Cessna T-50: Porovnání verzí

| cena za kus = 30 000 USD

[[Soubor:N66794 Cessna UC-78B Bobcat U.S. Navy (8743356053).jpg|náhled|vlevo|'''Cessna JRC-1''' (N66794), US Navy]]

Zálet prvního letounu[[letoun]]u T-50 proběhlprovedli v26. březnubřezna 1939 D. L. Wallace a Bill Snook. Šéfkonstruktér Tom Salter pro nový stroj vybral [[hvězdicový motor|hvězdicové]] sedmiválce Jacobs L-4MB s výkonem po 180 kW, které roztáčely dvoulisté stavitelné [[vrtule]]. Firma Cessna záhy odprodala 42 kusů civilním zákazníkům, zejména pro místní a nepravidelnou dopravu.

Zahájením [[Druhá světová válka|II. světové války]] přišly pro typ T-50 vojenské zakázky. Velká Británie vyhlásila program Commonwealth Joint Air Training Plan, jehož úkolem byl výcvik osádek pro [[Royal Air Force]] v zemích Britského společenství národů nezasažených bezprostředně válečným konfliktem. Pro letecké školy [[RCAF]] proto Británie objednala 640 letounů označených '''Cessna Crane Mk.I''', po nichž následovala zakázka na 190 exemplářů '''Crane Mk.II''' se zdokonaleným vybavením. Instalovány byly dvojice pohonných jednotek Jacobs R-755-9, což byly militarizované verze civilních L-4MB. Dodávky byly zahájeny v roce 1941.

Do poloviny roku 1942 továrna dodala dalších 1140 kusů verze AT-17 s [[letecký motor|motory]] Lycoming R-755-9. Vyráběny byly v obměnách '''AT-17A''' ažs kovovými stavitelnými vrtulemi Hamilton Standard o průměru 2,36 m, které nahradily původní dřevěné, '''AT-17B''' s 12voltovou elektrickou soustavou namísto 24voltové, '''AT-17C''' s rozšířenou radiovýbavou a '''AT-17D''' podles druhudoplněným výcvikuvybavením. osádekZ důvodu menší odolnosti dřevěné konstrukce na povětrnostní vlivy a odlišnýchs vybavenítím spojenými problémy s hlavním nosníkem [[křídlo letadla|křídla]] byla v průběhu provozu snížena vzletová hmotnost. Tyto verze nesly označení '''AT-17E''' až '''AT-17H'''.

Už v prvních dnech války zabavilo americké armádní letectvo 17 z letuschopných civilních T-50 a zařadilo je do výzbroje jako '''C-78A''' (pozdějiod 1. ledna 1943 '''UC-78A'''). V roce 1942 přišla zakázka na 3356 nových letounů UC-78A až '''UC-78C''', které se rozšířily ve všech bojových oblastech působení amerického letectva. Celkem 67 exemplářů UC-78 převzalo US Navy, kde nesly označení '''JRC-1 Elliott'''.

Z velkého výprodeje přebytečných letadel se dostaldostaly jedentři strojstroje UC-78 do [[Československo|Československa]] (OK-XBB, OK-XCB a OK-ZCB). Další zakoupila v roce 1946 například polská [[letecká společnost]] [[LOT]], která z nich sestavila 14 letuschopných kusů a používala je až do roku 1949 ([[imatrikulace (letectví)|imatrikulace]] SP-LEA až -LEO).