'''Setrvačnost''' je vlastnost hmotných [[Těleso|těles]] (těles s [[hmotnost]]í), které se snaží setrvat ve stavu před vnějším fyzikálním působením, tj. v případě, že na těleso nepůsobí žádná vnější [[síla]]. Jinými slovy, jedná se o odpor tělesa vůči změně jeho rychlosti.
V mechanice můžeme setrvačnost popsat jako schopnost tělesa neměnit směr ani rychlost [[posuvný pohyb|posuvného pohybu]] vůči inerciální vztažné soustavě. Jsou-li působící [[síla|síly]] v [[Rovnováha sil|rovnováze]] (tj. vzájemně se ruší) setrvává těleso v původním stavu, tedy v [[Mechanický pohyb|klidu]] nebo v [[přímočarý pohyb#Rovnoměrný přímočarý pohyb|rovnoměrném přímočarém pohybu]]. Mírou setrvačnosti je [[hmotnost#Setrvačná a gravitační hmotnost|(setrvačná) hmotnost]] tělesa.
Pojem setrvačnosti lze aplikovat i na otáčivý pohyb těles a jejich rovnoměrné otáčení s konstantním směrem osy otáčení, jsou-li v rovnováze působící síly i jejich [[moment síly|momenty]]. Mírou setrvačnosti je v takovém případě [[moment setrvačnosti]].
Z uvedených principů vyplývají i důsledky pro setrvačnost proudění tekutin a relativní stabilitu jeho vírů.
Příkladem jiného typu setrvačnosti je [[tepelná setrvačnost]]. Za setrvačnost můžeme, do určité míry, považovat i průchod proudu (elektron je hmotná částice) vinutím indukčnosti po odpojení/připojení elektrického zdroje. Mnozí sem zařadí i "setrvačnost lidského myšlení".
