Wikipedie

Třída Tegetthoff: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Osudy jednotlivých lodí: 1. 11. 1918 rozhodně nebylo po válce
upd.
Řádek 1:
{{Infobox - třída válečných lodí
| název = Třída ''Tegetthoff''
| obrázek = Viribus-unitis.jpg
| velikost obrázku = 300px
| popisek = Pohlednice zobrazující SMS ''Viribus Unitis'' na moři
| uživatel = [[Soubor:Austria-Hungary-flag-1869-1914-naval-1786-1869-merchant.svg|20px]]
| typ = [[dreadnought]]
| lodě = 4
| lodě = Tři lodě v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino, [[Terst]]<br>[[SMS Szent István|''Szent István'']] v loděnici Danubius, [[Rijeka]]
| zahájení stavby =
| spuštění na vodu =
| uvedení do služby =
| osud = 1 potopen<br>3 vyřazeny
| předchozí třída = [[Třída Radetzky|třída ''Radetzky'']]
| následující třída = [[Třída Ersatz Monarch|třída ''Ersatz Monarch'']]
| podtřída1 = ''Tegetthoff''
| výtlak = 20&nbsp;000013&nbsp;tunt standardně(standardní)<br>21&nbsp;600595&nbsp;tunt max.(plný)
| délka = 151&nbsp;m (na vodorysce)<br>152,2&nbsp;m (max.)
| šířka = 27,3&nbsp;m
| ponor = 8,859&nbsp;m (Szent István 8,6 m)
| pohon = * ''Szent Istvan:'' 12× uhelný kotel BabcockYarrow<br>4× &parní Wilcoxturbína seParsons<br>4× čtyřmilodní parnímišroub turbínami(průměr AEG3,75 Curtis o celkovém výkonu 26m)<br>27&nbsp;400000&nbsp;koní, čtyři lodní šrouby.
| palivo = 2000 t uhlí
* Ostatní lodě: 12× uhelný kotel Yarrow se čtyřmi parními turbínami Parsons o celkovém výkonu 27&nbsp;000&nbsp;koní, čtyři lodní šrouby o průměru 3,75 m.
| palivorychlost = 20,3&nbsp;uzlu
| dosah = 4200 mil (7780 km) při 10 uzlech (19 km/h)
| rychlost = 20&nbsp;uzlů
| posádka = 1087
| dosah = 4&nbsp;200 mil (7&nbsp;780 km) při 10 uzlech (19 km/h) s 2&nbsp;000 tunami uhlí
| výzbroj = 12× 305mm kanón (4×3)<br>12× 150mm kanón (12×1)<br>18× 66mm kanón (18×1)<br>4× 533mm torpédomet (4×1)
| posádka = 1&nbsp;087
| pancíř = 150–280mm boky<br>až 280mm věže<br>280mm velitelská věž<br>až 48mm paluba<br>180mm kasematy
| výzbroj =
| podtřída2 = ''Szent István''
* 12× 305mm děla ve třech věžích
| výtlak2 = 20&nbsp;008&nbsp;t (standardní)<br>21&nbsp;689&nbsp;t (plný)
* 12× 150mm děla v jednotlivých kasematách
* 18× 66mm děla po jednom v armaturách
* 4× 533mm torpédomety
| pancíř =
* Boky: 150 mm–280 mm
* Věže: až 280 mm (čelo)
* Můstek: 280 mm
* Paluba: až 48 mm
* Kasematy: 180 mm
| letadla =
| radar =
| sonar =
| ostatní =
| podtřída2 =
| výtlak2 =
| délka2 =
| šířka2 =
| ponor2 = 8,6 m
| pohon2 = 12× kotel Babcock & Wilcox<br>4× parní turbína AEG Curtis<br>4× lodní šroub<br>26&nbsp;400&nbsp;koní
| pohon2 =
| palivo2 =
| rychlost2 =
| dosah2 =
| posádka2 = 1094
| výzbroj2 =
| pancíř2 =
| letadla2 =
| radar2 =
| sonar2 =
| ostatní2 =
}}
'''Třída Tegetthoff''' (též populárně známá jako '''třída Viribus Unitis''') byla [[lodní třída]] [[dreadnought]]ů [[rakousko-uherské námořnictvo|rakousko-uherského námořnictva]] z období [[První světová válka|první světové války]]. Lodě této třídy byly velkým kvalitativním skokem oproti předchozích [[predreadnought]]ům [[Třída Radetzky|třídy Radetzky]] a také jediné dreadnoughty, kterými rakousko-uherské námořnictvo disponovalo.
 
