Cenzura v Československu v době komunistického režimu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN |
doplnění textu a odkazů značka: nezformátované reference |
||
Řádek 227:
}}</ref>
V zákoně je v druhém bodě zmiňováno [[Ministerstvo informací a osvěty]], to však v lednu 1953 zaniká a přechází pod [[Ministerstvo školství a osvěty]].<ref>Nařízení vlády č. 6/1953 Sb., Vládní nařízení, kterým se zrušují a zřizují některé orgány státní správy a upravuje jejich působnost</ref> Vláda tajným usnesením č. 17 z 22.4.1953 zřídila Úřad státního tiskového dohledu jako "neveřejný orgán vlády. V návaznosti na centralizaci cenzurních prvků
„V atmosféře počátku padesátých let si ale UV KSČ uvědomoval, že je nutné zavést systém, který zajistí, aby se v médiích opravdu na objevily nějaké nežádoucí informace.“<ref name=":0" /> Změna tehdejší podoby kontroly na mediálními obsahy přišla v období chvíli před měnovou reformou, konkrétně 22. dubna 1953, kdy byla usnesením vlády zřízena Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD), která měla na starost předběžnou cenzuru. „K publikování či vysílání mohly být uvolněny jen ty mediální obsahy, které pracovník HSTD prověřil (obtahy tisku, textu a scénáře připravené pro vysílání) a opatřil cenzurním číslem. Publikování či vysílání jakéhokoliv obsahu bez souhlasu HSTD bylo trestné.“<ref name=":0" />
Řádek 250:
Dle dostupných archivních dokumentů o Ministerstvu informací se pomocí inventáře s informacemi mezi roky 1945 – 1953 dozvíme, že tiskový odbor ministerstva má dochované záznamy pouze do roku 1951, další záznamy zde nejsou vedeny a dohled nad tiskem byl pravděpodobně zcela předán pod ÚV KSČ, pod tiskový odbor.<ref>Národní archiv – Ministerstvo informací: 1945 – 1953 [online]. Praha: Národní archiv Čr, 1971 [cit. 2019-07-08]. Dostupné z: <nowiki>http://badatelna.eu/fond/1919/zakladni-informace/</nowiki></ref>
25. října 1966 vstoupil v platnost tři roky připravovaný tiskový zákon (č. 81/1966 sb.), který obsahoval paragraf o zřízení tzv. Ústřední publikační správy, jímž se dosud tajný cenzurní úřad stal legální součástí státní správy. Obecně se vztahoval na veškerá media, ale po XII sjezdu KSČ roku 1962 byla tolerována kritika chyb a veřejná polemika v některých kulturně-politických tiskovinách.
Ve slovenském týdeníku Kutúrny život tak již v letech 1962-1963 probíhala diskuse o obětech protizákonných procesů z 50. let, v Čechách tiskly kritické stati Literární noviny a do určité míry tak suplovaly opoziční list. Pražští členové Svazu čs. novinářů požadovali změnu tiskového zákona již 26. 2. 1968.<ref>Jiří Hoppe, in: Beránek J, ed., 2013, s. 22-24</ref>
Personální čistky začaly probíhat vzápětí a cenzura byla opětně zavedena přísným centralizačním opatřením podle rezoluce ÚV KSČ ze 14.-17. listopadu 1968. V televizi byla odpovědnost přenesena na šéfredaktora vysílání a byl zaveden systém služeb, tzv. dežurných. V rozhlasu byla nová politická koncepce podpory politiky KSČ, přijatá v lednu 1969, spojena s propuštěním více než 800 zaměstnanců.<ref>E. Ješutová, Od konsolidace k normalizaci, in: Beránek J ed., 2013, s. 136-137</ref> Podobný osud stihl tiskoviny, ale některé, jako Listy a Reportér, definitivně zastavil Úřad pro tisk a informace až v květnu 1969.<ref>Beránek J, ed., 2013, pozn. s. 178</ref>
Cenzura pak pokračovala po celou dobu normalizace až do [[Sametová revoluce|roku 1989]] a nezávislý tisk nahradil samizdat a vysílání zahraničních rozhlasových stanic BBC, Hlas Ameriky a Svobodná Evropa.<sup>[[Cenzura v Česku#cite note-abeceda-7|[7]]]</sup> Cenzuru tehdy vykonávala státní organizace nazývaná [[Úřad pro tiskový dozor]].
== Odkazy ==
Řádek 259 ⟶ 265:
=== Literatura ===
* Beránek Jindřich (ed.), Souboj slova a obrazu s mocnými. Novináři a média v Pražském jaru ´68, Praha 2013 (jako příloha periodika Členský zpravodaj klubu novinářů Pražského jara 68, čís. 3, ročník XXIV
* BÁEZ, Fernando. ''Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru.'' 1. vyd. Brno: Host, 2012. 597 s. {{ISBN|978-80-7294-697-6}}.
* ČAPKA, Karel. ''Reflexe československé měnové reformy v dobových periodikách na Olomoucku v porovnání s celostátními periodiky s využitím archivních fondů KV KSČ v Olomouci a KNV Olomouc.'' Olomouc, 2019. Diplomová práce (Mgr.). Ved. práce PhDr. Pavel Suk, Ph.D. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií.
| |||