Bloch MB.200: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: vhodnější šablona dle žádosti ze dne 25. 4. 2020
m foto
Řádek 17:
| více uživatelů = [[Československo]]<br />[[Bulharsko]]<br />[[Nacistické Německo|Německo]]<br />[[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsko]]<br />[[Rumunsko]]<br />[[Španělsko]]
}}
'''Bloch MB.200''' byl [[Francie|francouzský]] [[bombardér]] 30. let [20. století navržený a vyrobený společností [[Societé des Avions Marcel Bloch]]. Jednalo se o dvoumotorový [[hornoplošník]] s pevným podvozkem. Pro francouzské letectvo bylo postaveno více než 200 strojů MB.200 a byl [[Licence|licenčně]] vyráběn i v Československu. [[Československo|ČeskoslovenskuLetoun]]. Letoun byl brzy zastaralý a na počátku [[Druhá světová válka|2. světové války]] byl z velké části vyřazen ze služby.
 
== Vývoj a popis ==
Bloch MB.200 byl navržen v reakci na poptávku z roku 1932 na nový denní i noční bombardér pro [[francouzské letectvo]]. Tyto podmínky byly několikrát změněny, ale [[Marcel Bloch]] se jim vždy dokázal přizpůsobit. I díky tomu byla jeho konstrukce nakonec vybrána.<ref name="schmid" /> Další výhodou bylo, že letoun byl konstrukčně a výrobně jednoduchý a tudíž se očekávala rychlá [[sériová výroba]].<ref name="schmid" />
 
Letoun byl hornoplošník celokovové konstrukce s [[trup letadla|trupem]] obdélníkového průřezu, poháněný dvojicí [[Hvězdicový motor|hvězdicových motorů]] [[Gnome-Rhône 14K Mistral Major|Gnome-Rhône 14K]] s levotočivým a pravotočivým chodem. Letoun měl nezatahovatelný [[Podvozek letadla|podvozek s ocasním kolem]] a uzavřený [[kokpit]] pro piloty[[pilot]]y. Obranné [[kulomet]]y byly umístěny ve střeleckých věžích na nosepřídi, hřbetě a břiše letounu.<ref name="Taylor p23"> Taylor 1981, str.23.</ref> Letoun měl v trupu osm komor pro [[Letecká puma|letecké pumy]], do kterých mohly být zavěšeny pumy do hmotnosti 100 kg. Dalších šest závěsů pro pumy se nacházelo pod trupem, na které mohly být umístěny bomby o hmotnosti 50, 100, 200 a 500 kg.<ref name="schmid" /> Na křídlakřídlo mohlo být zavěšeno až 10 osvětlovacích bomb o hmotnosti 10 kg.<ref name="schmid" />
 
Letoun byl charakteristický nejen hranatým tvarem trupu, ale i liniemi vnějších výztuh, které pokrývaly nejen trup a křídlakřídlo, ale i motorové gondoly a kryty kol.
 
První [[prototyp]] poprvé vzlétnul 26. června [[1933 v letectví|1933]].<ref name="Taylor p23"/><ref name="Dassault">[http://www.dassault-aviation.com/en/passion/aircraft/military-bloch-aircraft/mb-200.html?L=1 "Military Bloch aircraft : MB 200"] {{Wayback|url=http://www.dassault-aviation.com/en/passion/aircraft/military-bloch-aircraft/mb-200.html?L=1 |date=20081119213727 }}. ''Dassault Aviation''. Citováno: 29. ledna 2012.</ref> Letoun zdaleka nedosahoval požadované rychlosti, ale francouzské letectvo se rozhodlo tuto skutečnost tolerovat.<ref name="schmid" /> Jako jeden z vítězných návrhů byl letoun objednán v počtu 25 kusů 1. ledna [[1934 v letectví|1934]] u společnosti Potez,<ref name="schmid" /> dalším vybraným letounem byl větší [[Farman F.220|Farman F.221]].<ref name="Taylor p23"/> Letouny vstoupily do služby na konci téhož roku. Následovaly další objednávky a nakonec bylo letouny '''MB.200-BN4''' ''(Bombardier de Nuit - Quadriplace)'' do konce roku 1935 vybaveno 12 francouzských [[peruť (letecká jednotka)|perutí]].<ref name="Taylor p23"/> Ve Francii bylo vyrobeno 208 letounů a to převážně v licenci u jiných výrobců (4× Bloch, 19x [[Breguet Aviation|Breguet]], 19x [[Ateliers et Chantiers de la Loire|Loire]], 45x [[Hanriot]], 10x [[SNCASO]] a 111x [[Potez]].<ref name="Angel p155"> Angelucci 1981, str.155.</ref>
 
Letouny MB.200 byly výrobně jednoduché a poměrně spolehlivé stroje, ale v překotném vývoji vojenských letounů těsně před vypuknutím 2. světové války velice rychle zastarávaly. K jejich hlavním nedostatkům patřila nízká rychlost, nedostatečná obranná výzbroj a slabý výkon [[letecký motor|motorů]], který způsoboval, že letoun se neudržel ve vzduchu pouze s jedním motorem v chodu.<ref name="schmid" />
 
== Operační historie ==
[[File:Bloch MB.200.jpg|thumb|Bloch MB.200]]
Uprostřed 30. let [[20. století]] si [[Československo]] zvolilo letoun MB.200 jako součást modernizace svých leteckých sil. Ačkoliv byl vývoj letounu právě ukončen, velice rychle zastarával. Přesto se Československo z nedostatku času rozhodlo pro licenční výrobu těchto strojů, která probíhala v závodech [[Aero Vodochody|Aero]] a [[Avia]].<ref name="Taylor p23"/> Československé letouny, které v mnoha detailech nebyly zcela shodné s francouzskými stroji, nesly označení '''[[Aero MB-200]]'''. Po obsazení Československa nacistickým Německem přešly tyto stroje k [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]. Poslední tři z nich se nacházely ještě na výrobní lince.
 