'''Třída Tegetthoff''' (též známá jako '''třída Viribus Unitis''') byla [[lodní třída]] [[dreadnought]]ů [[rakousko-uherské námořnictvo|rakousko-uherského námořnictva]] z&nbsp;období [[První světová válka|první světové války]]. Třída byla velkým kvalitativním skokem oproti předchozích [[predreadnought]]ům [[Třída Radetzky|třídy ''Radetzky'']]. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Byly to jediné postavené dreadnoughty rakousko-uherského námořnictva a zároveň první dokončené bitevní lodě mající hlavní výzbroj v&nbsp;trojdělových věžích (jejich italský protějšek [[Dante Alighieri (1909)|''Dante Alighieri'']] byl dříve rozestavěn, ale později dokončen).<ref name="con">{{Citace monografie
== Vývoj ==
| příjmení = Gardiner
Postavení těchto lodí dala impuls [[Itálie]], která jako tradiční rival rakouského mocnářství (ač už spojenec [[Centrální mocnosti|Trojspolku]]), započala se stavbou moderních [[dreadnought]]ů [[Dante Alighieri (1909)|''Dante Alighieri'']] a [[Třída Conte di Cavour|třídy ''Conte di Cavour'']] (nesoucích třídělové věže). Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Bez schválení parlamentu rozhodl viceadmirál von Montecuccoli o stavbě nových moderních válečných dreadnoughtů. Jako první ze čtyřky byl dokončen [[SMS Tegetthoff]], který společně s [[SMS Viribus Unitis]] a [[SMS Prinz Eugen]], postavila loděnice Tecnico Triestino v [[Terst]]u. [[SMS Szent István]] musel být z politických důvodů objednán v [[Uhersko|Uhersku]] a stavba se protáhla na tři roky, zatímco ''Viribus Unitis'' a zbývající lodě byly dokončeny za 26 měsíců. Na rozdíl od kvalitních a spolehlivých prvních tří plavidel byl ''Szen István'' postaven ve velice špatné kvalitě, měl nekvalitní pancéřování, trpěl řadou nedodělků a v době svého potopení dokonce ještě neměl ukončeny všechny zkoušky.
| jméno = Robert
| titul = Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921
| vydavatel = Conway Maritime Press.
| místo = New York
| rok = 1985
| strany = 334
| jazyk = en
}}</ref> Ve službě byly v&nbsp;letech 1913–1918. V&nbsp;první světové války byly dvě jednotky potopeny – ''Szent István'' italským torpédovým člunem MAS a jeho sesterská loď ''Viribus Unitis'' italským řiditelným torpédem ''[[Mignatta]]''.
 
== KonstrukceStavba ==
[[Soubor:Vunitis-classSzentIstvancsatahajo1914.jpg|thumb|left|Nákres dreadnoughtu ''ViribusSzent UnitisIstván'' při spuštění na vodu. Trup postrádá boční pancíř.]]
 
Impuls k&nbsp;postavení této třídy dala [[Itálie]], která jako tradiční rival rakouského mocnářství (ač spojenec [[Centrální mocnosti|Trojspolku]]) započala se stavbou moderních [[dreadnought]]ů [[Dante Alighieri (1909)|''Dante Alighieri'']] a následně též [[Třída Conte di Cavour|třídy ''Conte di Cavour'']], které nesly třídělové věže. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Velitel rakousko-uherského námořnictva viceadmirál [[Rudolf Montecuccoli]] v&nbsp;srpnu 1909 rozhodl bez souhlasu parlamentu o&nbsp;stavbě nových moderních dreadnoughtů. Parlament následně financování plavidel odmítl, což se změnilo až v březnu 1911.<ref name="con"/>
Lodě této třídy vycházely z předchůdce dreadnoughtu třídy Radetzky. Jednalo se o elegantní plavidla, která měla sevřené nástavby, vysoké boky, komíny blízko sebe a čtyři symetricky umístěné dělové věže. Páteří jejich výzbroje bylo dvanáct děl ráže 305 mm umístěných ve čtyřech [[Dělová věž|dělových věžích]] ve střední čáře (děla všech ráží vyrobila firma [[Škoda Plzeň]]). Byla to první loď s tímto uspořádáním. Rakušané své lodě dokázali dokončit dříve než Italové.
 
