Princip konec-konec: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Wikifikace a dopřeložení části
Dokončení wikifikace
Řádek 1:
'''Princip konec-konec''' (anglicky ''end-to-end principle'') je jedním z ústředních principů použitých při návrhu protokolu [[TCP]], hojně užívaného na [[internet]]u. Stejně tak je ale tento princip používán v dalších protokolech (například [[X.25]]) a distribuovaných systémech vůbec. Princip je založen na tom, že pokud je to možné, měly by být operace komunikačního [[Protokol (informatika)|protokol]]u definovány tak, aby byly prováděny buď v koncových bodech komunikačního systému, nebo co nejblíže zařízení, které je ovládáno.
 
Návrh tohoto principu byl poprvé popsán roku 1981 v publikaci "End„End-to-end arguments in system design"design“ od Jeroma H. Saltzera, Davida P. Reeda a Davida D. Clarka. Tvrdili, že spolehlivé systémy mají tendenci vyžadovat ke své správné funkci tento princip, a to navíc k ostatnímu zpracování uvnitř systému. Zdůraznili, že
většina funkcí implementovaných na nejnižší úrovni komunikačního systému zvýší náklady
všech klientů na vyšších stupních systému, i když tito klienti tyto funkce nepotřebují,
a stávají se nadbytečnými, jestliže klienti musí znovu implementovat tyto funkce podle principu end-to-end.
 
To vedlo k modelu "hloupé„hloupé minimální sítě"sítě“ s chytrými terminály, který byl úplně odlišný od předchozího modelu chytré sítě s hloupými teminály.
 
Na příkladu protokolu [[TCP/IP]] lze ukázat, že [[Internet Protocol|IP]] je hloupý, bezstavový protokol, který jednoduše přemisťuje [[datagram]]y sítí, a [[TCP]] je chytrý transportní protokol, poskytující detekci chyb, znovupřenesení, řízení zácep a řízení toku podle principu end-to-end. Síť samotná ([[router]]y) musí pouze podporovat jednoduchou, lehkou IP; na konečných bodech (počítačích) běží TCP, je-li to třeba.
Řádek 13:
 
[[Kontrolní součet]] je nezbytný, aby diskové a softwarové chyby nepoškodily data.
Klíčovým zařízením je v tomto případě [[souborový systém]]. Princip end-to-end dovoluje programu, který má přístup k souborovému systému, řídit rychlost přenosu dat, a umožňuje v případě potřeby znovupřenesení dat s minimálním zpožděním - díky blízkosti souborového systému a řízení přenosu.
 
Princip end-to-end stanoví, že v nižších vrstvách systému mají být funkce protokolu implementovány pouze tehdy, pokud to zlepšuje výkon. Přeposílání na úrovni TCP zvyšující spolehlivost je tedy obhajitelné, ale snahy o zvýšení spolehlivosti TCP by měly přestat, pokud již nepřinášejí další zlepšení výkonu.
 
Princip end-to-end se prokázalukázal být vhodným pro aplikace, které vyžadují vysoký stupeň věrnosti přenesených dat, kombinovaný sa velkousoučasně tolerancítolerují zpoždění,. jakožtoMéně přenosvhodným dat, a více či méně vhodnýmje pro real-time aplikace, jako například telefonování, kde menšíminimalizace zpoždění je důležitější, nežli věrnost přenesených dat. Princip end-to-end zrovna není vhodný pro velké multicastové a broadcastové sítě s velkou ztrátovostí, jakožto je bezdrátový přenost dat, protože přetížení, které vyžaduje na znovupřenost je tak velké, že mnohé aklikace jej nedokáží unést.
{{Wikifikovat}}
 
Princip end-to-end není také vhodný pro velké [[multicast]]ové a [[broadcast]]ové sítě, zvláště pro ty s velkou ztrátovostí, protože zatížení, které způsobuje znovupřenesení dat, je tak velké, že mnohé aplikace jej nedokáží unést.
Vzhledem k principu end-to-end, vlastnosti protokolu jsou pouze oprávněné v nížších úrovních systému, pouze pokud jsou optimalizačního typu. Ačkoli TCP přeposílání pro spolehlivost je stále ospravedlnitelné, ale snahy o úpravu TCP spolehlivosti by měly skončit poté, co se dosáhne výkonostního vrcholu.
 
{{Překlad|en|End-to-end principle|158084409}}
Princip end-to-end se prokázal být vhodným pro aplikace, které vyžadují vysoký stupeň věrnosti přenesených dat, kombinovaný s velkou tolerancí zpoždění, jakožto přenos dat, a více či méně vhodným pro real-time aplikace, jako například telefonování, kde menší zpoždění je důležitější, nežli věrnost přenesených dat. Princip end-to-end zrovna není vhodný pro velké multicastové a broadcastové sítě s velkou ztrátovostí, jakožto je bezdrátový přenost dat, protože přetížení, které vyžaduje na znovupřenost je tak velké, že mnohé aklikace jej nedokáží unést.
 
[[Kategorie:Internet]]