V době vypuknutí 2. světové války měla Francie k dispozici 92 strojů MB.200 v sedmi bombardovacích perutích (''Groupe de Bombardement''), které by však při případném střetnutí s nepřítelem měly jen mizivou naději na úspěch. Vyplývalo to i ze zkušeností 4 strojů dodaných v roce [[1936 v letectví|1936]] republikánům do [[Španělská občanská válka|Španělska]].<ref name="schmid" /> První dva stroje byly dodány vládní straně z Francie vzdušnou cestou 20. srpna 1936, další dva následovly v demontovaném stavu. Proto v době napadení Francie v roce 1940 sloužily tyto letouny již jen u školních jednotek.<ref name="schmid" />
 
[[Soubor:MB-200 Bulharsko.jpg|náhled|Na podzim 1939 prodali Němci 12 MB.200 do Bulharska, kde dostaly jméno Buchal (výr). V roce 1940 byly zařazeny ke školní letce 5. bombardovací skupiny. Na kresbě [[Aero MB-200|Aero MB.200]] s výsostným označením používaným od roku 1941<ref>{{Citace monografie|příjmení=Čížek|jméno=Martin|příjmení2=|jméno2=|titul=Letadla zrazeného nebe|vydání=I.|vydavatel=Naše vojsko|místo=Praha|rok=215|počet stran=256+32|strany=68-74|isbn=978-80-206-1576-3}}</ref>]]
Po československých letounech získalo [[nacistické Německo]] v roce [[1940 v letectví|1940]] i některé stroje francouzské. U Luftwaffe tyto stroje sloužily jen k výcviku a již v roce 1940 začaly být vyřazovány.<ref name="schmid" /> Některé z těchto letounů byly předány do [[Bulharsko|Bulharska]] pod přezdívkou Buchal, [[Nezávislý stát Chorvatsko|ustašovského Chorvatska]] a [[Rumunsko|Rumunska]].<ref name="schmid" /> [[Vichistická Francie]] použila zbývající letouny MB.200 proti [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]] při tažení v [[Sýrie|Sýrii]] v roce 1941, přičemž podnikly alespoň jeden denní [[nálet]] proti britským plavidlům.<ref name="Shoresp1 p245">Shores and Ehrengardt ''Air Pictorial'' July 1970, str. 245.</ref><ref name="Shoresp2 p284">Shores and Ehrengardt ''Air Pictorial'' August 1970, str.284.</ref>
 
== Varianty ==
[[File:Bloch MB.200.png|thumb|Bloch MB.200]]
'''MB.200.01'''
:První prototyp letounu s pohonem dvou dvouhvězdicových čtrnáctiválcových motorů Gnome-RhoneRhône 14Krsd po 566 kW.
'''MB.200-BN4'''
:Hlavní sériová verze letounu.
Řádek 53 ⟶ 55:
== Specifikace (MB.200-BN4) ==
''Technické údaje pocházejí z publikace „Letadla 1939-45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“''.<ref name="schmid" >Schmid 2003, str. 41-44.</ref>
[[File:Soldier in captured MB.200 at Rayak 1941.jpg|thumb|Bloch MB.200, Rayak, 1941]]
 
=== Technické údaje ===
* '''Posádka:''' 4
Řádek 74 ⟶ 76:
 
=== Výzbroj ===
* 3x [[kulomet]] [[Kulomet MAC 1934|MAC 1934]] [[ráže]] 7,5 mm (po jednom na každém obranném místě)
* 1 200 kg [[Bomba|bomb]] později s motory GR 14Kirs/Krjs 1 400 kg bomb
 
== Uživatelé ==
[[Soubor:MB-200 Bulharsko.jpg|náhled|Na podzim 1939 prodali Němci 12 MB.200 do Bulharska, kde dostaly jméno Buchal (výr). V roce 1940 byly zařazeny ke školní letce 5. bombardovací skupiny. Na kresbě [[Aero MB-200|Aero MB.200]] s výsostným označením používaným od roku 1941<ref>{{Citace monografie|příjmení=Čížek|jméno=Martin|příjmení2=|jméno2=|titul=Letadla zrazeného nebe|vydání=I.|vydavatel=Naše vojsko|místo=Praha|rok=215|počet stran=256+32|strany=68-74|isbn=978-80-206-1576-3}}</ref>]]
{{flagicon|BUL}} '''[[Bulharsko]]'''
* '''Bulharské letectvo''' získalo v roce 1939 bývalé československé letouny (12 kusů) MB-200, které používalo k výcviku posádek.<ref name="Balkan p65-6"> Green and Swanborough 1989, str. 65-66.</ref>