Verze z 22. 12. 2019, 19:43 editovat InternetArchiveBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 358 108 editací Propojení 1 knih pro ověřitelnosti.) #IABot (v2.1alpha3 ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 29. 8. 2020, 11:12 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Ppm - změna odkazu/ů na parts per million; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 30: [[Soubor:H-2 atom.png\|200px\|Model atomu deuteria]] '''<sup>2</sup>H''' (hmotnost atomu 2,013 553 212 724(78) u), další stabilní izotop, je známý jako ''deuterium'' a v jádru má jeden proton a jeden neutron. Jádro deuteria se nazývá deuteron. Deuterium zaujímá 0,002 6 až 0,018 4 procent přírodního vodíku (podle počtu atomů), největší výskyt bývá obvykle v mořské vodě. Toto zastoupení je větší, než je ve vesmíru obvyklé (kolem 27 [[parts per million\|ppm]]). Jeho vyšší koncentrace ve vnitřní sluneční soustavě je způsobena nižší [[těkavost]]í <sup>2</sup>H a jeho sloučenin oproti <sup>1</sup>H; kvůli vyšší [[molární hmotnost]]i se totiž pomaleji vypařovaly působením slunečního záření. Pro tento izotop se někdy používá [[symbol prvku\|chemická značka]] D. Řádek 72: \|display-authors=etal}}</ref> V tomto experimentu tritiové jádro zachytilo neutron z rychlého deuteronu. Přítomnost vodíku-4 byla odvozena z detekce zbylého protonu.<ref>{{cite journal \|author1=M. Wang \|author2=G. Audi \|author3=A. H. Wapstra \|author4=F. G. Kondev \|author5=M. MacCormick \|author6=X. Xu \|author7=B. Pfeiffer \|year=2012 \|title=The Ame2012 atomic mass evaluation (II). Tables, graphs, and references \|url=http://amdc.impcas.ac.cn/evaluation/data2012/paper/AME2012-2.pdf \|journal=Chinese Physics C \|volume=36 \|issue=12 \|pages=7 \|doi=10.1088/1674-1137/36/12/003 \|bibcode= \|accessdate=2017-02-26 }} {{Wayback\|url=http://amdc.impcas.ac.cn/evaluation/data2012/paper/AME2012-2.pdf \|date=20170214051313 }}</ref> <sup>4</sup>H se rozpadá [[vyzáření neutronu\|vyzářením neutronu]] za vzniku tritia, s poločasem 1,39±0,~~10×10~~10×10<sup>-22</sup> s.<ref name=nubase2003>{{cite journal \|author1=G. Audi \|author2=A. H. Wapstra \|author3=C. Thibault \|author4=J. Blachot \|author5=O. Bersillon \|year=2003 \|title=The NUBASE evaluation of nuclear and decay properties \|url=http://amdc.in2p3.fr/nubase/Nubase2003.pdf \|journal=Nuclear Physics A \|volume=729 \|issue= \|pages=3–128 \|doi=10.1016/j.nuclphysa.2003.11.001 \|bibcode=2003NuPhA.729....3A \|accessdate=2017-02-26 }} {{Wayback\|url=http://amdc.in2p3.fr/nubase/Nubase2003.pdf \|date=20110720233206 }}</ref> == Vodík-5 == Řádek 86: \|display-authors=etal}}</ref> V tomto experimentu tritiové jádro zachytilo dva neutrony z rychlého tritonu. Přítomnost vodíku-5 byla odvozena z detekce zbylého protonu. <sup>5</sup>H se rozpadá dvojitým vyzářením neutronu za vzniku tritia, s poločasem nejméně 9,~~1×10~~1×10<sup>-22</sup> s.<ref name=nubase2003 /> == Vodík-6 == '''<sup>6</sup>H''' se rozpadá trojitým vyzářením neutronu na tritium nebo čtyřnásobným na deuterium s poločasem 2,~~9×10~~9×10<sup>-22</sup> s.<ref name=nubase2003 /> == Vodík-7 == '''<sup>7</sup>H''' se skládá z protonu a šesti neutronů. Poprvé byl syntetizován roku 2003 skupinou ruských, japonských a francouzských vědců v laboratořích [[RIKEN]] bombardováním vodíku atomy helia-8, kdy všech 6 neutronů bylo předáno vodíku.<ref name="Korsheninnikov"/> Vodík-7 má [[poločas přeměny]] 2,~~3×10~~3×10<sup>-23</sup> s.<ref name=nubase2003 /> == Rozpadové řady == Řádek 108: == Reference == {{Překlad\|jazyk=en\|článek=Isotopes of hydrogen\|revize=767223938}}

Izotopy vodíku: Porovnání verzí