Celkem byly objednány čtyři jednotky této třídy. První tři postavila loděnice [[Stabilimento Tecnico Triestino]] (STT) v&nbsp;[[Terst]]u. První byl dokončen [[SMS Tegetthoff|SMS ''Tegetthoff'']], následovaný sesterskými loděmi [[SMS Viribus Unitis|SMS ''Viribus Unitis'']] a [[SMS Prinz Eugen|SMS ''Prinz Eugen'']]. Čtvrtý dreadnought [[SMS Szent István|SMS ''Szent István'']] musel být z&nbsp;politických důvodů objednán v&nbsp;[[Uhersko|Uhersku]] a zakázku získala loděnice Danubius v&nbsp;[[Rijeka|Rijece]]. Zatímco STT zvládla stavbu lodí třídy ''Viribus Unitis'' za 26 měsíců, v&nbsp;případě ''Szent Istvánu'' se protáhla na tři roky. Na rozdíl od kvalitních a spolehlivých prvních tří jednotek byl ''Szen István'' postaven ve velice špatné kvalitě, měl nekvalitní pancéřování, trpěl řadou nedodělků a v&nbsp;době svého potopení dokonce ještě neměl ukončeny všechny zkoušky.
Kanón ráže 305mm těchto lodí měl délku hlavně 45 ráží, úsťovou rychlost 800 m/s, hmotnost střely 450 kg, dostřel 20 km a kadenci 2 výstřely za minutu. Vnější věže byly 8 metrů nad čarou ponoru a vnitřní dokonce 12 metrů, což negativně ovlivnilo stabilitu lodí a vynutilo si vyztužení některých přepážek.
 
Jednotky třídy ''Teggethoff'':
Sekundární výzbroj tvořilo 12 kanónů ráže 150 mm, umístěných v bočních kasematách. Ty měly úsťovou rychlost 880 m/s, hmotnost střely 30,5 kg a dostřel 15 km. Palebné sektory hlavních děl i děl střední ráže třídy Tegetthoff byly velmi široké, avšak při střelbě lodě měly problémy se stabilitou.
{| class = "wikitable"
! Jméno || Loděnice || Založení kýlu || Spuštěna || Vstup do služby || Stav
|-
| [[SMS Tegetthoff|SMS ''Tegetthoff'']] || STT, Terst || 24. září 1910 || 21. března 1912 || [[1913 v loďstvech|14. července 1913]] || Po válce předán Itálii, sešrotován.
|-
| [[SMS Viribus Unitis|SMS ''Viribus Unitis'']] || STT, Terst || 24. července 1910 || 24. června 1911 || [[1912 v loďstvech|5. prosince 1912]] || Předán jihoslovanské Národní radě. Dne 1. listopadu 1918 v Pule potopena italskými potápěči s&nbsp;[[Řiditelné torpédo|řiditelným torpédem]] ''[[Mignatta]]''.
|-
| [[SMS Prinz Eugen|SMS ''Prinz Eugen'']] || STT, Terst || 16. ledna 1912 || 30. listopadu 1912 || [[1914 v loďstvech|8. července 1914]] || Po válce předán Francii, potopen jako cvičný cíl.
|-
| [[SMS Szent István|SMS ''Szent István'']] || Danubius, Rijeka || 29. ledna 1912 || 7. ledna 1914 || [[1915 v loďstvech|17. listopad 1915]] || Dne 10. června 1918 potopen italskými torpédovými čluny [[MAS (člun)|MAS]].
|-
|}
 
