Hlavní histokompatibilní komplex: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 0 zdrojů a označuji 1 zdrojů jako nefunkční) #IABot (v2.0.1 |
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Lokus - změna odkazu/ů na Lokus (genetika) |
||
Řádek 16:
[[Gen]]y pro MHC se nachází u člověka na [[chromozom]]u 6 a u [[myš]]i na chromozomu 17. U [[člověk]]a se tyto geny značí velmi často zkratkou „HLA“, u [[kur domácí|kuřete]] „B“, u [[pes domácí|psa]] „DLA“, u myši „H–2“, u [[morče]]te GPLA a u [[krysa|krysy]] Rt–1.<ref name="dictionary" /> Celkem je v lidském shluku genů pro MHC (tzv. „6p21-31“) na chromozomu 6 přítomno 128 genů a 96 [[pseudogen]]ů, které dohromady zabírají 3,6 milionů [[nukleová báze|bází]]. Celá oblast je rozdělena na tři části, a to geny pro MHC I, geny pro MHC II (ty mají nízký [[obsah GC]]) a MHC III (ty mají [[obsah GC]] vyšší).<ref name="dictionary" />
Ke genům pro MHC I komplex patří u člověka HLA–A, HLA–B a HLA–C. Každá lidská [[diploid]]ní buňka [[exprese genu|exprimuje]] samozřejmě od každého typu dvě alely; jednu od otce a jednu od matky. Jsou velmi proměnlivé, čímž ztěžují život patogenním organizmům jež by se jinak k MHC komplexům snadno adaptovaly. Jako HLA–D se někdy označují MHC II geny, ale ty jsou kódované v [[
Exprese (míra syntézy) může být velmi proměnlivá. Zatímco zvýšené množství MHC znamená lepší ochranu před patogeny, za jistých podmínek dochází i k snížení. Například buňky v [[mozek|mozku]] snižují množství MHC na jejich povrchu, aby bylo zamezeno prudkému zánětu v citlivé části těla. Jindy se podaří snížit množství MHC samotným patogenním organizmům – například ''[[Cytomegalovirus]]'' je tímto způsobem schopen zajistit si bezpečnější přežití v napadené buňce.<ref name="microbio" />
| |||