Židenická smuteční síň: Porovnání verzí

smuteční síň
Smazaný obsah Přidaný obsah
init
(Žádný rozdíl)

Verze z 29. 8. 2020, 23:06

Židenická smuteční síň (někdy tež Rullerova[1], dle architekta Ivana Rullera, který ji navrhl) je chátrající nepoužívaná smuteční síň na hřbitově v městské části Brno-Židenice.

Smuteční síň Brno Židenice
Účel stavby

prázdné

Základní informace
ArchitektIvan Ruller
Poloha
AdresaBrno-Židenice, ČeskoČesko Česko
UliceKomprdova
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Návrh stavby vznikl již v roce 1977 v ateliéru architekta Ivana Rullera. Následně se v letech 1979 a 1983 realizovala projektová dokumentace a po vyhotovení stavební dokumentace se v roce 1983 přistoupilo ke stavbě. Tu realizovali samotní občasné v rámci akce Z a stavbu dokončili v roce 1985. Jelikož kvalita prací nebyla odpovídající, začaly se projevovat různé problémy, až byla stavba v roce 2007[2] zcela uzavřena.[3] Následně vlastník město Brno, začal zvažovat demolici, k té ale nedošlo. Jednak z důvodu nedostatku peněz, za druhé i z důvodu protestů místních obyvatel.[2] Později se ale karta obrátila a město rozhodlo o opravě.[4] V roce 2020 byla síň stále v dezolátním stavu a polemizovalo se o možné opravě až v roce 2021.[1]

Popis

Síň je umístěna na Židenickém hřbitově a přístup byl z parkovšitě v ulici Kumprdova. Jedná se o přízemní budovu[3] a půdorysu písmene H, kdy delší strana je rovnoběžná s Kumprdovou ulicí, od které je vzdálená asi 50 metrů a původně přístupná po vysvaltované cestě[3].[5] První obdélníková část představovala svět živých, úzká část bájnou řeku Styx a poslední obdélníková část svět mrtvích.[4] Střecha má podobu zlomeného V, nejprve se mírně zdvýhá a na konci prvního obdélníku kolmo stoupá vzhůru a následně se volně propadá.[2]

Z vnějšku jsou stěny obloženy mramorem, štípanou břidlicí a tmavě natřenými latěmi. Vstupní část má několik schodů, kamenem obloženou pochozí plošinu, je prosklenná a pohledově rozčleněná sloupy. Vpravo v rohu se pak nachází před stavbou tmavě olověná[4] plastika Olbrama Zoubka nazvaná Pankráčtí hrdinové[pozn. 1] z roku 1967. Vlevo je přízemní budova určená jako toaleta.[3] Symbolicky je oddělena zdí pokrytou černou břidlicí, která je kolmo, nedosedá však k objektu a umožňuje tak průchod podél prosklené stěny.[6] Vpravo pak vstup do atria[7] následovaný smuteční síní.[3] Mezi těmito dvěma objekty je průchod do zeleného parteru.[8]

Do atria[7] se dá vstoupit dvoumi prosklenými dveřmi. Za nimi je obdélníková místnost, kdy vlevo jsou dřevěné lavice na soklech obložených kmenem, vpravo je pak do zelena laděná prosklená stěna s motivem Krista[4] sklářského výtvarníka[9] Valéra Kováče[7].[8] Uprostřed jsou další lavice a za nimi býval pětidílný cyklus maleb Cesta života od výtvarníka Karla Rechlíka.[10] Ve stropě, který je podbyt tmavě hnědě natřenými dřevěnými latěmi[3] jsou bodová světla.[8] Následuje vstup do samotné smuteční síně, který tvoří dvoje dvoukřídlé dveře po obou stranách. Jsou žluté barvy, opatřeny reliéfním dekorem z dílny architekta[11] Jindřicha Kompošta.[7]

Smuteční síň zasahuje přes dvě patra, ve druhém patře nad obřadním místem je bíle vyvedená[2] galerie, zbytek je otevřen[2].[3] Strop je podbyt tmavě a světle natřenými latěmi umístěnými ve zvlněných pásech podobně jako členění střechy v pohledu ze strany. Opět jsou zde bodová světla. Tmavě hnědé obložení je i u dveří a na stěnách, což vytváří kontrast obou barev.[8] Vedle dřevěného obložení, jsou zde obdélníková dvoljskla v dřevěných rámech, prosvětlující místnost od jihu, západu i severu[4].[3] Prosvětlení přichází i ze stropu.[12]

Před obřadním místem je několik dřevěných podlouhlých lavic na kamenných soklech. Uprostřed katafalk, který původně zdobila posuvná barevná vitráž od malíře a grafika[13] Miroslava Netíka[7]. Vlevo pak pult pro řečníka.[8] Za lavicemi proti obřadnímu místu prostor a stěna obložená černou dlažbou.[4]

Celková koncepce

Původně mělo dojít v této částě Brna k rozsáhlým přestavbám.[zdroj?] Realizována však byla jen smuteční síň. Nedošlo ani na urnový háj v okolí či jezírko, které mělo symbolizovat řeku Acheron.[pozn. 1]

Odkazy

Poznámky

  1. a b Každý zdroj uvádí jiný název. Památkový katalog píše, že dílo bylo původně určeno pro pražskou stanici metra Pankrác, odtud Pankráčtí hrdinové. Idnes to v jedné ze svých reportáží označuje dílo za Tři chodce v jiné za Obviněný, Obžalovaný a Odsouzený.

Reference

  1. a b GÁFRIKOVÁ, Eliška. Rullerova smuteční síň: Peníze jsou. Záchranu ale zbrzdil koronavirus. Brněnský deník. 2020-03-28. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. 
  2. a b c d e Smuteční síň Brno Židenice | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h smuteční obřadní síň - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f Měla jít k zemi, nakonec zpustlou síň upraví na přání zesnulého architekta. iDNES.cz [online]. 2018-05-16 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  5. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  6. JEŘÁBEK, Petr. Město zbourá smuteční síň. Brněnský deník. 2011-10-04. Dostupné online [cit. 2020-08-29]. 
  7. a b c d e Smuteční síň | Brno-Židenice. www.zidenice.eu [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  8. a b c d e S.R.O, Via Aurea. Židenická smuteční síň | Objekty | Brněnský architektonický manuál - průvodce brněnskou architekturou. www.bam.brno.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Valér Kováč | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  10. Fotogalerie: Pětidílný cyklus deskových maleb Cesta života od brněnského výtvarníka Karla.... iDNES.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  11. S.R.O, Via Aurea. Jindřich Kumpošt | Architekti/ky | Brněnský architektonický manuál - průvodce brněnskou architekturou. www.bam.brno.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Fotogalerie: Chátrající smuteční síň v Brně-Židenicích. iDNES.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. 
  13. Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.