== Konstrukce ==
Proti útokům torpédovek se lodě mohly bránit také 18 kanóny ráže 66 mm s kadencí 20 výstřelů za minutu a hmotností střely 4,5 kg (za války bylo šest z nich sejmuto a nahrazeno čtyřmi protiletadlovými kanóny). Loď také měla čtyři pevné torpédomety ráže 533 mm, umístěné pod čarou ponoru.
[[Soubor:Vunitis-class.jpg|thumb|left|Nákres dreadnoughtu ''Viribus Unitis'']]
[[Soubor:Gun turret on SMS Tegetthoff.JPG|thumb|left|Dělové věže bitevní lodě ''Teggethoff'']]
 
Jednalo se o&nbsp;elegantní plavidla, která měla sevřené nástavby, vysoké boky, komíny blízko sebe a čtyři symetricky umístěné [[Dělová věž|dělové věže]]. Pancéřování prvních tří jednotek dodaly [[Vítkovické železárny]]. Základem pancéřování byl boční pancéřový pás o&nbsp;výšce 4,5–4,8&nbsp;m a síle 150–280&nbsp;mm, který kryl téměř celou délku lodi. Kasematy chránil 180mm pancíř, čela dělových věží a velitelskou věž chránil 280mm pancíř. Dvojice pancéřových palub měla sílu až 48&nbsp;mm. Po celé délce trupu byla instalována [[protitorpédová obšívka]].
 
Dělostřeleckou výzbroj vyrobila firma [[Škoda Plzeň]]. Hlavní výzbroj představovalo dvanáct 305mm kanónů umístěných ve čtyřech [[Dělová věž|trojdělových věžích]]. Dělo mělo délku hlavně 45 ráží, úsťovou rychlost 800 m/s, hmotnost střely 450 kg, dostřel 20 km a kadenci dva výstřely za minutu. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct 150mm kanónů umístěných v&nbsp;bočních [[Kasematy|kasematách]]. Kanóny měly úsťovou rychlost 880 m/s, hmotnost střely 30,5 kg a dostřel 15 km. Vnější dělové věže se nacházely osm metrů nad čarou ponoru a vnitřní dokonce 12 metrů, což negativně ovlivnilo stabilitu lodí a vynutilo si vyztužení některých trupových přepážek. Palebné sektory kanónů primární i&nbsp;sekundární ráže byly velmi široké, avšak při střelbě se vyskytovaly problémy se stabilitou. Obranu proti útokům torpédovek zajišťovalo osmnáct 66mm kanónů s&nbsp;kadencí 20 výstřelů za minutu a hmotností střely 4,5 kg (za války bylo šest z&nbsp;nich sejmuto a nahrazeno čtyřmi protiletadlovými kanóny). Plavidla dále nesla čtyři pevné 533mm [[torpédomety]], umístěné pod čarou ponoru (jeden na přídi, jeden na zádi a dva na bocích trupu).
 
Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů Yarrow a čtyři parní turbíny Parsons o&nbsp;výkonu 27&nbsp;000&nbsp;hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,3 uzlu. Dosah byl 4200 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Poslední jednotka ''Szent István'' měla dvanáct kotlů Babcock & Wilcox a čtyři turbíny AEG Curtis o&nbsp;výkonu 26&nbsp;000&nbsp;hp.<ref name="con"/>
Pancéřování prvních tří lodí dodaly [[Vítkovické železárny]]. Základem pancéřování byl boční pancéřový pás o výšce 4,5–4,8 m a síle 150–280 mm, který kryl téměř celou délku lodi. Kasematy chránil pancíř 180 mm silný. Čelo dělových věží mělo sílu 280 mm, stejně jako u velitelského můstku. Dvojice pancéřových palub měla sílu až 48 mm. Po celé délce trupu byla [[protitorpédová obšívka]].
 
