Michel Ney: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m fixlink |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 15:
[[Soubor:Auguste Rodin Rude Maréchal Ney Gsell 77.jpg|náhled|Michel Ney]]
Po porážce [[Charles Nicolas Oudinot|Oudinota]] u [[Grossbeeren]] byl jmenován velitelem sil usilujících o proniknutí k [[Berlín]]u, ale je [[Friedrich Wilhelm Bülow von Dennewitz|von Bülowem]] poražen u [[Dennewitz]] (6. září 1813). Roku [[1814]] je Ney velitelem [[Císařská garda (Napoleon)|císařské gardy]] a bojuje u [[Brienne-le-Château|Brienne]], [[Montmirail (Marne)|Montmirail]], [[Craonne]] a [[Châlons-sur-Marne]] s příkladnou statečností. Po pádu Paříže nutil Napoleona k abdikaci a následně přešel k [[Bourboni|Bourbonům]]. [[Ludvík XVIII.]] ho jmenoval [[pair]]em a předal mu velení 6. divize. Po návratu Napoleona z [[Elba|Elby]] velel vojsku, které mělo Napoleona zajmout, avšak na místo toho vstoupil opět do jeho služeb. Byl jmenován vrchním velitelem levého křídla o síle 38 000 mužů (1. a 2. sbor), ale počínal si velmi váhavě a pasivně v bitvě s Angličany [[15. červen|15.]] a [[16. červen|16. června]] [[1815]] u [[Quatre-Bras]], čímž umožnil spojení [[Angličan]]ů s [[Prusko|Prusy]] a de facto spoluzapříčinil tragédii Severní armády u [[Bitva u Waterloo|Waterloo]] ([[18. červen|18. června]] 1815]).
Ve vlastní [[bitva u Waterloo|bitvě u Waterloo]] bojoval statečně, ale netakticky jako smyslů zbavený – 6 koní pod ním bylo zabito, on však útočil dál jako pěšák. Nakonec vedl i [[Stará garda|Starou gardu]] do rozhodujícího útoku, který selhal. Přestože mu blízcí radili, aby emigroval a i zrádný [[Joseph Fouché|Fouché]] mu opatřil cestovní pas, váhal Ney nepochopitelně s útěkem. 3. srpna 1815 byl zatčen a 8. listopadu postaven před [[válečný soud]]. Tribunál se však prohlásil za nekompetentní soudit člena komory pairů, a tak byl Ney odsouzen [[6. prosinec|6. prosince]] 1815 komorou pairů za velezradu k trestu smrti. Ten byl vykonán zastřelením [[7. prosinec|7. prosince]] 1815 v pařížských [[Jardin du Luxembourg|Lucemburských zahradách]].
Jeho posledním přáním bylo vlastní velení jeho vlastní popravčí čety. Během popravy osvědčil naposled svou chladnou mysl a proslulou statečnost. V místě provedené exekuce stojí dnes krásný památník vytvořený Rudem znázorňující [[maršál]]a s šavlí v ruce. Podle [[Victor Hugo|Victora Huga]] se jednalo o nejkrásnější sochu v Paříži. Je pohřben na pařížském hřbitově [[Père-Lachaise]]. Zanechal po sobě tři syny, kteří později uveřejnili jeho paměti.
| |||