Bitva u Brůdku: Porovnání verzí

V roce 1039 vpadl český kníže Břetislav I. do oslabeného Polska a vydrancoval Slezsko a Velkopolsko. Mezi tučnou kořistí, kterou si z Polska odvážel byly mimo jiné také ostatky [[Svatý Vojtěch|sv. Vojtěcha]] z [[katedrála|katedrály]] v [[Hnězdno|Hnězdně]]. V témže roce zemřel [[císař]] [[Svatá říše římská|svaté říše římské]] [[Konrád II. Sálský]] a na jeho místo nastoupil jeho mladý syn Jindřich III. Černý. Ten považoval Břetislavovu polskou výpravu za ohrožení svých vlastních zájmů. Nejprve dal najevo, že českému knížeti jeho výpravu odpustí, pokud dostane část polské kořisti. Břetislav rázně odmítl a začal se již počátkem roku 1040 chystat na válku. Král nelenil a taktéž začal svolávat svou brannou moc. Jindřichova vojska vpadla do [[Čechy|Čech]] ze dvou směrů. Menší skupina vkročila do země ze severu a směřovala na [[Bílina (město)|Bílinu]]. Větší skupina pod vedením samotného krále postupovala od jihozápadu na Domažlice. Český kníže s vojskem připravil na jeho vojsko past v lesích u vesnice Brůdek. Navíc si zajistil podporu uherského krále [[Petr Orseolo |Petra OrsepolaOrseola]], jenž mu významně vypomohl vojensky: obsadil rakouské pomezí, což Břetislavovi umožnilo přesunout do Čech moravské oddíly, a část mu jezdectva poskytl přímo do bitvy.