Přemysl Otakar I.: Porovnání verzí

Prakticky současně se sporem s&nbsp;biskupem Ondřejem věnoval Přemysl zvláštní pozornost i&nbsp;otázce svého nástupce. Přestože [[Zlatá bula sicilská]] zmiňovala dědičné království, stárnoucí král si uvědomoval nesamozřejmost nástupnictví svého syna Václava, a proto se ještě za svého života snažil o&nbsp;potvrzení jeho práv. Asi největší komplikaci představoval Vratislav, Přemyslův syn z&nbsp;prvního manželství s&nbsp;Adlétou Míšeňskou, který se těšil podpoře svých míšeňských příbuzných. Pravděpodobně v&nbsp;souvislosti se snahou o&nbsp;potvrzení Václava vystupňovali své požadavky i&nbsp;[[Děpoltici]], což pravděpodobně vedlo v&nbsp;letech [[1215]]–[[1217]] ke konfliktu mezi Přemyslem a Děpoltici a k&nbsp;jejich následnému vyhnání.<ref>Velké dějiny II., s. 117–120.</ref>{{#tag:ref|Poněkud jinak vidí situaci [[Josef Žemlička]], který vyhnání Děpolticů klade až do let 1223–1224, kdy se jablkem sváru měl stát Děpoltický nárok na Moravu po smrti Vladislava Jindřicha.<ref>Počátky Čech královských, s. 133–138.</ref>|group=pozn.}} Poté již nic nebránilo tomu, aby na obecném shromáždění Čechů byl Václav [[8. červen|8. června]] [[1216]] zvolen za krále.<ref>České dějiny I./III., s. 318–319</ref> Zvláště pak, když Přemysl pro tuto volbu získal podporu jak římskéhořímskoněmeckého císaře, mohučského arcibiskupa, svého bratra moravského markraběte Vladislava Jindřicha a také hlavních představitelů české šlechty.<ref>Velké dějiny II., s. 122</ref> Císař s&nbsp;Václavovou volbou souhlasil a na českou žádost mu [[26. červenec|26. července]] 1216 udělil Čechy v&nbsp;léno.

Když [[12. srpen|12. srpna]] [[1222]] zemřel moravský markrabě Vladislav Jindřich, stal se jeho nástupcem Přemyslův syn [[Vladislav (moravský markrabě)|Vladislav Jindřich II.]]<ref>Vladislav Jindřich, s. 295, 340</ref> Přemysl ztratil nejen bratra, ale i&nbsp;nejpevnějšího spojence a spolupracovníka. Brzy poté dostaly zásah Přemyslovy snahy o&nbsp;další povznesení království. Ve snaze o&nbsp;upevnění pout k&nbsp;císařskému rodu dosáhl Přemysl příslibu císaře Fridricha II., že se jeho syn a nástupce [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřich VII.]] ožení s&nbsp;Přemyslovou dcerou [[Anežka Česká|Anežkou]]. Na roli římskéřímskoněmecké královny se Anežka připravovala na dvoře rakouského vévody Leopolda VI. ve Vídni a v Klosterneuburgu. I&nbsp;přes astronomické Anežčino věno Jindřich své zasnoubení zrušil a oženil se s&nbsp;dcerou vévody Leopolda [[Markéta Babenberská|Markétou]].{{#tag:ref|Přemysl nabídl věno ve výši 30 000 hřiven stříbra, ke kterému jeho spojenec a příbuzný<ref>{{Citace elektronické monografie