Verze z 1. 8. 2020, 16:30 editovat 109.42.3.180 (diskuse) →‎Dědička Babenberků značky: editace z mobilu editace z mobilního webu ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 1. 8. 2020, 19:41 editovat zrušit editaci Lalina (diskuse \| příspěvky) Členové arbitrážního výboru, Prověření uživatelé, Revertéři 49 516 editací Verze 18892242 uživatele 109.42.3.180 (diskuse) zrušena, exp značka: vrácení zpět Přejít na další porovnání →
Řádek 44: Na politickou scénu se Markéta vrátila roku [[1246]] po smrti svého bratra [[Fridrich II. Bojovný\|Fridricha II.]] (†1246) a jako nejstarší příslušnice rodu [[Babenberkové\|Babenberků]] uplatňovala na základě tzv. ''[[Privilegium minus\|Privilegia minus]]'' z roku [[1156]] dědické nároky na rakouské a štýrské vévodství. Ty ovšem zároveň uplatňovala Markétina neteř [[Gertruda Babenberská (1226-1288)\|Gertruda]] (dcera jejího bratra Jindřicha), která se po smrti svého prvního manžela [[Vladislav Český\|Vladislava]] († [[1247]]), syna českého krále [[Václav I.\|Václava I.]], provdala za [[Heřman VI. Bádenský\|Heřmana Bádenského]] a po Heřmanově smrti pak roku [[1250]] za příbuzného uherského krále [[Béla IV.\|Bély IV.]] [[Roman Haličský\|Romana Haličského]]. Ani jeden z Gertrudiných manželů se však v babenberských zemích neprosadil. V bojích o babenberské dědictví se angažovali prakticky všichni sousední vládci, císař i papež. Zda byla Markéta v této době exponentkou [[Štaufové\|štaufské]] politiky v bývalých babenberských zemích, není jisté, její snahy však směřovaly patrně k prosazení práv jejího mladšího syna Fridricha († [[1251]]). V této době také odmítla plánovaný sňatek s [[Heřman z Hennebergu\|Heřmanem z Hennebergu]], který zprostředkoval papež. Po pěti letech faktického bezvládí si přední rakouská šlechta (především [[Kuenringové]]) nakonec za vládce vybrala českého prince [[Přemysl Otakar II.\|Přemysla]] ([[1251]]), který své nároky potvrdil v roce [[1252]] sňatkem se stárnoucí Markétou. == Druhé manželství ==

Markéta Babenberská: Porovnání verzí