Zajatecké tábory při uranových dolech na území Česka: Porovnání verzí

V oblasti [[Československo|československých]] [[Těžba uranu|uranových dolů]] na území západní a střední části Česka fungovaly tábory pro [[Válečný zajatec|válečné zajatce]] ve dvou na sebe navazujících historických epochách. První primitivní ubikace pro nesvobodné pracovní síly při uranových dolech na českém území začala zřizovat [[Říšská župa Sudety|nacistická správa]] během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] v oblasti [[Jáchymov|Jáchymova]]. V těchto táborech se nacházeli francouzští a později [[Sovětští váleční zajatci během druhé světové války|sovětští váleční zajatci]]. Bezprostředně po válce existovaly v oblasti [[Jáchymov|Jáchymova]], [[Horní Slavkov|Horního Slavkova]] a [[Příbram|Příbrami]] naopak zajatecké tábory pro bývalé německé vojáky.

</ref> Místní jáchymovské civilní obyvatelstvo bylo v zásadě proti zapojení zajatců do místní těžby. Využití náhradních a levnějších sil totiž zvyšovalo riziko možného propouštění místních civilních [[Havíř|horníků]] ze zaměstnání. Tím se také otevírala možnost odvodů jáchymovských civilistů do [[Wehrmacht|německé armády]] a odeslání na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontu]]. Následná praxe prokázala, že tyto obavy jáchymovských civilistů byly oprávněné.<ref>{{Citace monografie

Francouzským zajatcům byla nacistická správa ochotna přiznat status válečných zajatců ve smyslu [[Třetí Ženevská úmluva|ženevské úmluvy z roku 1929]]. To ovšem provoz důlní činnosti s narůstající válečnou mašinerií prodražovalo a společensky komplikovalo. V roce 1942 byli proto všichni Francouzi zadržovaní v Jáchymově nahrazeni sovětskými válečnými zajatci, proti jejichž otrockému vytěžování se žádný výraznější hlas ze západní Evropy neozýval. V dolech u Jáchymova pracovalo pak až do začátku léta roku 1945 přes sto zajatých sovětských vojáků.<ref>{{Citace monografie

Akcelerace sovětského [[Jaderná zbraň|jaderného programu]] bezprostředně po druhé světové válce vedla už na podzim roku 1945 k záboru jáchymovských dolů ozbrojenými silami [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Po dohodě s československými orgány bylo sovětským silám přiznáno právo zbudovat v oblasti Jáchymova soustavu vlastních zajateckých táborů. Na tomto základě provozovala pak sovětská [[Hlavní správa válečných zajatců a internovaných (GUPVI)]] od února 1946 do začátku roku 1950 k těžbě uranové rudy na území [[Československo|ČSR]] přinejmenším 14 zajateckých táborů s vojáky poražené německé armády.<ref>{{Citace monografie

Naprostá většina těchto zajateckých táborů pro bývalé německé vojáky byla zřízena v oblasti Jáchymova, zkušebně také severozápadně nad Jáchymovem. Vedle toho Sověti otevřeli také první uranový tábor u Horního Slavkova a založili areál pozdějšího tábora Vojna na Příbramsku. Prakticky všichni zajatci vykonávali důlní nebo pozemní práce pro československý národní podnik [[Jáchymovské doly]].

</ref> V roce 1949 se asi 30 procent z nich podařilo přesunout do Saska, kde byli zaměstnáni u sovětsko-německé důlní společnosti [[Wismut]]. Tři stovky dalších se podařilo donutit k podepsání pracovních závazků v Jáchymovských dolech. Zbývající většina byla čím dál více frustrována z nejasné budoucnosti, špatných životních podmínek a z výhružek o trestném transportu na Sibiř. Propuštěni do Německa byli až na samém počátku roku 1950, kdy už jejich utajovaný pobyt na území ČSR hrozil přerůst v mezinárodní skandál. Jednotlivé areály zajateckých táborů byly předány čs. orgánům, které je obratem přeměnily na trestanecké nebo pracovní tábory.<ref>{{Citace monografie