Louis Raduit de Souches: Porovnání verzí

Jako [[Protestantismus|protestant]] francouzského, původua to francouzský kalvinista(ve Francii zvaní hugenoti) nejprve bojoval na straně [[Hugenoti|hugenotů]] [[Obléhání La Rochelle (1627–1628)|během obléhání]] svého rodného města [[La Rochelle]] (1627-28). Poté odešel z [[Francie]] a vstoupil do řad [[Švédská armáda|švédské armády]]. Tu však nakonec pro neshody s nadřízenými opustil a(jeho přidalnadřízený, švédský generál jej odsoudil k trestu smrti, povedlo se mu však uprchnout) a přeběhnul na stranu rakouských [[Habsburkové|Habsburků]] ([[1642]]).

Pod jeho velením brněnská posádka čítající pouhých 1 500 mužů (skuteční vojáci představovali jen jednu třetinu z nich,ostatní byli obyvatelé Brna) dokázala zdánlivě nemožné, když udržela město proti 28 000 mužů [[Lennart Torstenson|generála Torstensona]] s podporou jízdy sedmihradského [[Jiří I. Rákóczi|knížete Rákocziho]] ([[Obléhání Brna (1645)|obléhání]] trvalo od [[3. květen|3. května]] do [[23. srpen|23. srpna]] [[1645]]). Za svůj mimořádný výkon si hrabě de Souches vydobyl uznání z nejvyšších míst a jeho kariéra strmě stoupala. Dne 27. října 1645 byl povýšen do hodnosti [[Vrchní polní vachmistr|vrchního polního vachmistra]] a později 2. května 1646 a do [[Svobodný pán|panského stavu]]. O rok později se stal nejdříve [[generálmajor]]em a roku [[1648]] [[maršál]]em a velitelem císařských vojsk na [[Morava|Moravě]].

Po skončení třicetileté války se stal vrchním velitelem pohraničního vojska a nechal posílit opevnění (dnes slovenského) [[Leopoldov]]a. V roce [[1658]] vypracoval projekt přestavby [[Pevnost Olomouc|olomoucké pevnosti]]. Roku [[1659]] bojoval v [[Pomořansko|Pomořansku]] proti Švédům a posléze se v roce 1664 účastnil bojů proti [[Osmanská říše|Turkům]] v [[Uhersko|Uhrách]] a mimo jiné osvobodil slovenské město [[Nitra|Nitru]]. Přes veškeré jeho úspěchy však na něj, coby rodilého Francouze, někteří z císařského armádního velení pohlíželi s určitou nedůvěrou. Město [[Brno]] si jej velmi vážilo a byl nazýván největším Brňanem 17. století.

Konec života prožil na svých statcích na jihozápadní Moravě s centrem panství v [[Jevišovice (starý zámek)|Jevišovicích.]] Panství zahrnovalo [[Bojanovice (okres Znojmo)|Bojanovice]], [[Černín]], [[Hluboké Mašůvky]], [[Pavlice]], [[Střelice (okres Znojmo)|Střelice]] a [[Únanov]]. V roce [[1680]] založil při prameni léčivé vody v [[Hluboké Mašůvky|Hlubokých Mašůvkách]] kapli, do níž věnoval sošku [[Panna Maria de Foy|Panny Marie de Foy]], kterou získal na svých válečných taženích na území dnešní Belgie. Kaple byla postavena na místě starší dřevěné stavby - bylo zde potní místo už ve 14.stol.,za vlády lucemburských markrabat Karla(Karla IV.) a jeho bratra Jana Jindřicha. Hluboké Mašůvky se tak opět staly hojně navštěvovaným [[Poutní místo|poutním místem]]. Na základě přání uvedeného v závěti, kterou sepsal [[14. srpen|14. srpna]] [[1675]], byly jeho ostatky uloženy v [[Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno)|kostele sv. Jakuba Staršího]] v Brně. Projekt jeho hrobky vypracoval kolem roku [[1717]] významný brněnský architekt [[Mořic Grimm]]. Nachází se za hlavním oltářem.