Uhličitan sodný: Porovnání verzí

'''Uhličitan sodný''' (Na₂CO₃), též '''soda''', '''soda na praní''', '''těžká/lehká soda''' nebo '''kalcinovaná (kalc.) soda''', je [[anorganická sloučenina]]. Je to [[sodík|sodná]] [[soli|sůl]] [[kyselina uhličitá|kyseliny uhličité]]. V bezvodém stavu jde o bílý prášek tající při 851 °C. Ve vodě se snadno rozpouští za uvolnění hydratačního tepla. [[krystalizace|Krystalizací]] za laboratorní teploty lze získat nejdůležitější [[hydrát]], tzv. krystalovou sodu (Na₂CO₃·10H₂O) -– [[Kyselina uhličitá#Výskyt|uhličitan sodný, dekahydrát]]. Vodné roztoky sody jsou silně [[zásady (chemie)|zásadité]] z důvodu [[hydrolýza|hydrolytického]] štěpení (je to sůl silné zásady a slabé [[kyseliny]]). Soda se synteticky vyrábí ve velkém množství z [[chlorid sodný|chloridu sodného]] [[Solvayův proces|Solvayovým procesem]].

Soda je známa od nepaměti. Již ve starém Egyptě byla k dispozici  přírodní usazenina obsahující 4 % Na₂CO₃ a 25 % NaHCO₃, která se používala např. při mumifikaci.  Do 18. století byla soda vyráběna spalováním rostlin rostoucích na mokrých a slaných půdách. Popel byl poté [[kalcinace|kalcinován]] a vyluhován. Vzniklý produkt obsahující podle provenience od 3 do 30 % Na₂CO₃, byl drahý a dostupný jen v omezeném množství. V 18. století se zvýšila poptávka zejména po skle, mýdle a textilu a dostupné zdroje sody přestaly dostačovat. Proto r. 1775 Francouzská akademie věd vyhlásila soutěž o nejlepší postup, jak z dostupných surovin vyrobit sodu. Soutěž vyhrál francouzský lékař [[Nicolas Leblanc]], který založil první výrobnu sody podle svého postupu, která však zkrachovala a vynálezce skončil sebevraždou v chudobinci.

Leblancův postup byl realizován v Anglii, která nutně potřebovala sodu na zpracování bavlny dovážené z kolonií. První anglická výrobna byla uvedena do provozu r. 1829. Výroba sody Leblancovým postupem dosáhla vrcholu kolem r. 1880, kdy Anglie produkovala ročně 500 t a zbytek světa 250 t. Výroba sody Leblancovým postupem potom začala upadat, protože byl průmyslově realizován energeticky výhodnější Solvayův postup, který produkoval méně odpadů a poskytoval kvalitnější sodu. Belgičan [[Ernest Solvay]] vyřešil problém jak obrátit směr reakce a technicky postup realizoval. V r. 1865 již byla v Belgii první výrobna sody s kapacitou 1,5 t/den. V Německu byla první Solvayova jednotka uvedena do provozu r. 1880. Solvayův proces zcela vytlačil Leblancův postup počátkem 20. let 20. století a  r. 1923 byla zastavena poslední výrobna sody postupem podle Leblanca.

Existují dva základní výrobní postupy pro výrobu sody -– Solvayův a Leblancův proces.