Aristotelismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN |
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Luther - změna odkazu/ů na Martin Luther |
||
Řádek 23:
Oživení aristotelismu přinesl teprve nový duch vrcholného středověku a potřeba filosofii vyučovat. Výuka logiky se patrně už v 11. století řídila Aristotelem, ke konci století byly přeloženy zbývající logické spisy – z arabštiny, ale zejména z řečtiny – a počátkem 13. století přibyly další i spisy arabských komentátorů ([[Averroes]], [[Avicenna]]). Ačkoli se zprvu zdálo, že Aristotelés křesťanské myšlení ohrožuje, v polovině 13. století už byl v Paříži i v Oxfordu standardní četba, učitelé jej citovali prostě jako „filosofa“ a hojně komentovali. Nakonec – přes různé církevní zákazy – se prosadila velká syntéza [[Tomáš Akvinský|Tomáše Akvinského]], založená na hluboké znalosti Aristotela, jehož ovšem Tomáš na různých místech korigoval křesťanskými názory a [[Svatý Augustin|Augustinem]].
Tomášův systém, filosoficky a zejména pedagogicky hluboce promyšlený, nabízel pojmovou výbavu tak bohatou a soudržnou, že [[scholastika]] čili „školská filosofie“ ovládala univerzitní filosofii až do 18. století, v katolických i protestantských zemích. Ve 14. století se mnozí přiklonili k [[Averroes|averroistickému]] racionalismu a k [[nominalismus|nominalismu]], z nějž vycházejí první pokusy o racionální popis přírody ([[Ockham]], [[Buridan]], [[Nicolas d´Oresme]]). Koncem 16. století prošel ve Španělsku jistou modernizací (tzv. ''Druhá scholastika'', [[Suarez]]) a přes odpor [[Martin Luther|Lutherův]]
Jenže právě přehledný a průhledný systém už v 15. století nevábil originální myslitele, kteří s nadšením znovu objevovali [[Platón]]a, tentokrát v originále, nikoli zprostředkovaného novoplatonismem. Renesanční věda a matematika odmítla aristotelskou fyziku, i když i lidé jako [[René Descartes|Descartes]] nebo [[Leibniz]] z Aristotela hodně čerpali.
| |||