== Operační služba ==
[[Soubor:Affondamento Santo Stefano.jpg|thumb|Italská pohlednice přibližně z roku 1920 zachycující ''Szent István'' krátce před potopením]]
[[Soubor:Prinz-eug.jpg|thumb|Francií převzatý ''Prinz Eugen'' před potopením jako cvičný cíl]]
 
Na jaře roku 1914, těsně před vypuknutím první světové války, podnikly ''Tegetthoff'' a ''Viribus Unitis'' cvičnou plavbu východním [[Středomoří]]m,.<ref přičemž kotvily i na Maltě.name="con"/>
 
Když byl po sarajevském atentátu zavražděn [[František Ferdinand d'Este]] a jeho choť [[Žofie, kněžna z Hohenbergu|Žofie]], převezla jachta ''Dalmat'' jejich ostatky z &nbsp;Metkovice do Neretvy, odkud je do Terstu přepravil dreadnought ''Viribus Unitis''.
 
Když vypuklaZa [[prvníPrvní světová válka|první světové války]], rakousko-uherskétřída námořnictvo''Tegetthoff'' sepředstavovala opíralonejmodernější právěa onejsilnější tytoplavidla loděrakousko-uherského anámořnictva. Rakousko-uhersko se po vypuknutí konfliktu spoléhalo na Itálii, že vkročí do války vstoupí po jejich boku. [[Jaderské moře]] není nijak rozlehlé a kdyby váhající Itálie vstoupila do války na straně [[Trojdohoda|Trojdohody]], rakousko-uherské námořnictvo by bylo osamoceno proti francouzskémuitalskému, italskému[[Francouzské námořnictvo|francouzskému]] a [[Royal Navy|britskému námořnictvu]]. To se nakonec stalo a jelikož rakousko-uherské těžké jednotky nemohly tuto přesilu porazit v &nbsp;klasické bitvě, jejich nejcennější jednotky zůstaly většinu válkyukryty na kotváchzákladnách. Iniciativu převzaly rakousko-uherské [[křižník]]y, [[Torpédoborec|torpédoborce]] a [[Ponorka|ponorky]], které podnikaly výpady do [[Jaderské moře|Jaderského moře]]. Bitevní lodě jako jádro loďstva zůstávaly v&nbsp;přístavech jako záloha a síla, která byla schopna ohrozit a potopit nepřátelské bitevní lodě při větším výpadu. Vázaly také v&nbsp;oblasti značné síly protivníka (italské, francouzské loďstvo a část britského). Jen občas byla použita jejich těžká děla, většinou na ostřelování pozemních cílů, jako byly například dopravní uzly, přístavy a ostrovy. Tyto akce ale většinou podnikaly křižníky a torpédoborce.
 
''Tegetthoff'', ''Viribus Unitis'' a ''Prinz Eugen'' se zúčastnily rakousko-uherského [[Bombardování Ancony|výpadu proti východnímu pobřeží Itálie]], ke kterému došlo 24. května 1915, hned následující den po italském vstupu do války. Všechny tři lodě ostřelovaly a vážně poškodily přístav [[Ancona]].
Za války v Jaderském moři spíše převzaly iniciativu [[křižník]]y, [[Torpédoborec|torpédoborce]] a [[Ponorka|ponorky]], které často podnikaly výpady do [[Jaderské moře|Jaderského moře]]. Bitevní lodě jako jádro loďstva zůstávaly v přístavech jako záloha a pevná síla, která byla schopna ohrozit a potopit nepřátelské bitevní lodě při větším výpadu. Vázaly také v oblasti značné síly protivníka (italské, francouzské loďstvo a část britského). Jen občas byla použita jejich těžká děla, většinou na ostřelování pozemních cílů, jako byly například dopravní uzly, přístavy a ostrovy. Tyto akce ale většinou podnikaly křižníky a torpédoborce.
 
