polyxena se Zdeňkem se stali hlavami místní španělské/habsburské strany, početně sice malé (katolíci tvořili asi desetinu obyvatel Koruny), ale velmi semknuté a mocné. Oba měli rozhodující podíl na intrikách vedoucích nakonec k výbuchu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], porážce [[Česká konfederace|České konfederace]] a následné [[Rekatolizace|rekatolizaci]] českých zemí. Polyxena, která i v manželství s Lobkovicem své statky nadále spravovala sama, využila pobělohorských konfiskací a záměrně vyvolaného finančního krachu ([[kaláda|kalády]]) k velkému rozmnožení svých majetků. V průběhu dalších let aktivně prosazovala na svých panstvích nucené pokatoličtění, potlačila povstání poddaných a povolala proti nim [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]]. Významnými památkami na Polyxenu jsou mj. [[Klášter kapucínů v Roudnici nad Labem|kapucínský klášter v Roudnici]] a světoznámá soška [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]].
▲[[Soubor:Zámek Litomyšl 1.JPG|náhled|Zámek [[Litomyšl (zámek)|Litomyšl]], sídlo posledního mužského potomka rodu]]
▲[[Jan V. z Pernštejna|Jan]] se oženil ([[1587]]) s příbuznou, Annou Marií Manrique mladší z Pernštejna. Jan se však potýkal s problémy, díky dluhům byl nucen prodat svá panství. Nakonec mu zůstal jen [[Prostějov]], [[Plumlov (hrad)|Plumlov]] a [[Litomyšl]]. Dal se na vojenskou kariéru, což se mu stalo osudným, i když dosáhl až na post císařského [[generál]]a – zemřel roku [[1597]] při obléhání pevnosti [[Ráb]]u v Uhrách, kde mu dělová koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem.
▲Ostatní děti už žily mimo Čechy. Johana se stala ženou španělského šlechtice Fernanda de Aragón y de Borja, pocházejího z levobočné větve [[Aragonské království|aragonských]] králů z [[Trastámarové|trastamarské]] dynastie. Alžběta Isabela (†[[1610]]) se roku [[1578]] provdala za [[Švábsko|švábského]] šlechtice Albrechta I. z [[Fürstenbergové|Fürstenberka]]. Přes svého nejstaršího syna Kryštofa II. je pramáti dodnes žijící větve Fürstenberků. Bibiana (†[[1616]]) si vzala [[Lombardie|lombardského]] šlechtice Francesca [[Gonzagové[editovat|Gonzagu]] di Castiglione.
== Vymření rodu ==
| |||