Bitva u Sarhu: Porovnání verzí

'''Bitva u Sarhu''' ({{Čínsky|tradiční=薩爾滸之戰 |zjednodušené=萨尔浒之战 |phin-jin=Sà​'ěr​hǔ​zhī​zhàn |český přepis=Sa-er-chu č’-čan}}) byla [[bitva]] mezi armádou čínské [[říše Ming]] a vojskem džürčenské [[Pozdní Ťin (1616–1636)|říše Pozdní Ťin]] v dubnu 1619 u hory [[Sarhu]] v moderní prefektuře [[Fu-šun]] v severočínské provincii [[Liao-ning]]. Bitvu vyprovokovalo ťinské dobytí mingského města Fu-šun roku 1618, po rozsáhlých přípravách vytáhly čtyři mingské armády proti ťinskému hlavnímu městu [[Hetuala]]. Ťinský vládce [[Nurhači]] se svým vojskem však tři z  mingských armád rozdrtil, pouze čtvrtá ustoupila ještě před bojem.

Od roku 1583 začal [[Nurhači]], náčelník jednoho z&nbsp;mnoha [[Džürčeni|džürčenských]] kmenů jižního [[Mandžusko|Mandžuska]], budovat vlastní stát. Sjednocoval Džürčeny, zpočátku s&nbsp;blahovolnou podporou mingské strany (zejména generála [[Li Čcheng-liang]]a); od roku 1587 někteří mingští představitelé soudili, že nepřiměřeně zesílil a žádali jeho zničení, záležitost však uvázla v&nbsp;diskuzích uvnitř mingské administrativy.<ref name="huang88 575 576"/> Nurhači sám uznával podřízený vztah k&nbsp;říši Ming a roku 1590 a znova roku 1597 osobně přijel s&nbsp;[[tribut]]em do [[Peking]]u. Začátkem 90.&nbsp;let již nabyl velké síly, tehdejšími pozorovateli odhadované na 30–40&nbsp;tisíc jezdců a o&nbsp;10&nbsp;tisíc více pěšáků. Jeho nabídka vést své vojsko do Koreje na pomoc mingské armádě vyslané proti japonským útočníkům (v takzvané [[Imdžinská válka|Imdžinské válce]]) byla mingskými úřady s&nbsp;díky odmítnuta. V&nbsp;rámci budování státu roku 1599 zavedl nové, [[mandžuské písmo]], a roku 1601 novou organizaci vojska a společnosti podle [[Osm korouhví|korouhví]]. Roku 1603 dohodl s&nbsp;mingskými generály v&nbsp;Liao-tungu vymezení hranic.<ref name="huang88 575 576"/>

Roku 1608 mingská vláda odvolala Li Čcheng-lianga, nový velitel vojsk v&nbsp;Liao-tungu [[Siung Tching-pi]] zaujal vůči Nurhačimu obezřetnější postoj a podporoval jeho mongolské a džüčenské oponenty.{{sfn|Swope (2014)|s=17}} Vztahy Nurhačiho státu s Mingy se poté zhoršovaly, s tím jak Nurhači od roku 1611 přestal přinášet tribut, pokračoval v podrobování si džürčenských kmenů a roku 1616 se dokonce vyhlásil císařem [[Pozdní Ťin (1616–1636)|říše (Pozdní) Ťin]] a začal považovat svůj stát za rovnocenný mingskému.{{sfn|Swope (2014)|s=18–19}}

Do roku 1618 Nurhači ovládl všechny džürčenské kmeny kromě [[Jehe]] a [[Hajsi]], které byly pod mingskou ochranou a tedy útok na ně by vyvolal válku s&nbsp;mingskou Čínou. Nurhači válku vyprovokoval dobytím mingského [[Fu-šun]]u v&nbsp;květnu 1618,{{sfn|Huang (1988)|s=577–583}} přičemž mingský velitel fušunské posádky [[Li Jung-fang]] se vzdal a přešel na džürčenskou stranu. Mingský velitel Liao-tungu vzápětí vyslal 10 tisíc vojáků dobýt Fu-šun zpět, byli však rozdrceni připraveným čtyřtisícovým džürčenským oddílem, takže přežila jen pětina z nich. Džürčeni se poté stáhli do svého hlavního města [[Hetuala|Hetualy]] a slavili vítězství.{{sfn|Swope (2014)|s=13}}

