Magnus VI. Norský: Porovnání verzí

Magnus nepokračoval v politice svého otce, co se týče norských panství na Britských ostrovech. Nastolil mírová jednání se [[Seznam skotských králů|skotský králem]] [[Alexandr III. Skotský|Alexandrem III.]] Uzavřením [[Perthská smlouva|Smlouvy v Perthu]] v roce [[1266]] Magnus ustoupil od norských požadavků v [[Irské moře|Irském moři]] ([[Ostrov Man]] a [[Hebridy]]) za 4 000 marek a roční platbu 100 marek ze strany skotského krále, výměnou za tyto územní ústupky Skotsko uznalo norskou svrchovanost nad [[Orkneje]]mi a [[Shetlandy]]. Mírová jednání se Skotskem se uskutečnila částečně na nátlak [[Anglie]], země, s níž Norsko mělo od roku [[1223]] obchodní smlouvu, jež vyústila v roce [[1269]] v souvislosti se smlouvou z Winchesteru ve formu volného obchodu.

 

 

Zatímco se mu dařila dobrá politika ve své zemi a ve vztazích na západ, situace s jeho dalšími sousedy, [[Severské státy|severskými státy]], byla problematičtější. Magnus bojoval o dědictví své manželky, jejíž otec byl zavražděn v roce [[1250]], a inicioval tak sérii konfliktů s [[Dánsko|Dánskem]], jež trvaly několik desetiletí. V roce [[1269]] uzavřel se [[Seznam švédských králů|švédským králem]] [[Valdemar I. Švédský|Valdemarem Birgerssonem]] smlouvu, na jejímž základě byly poprvé vytyčeny hranice mezi Norskem a [[Švédsko|Švédskem]]. V 70. letech 13. století se pokusil zapojit do sporů o trůn Švédska mezi králem Valdemarem Birgerssonem a jeho bratry [[Magnus III. Švédský|Magnusem Ladulåsem]] a [[Erik Birgersson|Erikem Allsintetem]]. Když byl Valdemar svými bratry sesazen z trůnu, Magnus sebral [[Flotila|flotilu]] a sešel se s novým švédským králem Magnusem Ladulåsem, aby napomohl najít dohodu mezi bratry; jednání však nepřinesla kýžený výsledek.