Wikipedista:Juandev/Pískoviště 1: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
→Dílo: update značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 20:
Prvotní díla z první poloviny 40. let ukazují na velký talent Sylvy Lacinové. Bez studijní průpravy dokázala modelovat postavy se správnými proporcemi částí těla, umístěním i formou. I proto byla přijata ke studiu na zlínské škole pod Vincence Makovského. Zde se pak její tvorba začala profesionalizovat což pokračovalo i při studiích v Praze na Akademii výtvarných umění. V druhé části 40. let a v letech 50. tak Sylva Lacinová tvoří realistické portréty nesoucí vliv svých učitelů Vincence Makovského a Karla Pokorného. I ti tvořili realistické portréty významných osobností či sochy stylizující určité vlastnosti. Povrch soch vyhlazovali do hladka, či zanechávali struktury zvýražující plastičnost. Sylva Lacinová tento druh práce přijala i do svého repertoáru. Nejprve modelovala malé sošky, později přidala i reliéfy a větší díla jako busty a sochy. Námětem ji byly význačné osobnosti (Jiří Kroha, Petr Bezruč), symbolické postavy, ale i vlastní rodina (syn Jan, švagr).
Do let padesátých pak spadají první realizace pro veřejný prostor. Nejprve tvoří reliéfy (např. na domě na Moravském náměstí 4 v Brně, rok 1954), později získává zakázky větších relizací. Ty otvírá v roce 1957 pískovcové trojsoší Anatom na budově Palackého univerzity v Olomouci. Trojsoší tvoří postava muže,
Jinou realizací z této doby jsou pak dvě dvousoší nazvané Medvědi původně určené pro fontány v areálu mateřské školy Tučkova v Brně, v současnosti umístěné v areálu koupaliště Kraví Hora. Jedna partie představuje medvědy stojící na zadních tlapách, kteří jsou mezi sebe zaklesnuti hornimi tlapami. Druhá partie pak představuje jednoho medvěda ležícího na zádech a druhého, který stojí na zadních a doráží na něj. Medvědi si hrají. Obě dvousoší jsou umístěné na soklech, modelujíce přirozený terén. Původně byli umístěny uprostřed velkých obdélníkových fontán, tak aby byly nad vodou a zároveň uprostřed danné nádrže. Nyní jsou situováni na zemi na plochých soklech.
Ačkoliv se Sylva Lacinová začíná na začátku 60. let od svých učitelů oprošťovat jemný vliv Vincence Makovského je v jejím díle vidět i nadále. Jsou to zejména Makovského surrealistická díla z 20. a 30. let 20. století. Jde spíš o tvarovou podobnost, nežli o přímý vliv a návrat k surrealismu. Například její vysoce ceněnné dílo Hlava Merkura (1974), sádrová plastika s křidélkem či Rozeklaný pupen (70. léta) se svou formou podobají Makovského dílu Hlava II z roku 1927. Další podobnost najdeme i v dílech Hlava Prométhea (1934, Makovský) a Modrovous (1983, Lacinová).
=== Vlastní rukopis,
Šedesátá léta přinášejí do díla Sylvy Lacinové oproštění se od vlivu svých učitelů. Rozvíjí rodinná témata, podtrhuje citovost ženy a přímočarost muže, modeluje emoce (radost, únava, deprese); rozvíjí svůj cyklus matky s dítětem. Vedle toho se v jejím díle již na počátku 60. let zadíná objevovat vliv Henryho Moora, který ještě zesílí po návštěvě jeho ateliéru v roce 1965. S tím souvisí i charakteristický rozvoj abstraktní tvorby.
Na počátku 60. let se můžeme setkat s díly jako Žena po koupeli či Česající se dívka (oboje 1961) odkazující ke kráse ženství a běžné každodenosti. Pohodově působí i sousoší Pohostinost (1962) umístěné před hotelem Internacionál v Brně. K postavě muže usedá žena s talířem, na kterém je pecen chleba
▲Na počátku 60. let se můžeme setkat s díly jako Žena po koupeli či Česající se dívka (oboje 1961) odkazující ke kráse ženství a běžné každodenosti. Pohodově působí i sousoší Pohostinost (1962) umístěné před hotelem Internacionál v Brně. K postavě muže usedá žena s talířem, na kterém je pecen chleba. Spící sochařka (1960) zobrazuje unavenou mladou ženu, která má v jedné ruce nástroj na odebírání materiálu, druhou ruku má opřenou o vysoký stůl a na něm složenu svou hlavu, která ji únavou sklesla. Dívka spí. Tento motiv pak Sylva Lacinová ještě několikrát využije, jak k zachycení upřímnosti únavy či snění (Sedící dívka, 1964), tak ženské lásky a štěstí (Námořník toužící po moři, 1963). Opakem ke spící sochařce je pak dílo Sochař (1963).
Spící sochařka (1960) zobrazuje unavenou mladou ženu, která má v jedné ruce nástroj na odebírání materiálu, druhou ruku má opřenou o vysoký stůl a na něm složenu svou hlavu, která ji únavou sklesla. Dívka spí. Tento motiv pak Sylva Lacinová ještě několikrát využije, jak k zachycení upřímnosti únavy či snění (Sedící dívka, 1964), tak ženské lásky a štěstí (Námořník toužící po moři, 1963). Opakem ke spící sochařce je pak dílo Sochař (1963).
=== Vliv Henryho Moora ===
| |||