Další mingská odvetná výprava vyrazila do útoku po rozsáhlých a nákladných přípravách{{#tag:ref|K získání prostředků na vybavení vojsk v Liao-tungu byla v letech 1618–1620 třikrát zvýšena pozemková daň.<ref name="atwell88 590"/>|group=pozn.}} začátkem dubna 1619. Celkovým velením byl pověřen státník a vojevůdce [[Jang Chao (mingský státník)|Jang Chao]], vojsko bylo rozděleno do čtyř sborů v&nbsp;jejichž čele stáli (od severu k&nbsp;jihu) zkušení generálové [[Ma Lin (generál)|Ma Lin]], [[Tu Sung]], [[Li Žu-po]] a [[Liou Tching]]. Mingská vojska měla asi 100&nbsp;tisíc mužů, v&nbsp;tom 83&nbsp;tisíc Číňanů, zbytek zahrnoval korejské a džürčenské spojence. Nurhači disponoval 50–60&nbsp;tisíci vojáků, v&nbsp;kontrastu k&nbsp;Číňanům je však nerozdělil,{{sfn|Huang (1988)|s=577–583}} využil znalosti terénu, počasí a mobility{{sfn|Swope (2009)|s=14}} a se svou armádou rozdrtil jednotlivé mingské sbory jeden po druhém.

Nurhači proti armádám Ma Lina, Li Žu Poa a Liou Tchinga vyslal pouze nevelké, několikasetčlenné oddíly, které měly za úkol znepokojovat a zpomalovat postup Číňanů, zbytek své armády soustředil proti armádě Tu Sunga.{{sfn|Swope (2014)|s=20}} Tu Sung vyrazil s 25–30 tisíci vojáky z Fu-šunu na západ a v touze po vítězství se snažil předstihnout ostatní mingské armády.{{sfn|Swope (2014)|s=20}} Dne 14. dubna dosáhl řeky Chan a uviděl ťinská opevnění na druhém břehu. Přikázal neprodleně překročit řeku, úspěšně zahnal ťinský předvoj, vzápětí však rozdělenou mingskou armádu (jejíž část s dělostřelectvem zůstala za řekou) obchvátily hlavní ťinské síly a rozdrtily. Tu Sungův osud je neznámý, zřejmě padl v boji.{{sfn|Huang (1988)|s=581–582}}{{sfn|Swope (2014)|s=20–22}} Na druhý den se Nurhačiho armáda přesunula severněji proti sboru Ma Lina. tenTn se dozvěděl o osudu Tu Sungovy armády a usadil své vojsko v opevněném táboře. Džürčeni nejdříve zlikvidovali mingské hlídky a z okolních kopců se vrhli na mingský tábor. Mingští vojáci, pod dojmem zvěstí o džürčeskémdžürčenském vítězství předešlého dne, zpanikařili a byli poraženi. Ma Linovi se podařilo uniknout.{{sfn|Huang (1988)|s=582}}{{sfn|Swope (2014)|s=22}} Hlavní síly Džürčenů se poté přesunuly na jih, proti dvěma zbylým mingským armádám. Jang Chao dotyčným armádám vydal příkaz stáhnout se, Li Žu-po s relativně nevelkými ztrátami ustoupil, k Liou Tchingovi se však rozkaz k ústupu nedostal. Jeho armáda postoupila až na 30 km na jih od Hetualy, 20. dubna ji útok Džürčenů zastihl roztaženou do pochové kolony. Zprvu se ubránili, následnému útoku a obchvatu džürčenské jízdy však podlehli. Liou Tching v boji zahynul.{{sfn|Huang (1988)|s=583}}{{sfn|Swope (2014)|s=22–23}} V bojích mingské armády ztratily kolem 45 tisíc vojáků, ťinské ztráty dosáhly snad 5 tisíců.{{sfn|Swope (2014)|s=23}}