''Tegetthoff'',Dne ''Viribus10. Unitis''června a1918 měly všechny čtyři dreadnoughty třídy ''Prinz EugenTegetthoff'' sekrýt zúčastnilyvýpad rakousko-uherského [[Bombardování Ancony|výpadu proti východnímublokádě pobřežíOtrantské Itálie]], ke kterému došlo 24úžiny. 5.Při 1915,přesunu hnedjednoho druhýze densvazů poitalské italskémtorpédový vstupučlun doMAS války.15 Všechnypoblíž tři lodě ostřelovaly a vážně poškodily přístavostrova [[AnconaPremuda]]. Koncem války měly všechny čtyři dreadnoughty krýt výpad proti blokádě otrantské úžiny, při přesunu jednoho ze svazů však italské torpédové čluny potopily ''Szent István'', a akceproto byla akce na poslední chvíli odvolána.<ref name="con"/> Snadné potopení lodi bylo z &nbsp;velké části způsobeno nekvalitní stavbou v &nbsp;uherských loděnicích, které na taková plavidla postrádaly zkušenosti i &nbsp;kapacity.
 
Na samém sklonku války byla potopena také bitevní loď ''Viribus Unitis''. Dne 1. listopadu 1918 do jejího kotviště na základně v&nbsp;Pule proniklo řiditelné torpédo ''[[Mignatta]]'' se dvěma italskými potápěči, kteří na její bok umístili minu.<ref name="con"/> Zbývající plavidla si po válce rozebraly vítězné mocnosti. ''Prinz Eugen'' byl předán [[Francie|Francii]], která jej odzbrojila a využívala jako cvičný cíl. Definitivně jej potopily 22. června 1922 francouzské bitevní lodě ''Bretagne'', ''Jean Bart'', ''Paris'' a ''France''. ''Tegetthoff'' získala jako válečnou kořist [[Itálie|Itálii]]. V&nbsp;letech 1924–1925 byl sešrotován v&nbsp;La Spezia.<ref name="con"/>
== Osudy jednotlivých lodí ==
[[Soubor:Prinz-eug.jpg|thumb|''Prinz Eugen'' před potopením]]
Za války byl potopen ''Szent István'', 10. června 1918, 30 mil jižně od Puly dvěma italskými torpédovými čluny MAS 15 a MAS 21 a ''Viribus Unitis'', 1. listopadu 1918 v Pule žabími muži italského námořnictva, kteří do přístavu vnikli s řiditelným torpédem ''Mignatta'' a na bok lodi umístili minu. ''Prinz Eugen'' byl předán [[Francie|Francii]] a v 22. června 1922 potopen jako cvičný terč. ''Tegetthoff'' byl předán [[Itálie|Itálii]] jako válečná kořist a vyřazen ze služby v létech 1924–1925.
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
 
=== Literatura ===
* {{Citace periodika
| příjmení = Novák
| jméno = Jiří
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Rakouské dreadnoughty
| periodikum = HPM
| odkaz na periodikum =
| rok = 1994
| měsíc =
| ročník = 4
| číslo = 11
| strany = 26–29
| url =
| issn = 1210-1427
}}
Řádek 113 ⟶ 117:
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=346&t=8209 Akt první – dreadnoughty třídy Tegetthoff/Viribus Unitis] na palba.cz
* {{en}} [https://web.archive.org/web/20060527222144/http://www.geocities.com/tegetthoff66/main.html Lodě třídy Tegetthoff]
* {{en}} [http://www.naval-history.net/WW1NavyAustrian.htm Rakousko-uherské námořnictvo]
* {{Citace elektronické monografie
| titul = Akt první – dreadnoughty třídy Tegetthoff/Viribus Unitis
| příjmení = Veperdi
| url = http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=346&t=8209
| jméno = András
| datum vydání =
| titul = AUSTRO-HUNGARIAN BATTLESHIPS
| datum přístupu = 2020-02-10
| url = http://www.mateinfo.hu/Battleships.pdf
| vydavatel = Palba.cz
| datum přístupu = 2016-01-05
| vydavateljazyk = mateinfo.hucz
| jazyk = anglicky
| druh nosiče = PDF online
}}
 
{{Bitevní lodě třídy Tegetthoff}}
{{Portály|Loďstvo|První světová válka|Rakousko}}
{{DEFAULTSORT:Tegetthoff}}
 
[[Kategorie:Třída Tegetthoff| ]]
[[Kategorie:Rakousko-uherské válečné lodě v první světové válce]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Třída_Tegetthoff“