Židenická smuteční síň: Porovnání verzí
init značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 29. 8. 2020, 23:06
Židenická smuteční síň (někdy tež Rullerova[1], dle architekta Ivana Rullera, který ji navrhl) je chátrající nepoužívaná smuteční síň na hřbitově v městské části Brno-Židenice.
Smuteční síň Brno Židenice | |
---|---|
Účel stavby | |
prázdné | |
Základní informace | |
Architekt | Ivan Ruller |
Poloha | |
Adresa | Brno-Židenice, Česko |
Ulice | Komprdova |
Souřadnice | 49°12′20,73″ s. š., 16°38′45,31″ v. d. |
Další informace | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Návrh stavby vznikl již v roce 1977 v ateliéru architekta Ivana Rullera. Následně se v letech 1979 a 1983 realizovala projektová dokumentace a po vyhotovení stavební dokumentace se v roce 1983 přistoupilo ke stavbě. Tu realizovali samotní občasné v rámci akce Z a stavbu dokončili v roce 1985. Jelikož kvalita prací nebyla odpovídající, začaly se projevovat různé problémy, až byla stavba v roce 2007[2] zcela uzavřena.[3] Následně vlastník město Brno, začal zvažovat demolici, k té ale nedošlo. Jednak z důvodu nedostatku peněz, za druhé i z důvodu protestů místních obyvatel.[2] Později se ale karta obrátila a město rozhodlo o opravě.[4] V roce 2020 byla síň stále v dezolátním stavu a polemizovalo se o možné opravě až v roce 2021.[1]
Popis
Síň je umístěna na Židenickém hřbitově a přístup byl z parkovšitě v ulici Kumprdova. Jedná se o přízemní budovu[3] a půdorysu písmene H, kdy delší strana je rovnoběžná s Kumprdovou ulicí, od které je vzdálená asi 50 metrů a původně přístupná po vysvaltované cestě[3].[5] První obdélníková část představovala svět živých, úzká část bájnou řeku Styx a poslední obdélníková část svět mrtvích.[4] Střecha má podobu zlomeného V, nejprve se mírně zdvýhá a na konci prvního obdélníku kolmo stoupá vzhůru a následně se volně propadá.[2]
Z vnějšku jsou stěny obloženy mramorem, štípanou břidlicí a tmavě natřenými latěmi. Vstupní část má několik schodů, kamenem obloženou pochozí plošinu, je prosklenná a pohledově rozčleněná sloupy. Vpravo v rohu se pak nachází před stavbou tmavě olověná[4] plastika Olbrama Zoubka nazvaná Pankráčtí hrdinové[pozn. 1] z roku 1967. Vlevo je přízemní budova určená jako toaleta.[3] Symbolicky je oddělena zdí pokrytou černou břidlicí, která je kolmo, nedosedá však k objektu a umožňuje tak průchod podél prosklené stěny.[6] Vpravo pak vstup do atria[7] následovaný smuteční síní.[3] Mezi těmito dvěma objekty je průchod do zeleného parteru.[8]
Do atria[7] se dá vstoupit dvoumi prosklenými dveřmi. Za nimi je obdélníková místnost, kdy vlevo jsou dřevěné lavice na soklech obložených kmenem, vpravo je pak do zelena laděná prosklená stěna s motivem Krista[4] sklářského výtvarníka[9] Valéra Kováče[7].[8] Uprostřed jsou další lavice a za nimi býval pětidílný cyklus maleb Cesta života od výtvarníka Karla Rechlíka.[10] Ve stropě, který je podbyt tmavě hnědě natřenými dřevěnými latěmi[3] jsou bodová světla.[8] Následuje vstup do samotné smuteční síně, který tvoří dvoje dvoukřídlé dveře po obou stranách. Jsou žluté barvy, opatřeny reliéfním dekorem z dílny architekta[11] Jindřicha Kompošta.[7]
Smuteční síň zasahuje přes dvě patra, ve druhém patře nad obřadním místem je bíle vyvedená[2] galerie, zbytek je otevřen[2].[3] Strop je podbyt tmavě a světle natřenými latěmi umístěnými ve zvlněných pásech podobně jako členění střechy v pohledu ze strany. Opět jsou zde bodová světla. Tmavě hnědé obložení je i u dveří a na stěnách, což vytváří kontrast obou barev.[8] Vedle dřevěného obložení, jsou zde obdélníková dvoljskla v dřevěných rámech, prosvětlující místnost od jihu, západu i severu[4].[3] Prosvětlení přichází i ze stropu.[12]
Před obřadním místem je několik dřevěných podlouhlých lavic na kamenných soklech. Uprostřed katafalk, který původně zdobila posuvná barevná vitráž od malíře a grafika[13] Miroslava Netíka[7]. Vlevo pak pult pro řečníka.[8] Za lavicemi proti obřadnímu místu prostor a stěna obložená černou dlažbou.[4]
Celková koncepce
Původně mělo dojít v této částě Brna k rozsáhlým přestavbám.[zdroj?] Realizována však byla jen smuteční síň. Nedošlo ani na urnový háj v okolí či jezírko, které mělo symbolizovat řeku Acheron.[pozn. 1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b Každý zdroj uvádí jiný název. Památkový katalog píše, že dílo bylo původně určeno pro pražskou stanici metra Pankrác, odtud Pankráčtí hrdinové. Idnes to v jedné ze svých reportáží označuje dílo za Tři chodce v jiné za Obviněný, Obžalovaný a Odsouzený.
Reference
- ↑ a b GÁFRIKOVÁ, Eliška. Rullerova smuteční síň: Peníze jsou. Záchranu ale zbrzdil koronavirus. Brněnský deník. 2020-03-28. Dostupné online [cit. 2020-08-29].
- ↑ a b c d e Smuteční síň Brno Židenice | Databáze domů s historií. prazdnedomy.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h smuteční obřadní síň - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Měla jít k zemi, nakonec zpustlou síň upraví na přání zesnulého architekta. iDNES.cz [online]. 2018-05-16 [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- ↑ JEŘÁBEK, Petr. Město zbourá smuteční síň. Brněnský deník. 2011-10-04. Dostupné online [cit. 2020-08-29].
- ↑ a b c d e Smuteční síň | Brno-Židenice. www.zidenice.eu [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e S.R.O, Via Aurea. Židenická smuteční síň | Objekty | Brněnský architektonický manuál - průvodce brněnskou architekturou. www.bam.brno.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Valér Kováč | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- ↑ Fotogalerie: Pětidílný cyklus deskových maleb Cesta života od brněnského výtvarníka Karla.... iDNES.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, Via Aurea. Jindřich Kumpošt | Architekti/ky | Brněnský architektonický manuál - průvodce brněnskou architekturou. www.bam.brno.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fotogalerie: Chátrající smuteční síň v Brně-Židenicích. iDNES.cz [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
- ↑ Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-08-29]. Dostupné online.