Alexandr Aljechin: Porovnání verzí

Brzy se u něj začalo střídat množství významných trenérů – [[Benjamin Markovič Blumenfeld|Blumenfeld]], [[Něnarokov]] a také tehdejší hráč světové úrovně [[Duz-Chotimirskij]], který poskytoval Aljechinovi placené hodiny. Výsledky se brzy dostavily a už v patnácti letech Alexandr výrazně vynikal skvělým [[šachová kombinace|kombinačním viděním]] a svou agresivní, útočnou hrou. Moskva už tehdy navíc byla šachově vyspělým a inspirativním městem, v letech 1896–1897 se zde hrál druhý, odvetný [[mistrovství světa v šachu|zápas o mistra světa]] mezi Laskerem a Steinitzem, později (1899, 1900–1901) 1. a 2. Všeruský turnaj, kde účinkovalahrála i tehdejší ruská šachová hvězda [[Michail Ivanovič Čigorin]] a hostovalohrálo zde také mnoho dalších špičkových hráčů. PořádalaV Moskvě se zde také tehdy rekordníkonala [[simultánka]] [[Harry Nelson Pillsbury|Pillsburyho]], který nadtoodehrál hrálcelkem 22 rekordních partií [[partie naslepo|naslepo]]. Pillsbury dokázal takto hrát najednou 22 partií, což na mladého AlexandraAljechina udělalo obrovskývelký dojem.

Ve škole měl výborný prospěch ze všech předmětů, pouze [[matematika]] mu nešla a jednou z ní dokonce propadl. Podle vyprávění spolužáka z gymnázia byl Aljechin šachem tak fascinován, že se "vymykal z okolního prostředí a ne vždy si uvědomoval, kde se nachází." Jednou při hodině Algebryalgebry nečekaně vyskočil od lavice. Učitel na něj pohlédl a zeptal se ho: „Tak co, Aljechine, už jsi vyřešil ten příklad?“ ''„Vyřešil! Stačí obětovat jezdce a bílý má vyhranou pozici!“'' Svá studia však Aljechin nakonec zakončil úspěšně a nakonec se stal [[Doktor práv|doktorem práv]].

RůstVýznamně mladéhojej superovlivnili talentui významně ovlivnily i jeho idoly, kterými byly především [[Adolf Anderssen|Anderssen]], [[Louis-Charles Mahé de La Bourdonnais|Labourdonnais]], [[Paul Morphy|Morphy]] a samozřejměči [[Michail Ivanovič Čigorin|Čigorin]], jehož oblíbené šachové rubriky v tiskovinách ''Niva'' a ''Novoje vremja'' mladý Aljechin pravidelně četl. [[Duz-Chotimirskij]], jeho tehdejší trenér, později vyprávěl, jak mu jeho známý již tehdy řekl, že považuje Aljechina za budoucího mistra světa.

V létě 1908 se Alexandr zúčastnil v [[Düsseldorf]]u 16. Kongresu Německého šachového svazu, kde na doprovodném turnaji docílildosáhl osmina osm výher, dvoudvě remízremízy a třechtři proher,prohry stačícícha naskončil dělenítak na 4.–5. místamístě, což byl velmi solidní první start za hranicemi Ruska. V únoru 1909 se pak v Rusku na počest [[Michail Ivanovič Čigorin|Čigorina]], který rok před tím zemřel, pořádal velký kongres doprovázený dvěma turnaji, hlavního, kterého se zúčastnili nejlepší hráči světa a pak vedlejšího, ale rovněž velmi silného Všeruského turnaje amatérů, který Aljechin senzačně, jako nejmladší, teprve sedmnáctiletý účastník, vyhrál, získal titul mistra a veřejně se o něm začalo mluvit jako o budoucím nástupci Čigorina.