Polyxena z Lobkovic: Porovnání verzí

{{Příbuzný|matka|[[Marie Manrique de Lara y Mendoza]]}}

}}</ref> (* [[1566]], †- [[24. květen|24. května]] [[1642]] [[Praha]]) sebyla narodilačeská šlechtična z rodu [[Pernštejnové|Pernštejnů]]. Narodila se jako devátý potomek nejvyššího kancléře [[Vratislav II. z Pernštejna|Vratislava z Pernštejna]] řečeného ''„Nádherný“'', držitele [[Řád zlatého rouna|řáduŘádu Zlatéhozlatého rouna]], a jeho manželky, španělské dámy [[Marie Manrique de Lara y Mendoza|Marie Maxmiliány Manrique de Lara y MendozaMendozy]].

[[Soubor:Alonso Sanchez Coello 12.jpg|náhled|150px|Malá Polyxena z Lobkovic se svou matkou Marií de Manrique de Lara y MendozaMendozou]]

Roku [[1587]] se jedenadvacetiletá Polyxena provdala za [[Vilém z Rožmberka|Viléma z Rožmberka]], jenž tehdy zastával úřad nejvyššího purkrabí a byl asi o třicet let starší, a. stalaStala se jeho čtvrtou a poslední manželkou. Díky manželství se vznešeným a bohatým Rožmberkem mohla Polyxena zažívat ''„přerod z bystré a krásné dívky v pozoruhodnou, cílevědomou dámu, oplývající šarmem a společenskou ctižádostí“'' <ref>Josef{{Citace monografie
| příjmení1 = Janáček:
| jméno1 = Josef
| titul = Ženy české renesance,
| vydavatel = Brána
| místo = Praha
| 1996,rok {{ISBN= 1996
| isbn = 80-85946-25-4
}}</ref> a také si začít užívat bohatství, akterým podporovatpodporovala své chudé [[Pernštejnové|pernštejnské]] příbuzné.

I toto čtvrté Rožmberkovo manželství zůstalo bezdětné a nepřineslo Vilémovi tolik očekávaného dědice. Již v době své nemoci se však Vilém staral o další Polyxenino zabezpečení a postoupil jí k doživotnímu užívání výnosné roudnické panství. Po Vilémově smrti (†v roce [[1592]]) získala mladá vdova vyrovnáním se švagrem [[Petr Vok z Rožmberka|Petrem Vokem]] [[Roudnice nad Labem|Roudnici nad Labem]] do dědičné držby. Polyxena požívala úcty, respektu a vážnosti nejvyšší společnosti. [[Karel starší ze Žerotína]] jí v dopise napsal, že ''„jakž místem, tak i smyslem všecky jiné paní v Čechách předcházeti ráčí“''.

Roku [[1597]] zemřel Polyxenin bratr Jan, císařský generál (při obléhání pevnosti [[Győr|Rábu]] v [[Uhersko|Uhrách]] muzemřel dělovájejí bratr a císařský generál [[Jan V. z Pernštejna]]. Dělová koule z tureckého děla mu utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem). [[Jan V. z Pernštejna]] po sobě zanechal tři děti – Annu, Frebonii a Vratislava Eusebia – a jejichtak teta, mladá vdovase Polyxena, sejejich teta po pár letech stala jejich [[poručenství|poručnicí]] a hospodařila tak nejen v Roudnici, ale velmi úspěšně i na pernštejnském panství [[Litomyšl]]; nutno podotknout, že velmi úspěšně.

Druhé manželství uzavřela [[23. listopad]]ulistopadu [[1603]] s nejvyšším kancléřem [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|LobkovicemZdeňkem Popelem z Lobkovic]]., Lobkovickterý nebyl příliš majetný, bylale všakbyl vzdělaným a uznávaným politikem, a hlavou české [[katolictvíKatolicismus|katolické]] šlechty. Roku [[1609]] se z tohoto harmonického manželství narodil jediný syn [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic]], předek všech současných příslušníků rodu [[Lobkovicové|Lobkoviců]].

Zdeněk Popel z Lobkovic nepodepsal [[Rudolfův majestát]] a společně s manželkou byl nadšeným příznivcem volby [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda Štýrského]]. Polyxena poskytla ve svém pražském domě azyl i [[Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka|Slavatovi]] a [[Jaroslav Bořita z Martinic|Martinicovi]], obětem pražské [[Pražská defenestrace (1618)|defenestrace]]. Pomáhala finančně manželkám účastníků odboje a vyhnancům.

Po porážce [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] paníPolyxena z Lobkovic skupovala levná panství [[konfiskace|zkonfiskovaná]] jeho účastníkům. Podařilo se jí nakoupit s manželovým svolením statky za 350 tisíc zlatých.

Věrná [[katolictvíKatolicismus|katolička]] roku [[1628]] (v roce manželovy smrti) věnovala [[Klášter bosých karmelitánů (Malá Strana)|klášteru bosých karmelitánů]] u [[kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského|kostela Panny Marie Vítězné]] v Praze vzácnou voskovou sošku ze své domoviny – [[Pražské Jezulátko|Pražského Jezulátka]], (Polyxeninakterou její matka ji dostala jako svatební dar od své matky při sňatku do Čech). Podporovala [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]], [[Řád menších bratří kapucínů|kapucíny]], [[františkáni|františkány]] a [[Řád karmelitánů|karmelitány]]. [[PremonstrátiŘád premonstrátských řeholních kanovníků|Premonstrátům]] věnovala stříbrnou sochu [[sv.Svatý Norbert|svatého Norberta]]a, [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitům]] zahradu a v [[Roudnice nad Labem|Roudnici]] založila [[ŘádKlášter menšíchkapucínů bratřív kapucínůRoudnici nad Labem|kapucínský klášter]] klášter a v přilehlém [[Kostel svatého Václava (Roudnice nad Labem)|kostele svatého Václava]] rodinnou hrobku.

Polyxenina katolická víra vyvolala [[protireformace|protireformační]] působení na jejích statcích. Potlačila povstání na panství [[Litomyšl]], kde byl poddanými zbit a vyhnán katolický děkan a stejně tak v Roudnici, kde byly zabrány katolické kostely a vyhlášena náboženská svoboda. Na panství [[Vysoký Chlumec]], kde údajně působili i [[kalvinismus|kalvínští]] kněží, povolala Polyxena proti [[kacířstvíHereze|kacířům]] jezuitské [[misie]].

Zemřela v požehnanémve věku 76 let a je pochována společně s manželem v rodinné hrobce [[KlášterKostel kapucínůsvatého vVáclava Roudnici(Roudnice nad Labem)|kapucínské]]kostela [[Lobkovicové|lobkovickésvatého Václava]] rodinné hrobce v [[Roudnice nad Labem|Roudnici nad Labem]].

{{Portály|Lidé|Novověk|Česko}}