Trubka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: smazání zastaralé šablony
m gramatika, management obrázků
Řádek 19:
 
== Popis nástroje ==
Základ trubky tvoří [[mosaz]] trubice ohnutéohnutá do tvaru připomínajícího spirálu. Její první část (směrem od nátrubku) je válcového tvaru (64&nbsp;cm), druhá část je kónická (67,5&nbsp;cm),<ref name="rfr1">ULRICH, M.: ''Encyklopedický atlas hudby''. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 51</ref> trubice celkově neměří více než 132&nbsp;cm.<ref>HOLZKNECHT, V., POŠ, V., NEDBAL, M. a kol.:''Kniha o hudbě''. Praha : Orbis, 1962, s. 208</ref> Zvuk vzniká foukáním vzduchu do nátrubku přes sevřené rty, které mají podobnou funkci jako plátek u dřevěných nástrojů – rozechvívají sloupec vzduchu v nástroji, čímž vzniká zvuková vlna šířící se dále do nástroje fungujícího jako rezonátor. Tón nástroje se mění primárně změnou nátisku (změnou napětí rtů a tlaku vzduchu) – takto lze na trubku zahrát řadu alikvotních tónů (viz sekce [[#Prstoklad|prstoklad]]).
 
Oddělitelnou, ale nezbytnou součástí trubky je [[nátrubek (hudba)|nátrubek]], jehož tvar má veliký vliv na barvu tónu nástroje (stejně jako u ostatních žesťových nástrojů).
Řádek 26:
[[Soubor:Forgoszelep.png|100px|vlevo|náhled|Otočný ventil]]
[[Soubor:Dugattyus szelep.png|100px|vlevo|náhled|Pístový ventil]]
[[Soubor:Trumpet in c german.jpg|vpravo|náhled|170px|Trubka s otočnými ventily]]
Hráč může měnit výšku tónu nátiskem, což ale umožňuje hraní pouze řady [[Alikvotní tón|alikvotních tónů]]. Současné trubky jsou chromatické, čili umožňují hru všech dvanácti tónů ve chromatické stupnici. To je možné díky třem různě dlouhým přípojným trubicím naletovaným uprostřed ozvučné trubice; každá přípojná trubice má svůj ventil ovládaný klapkou. Při stisku klapky se otevře přípojka, vzduch začne proudit i přes přípojnou trubici, celková délka ozvučné trubice se tím zvětší a tón nástroje se o určitý [[interval (hudba)|interval]] sníží. V současnosti se používají dva typy ventilových systémů, nástroje se kromě ventilů mírně liší i ve tvaru trubice.
 
Systém '''otočných ventilů''' patentoval [[Josef Riedl (vynálezce)|Josef Riedl]] ve [[Vídeň|Vídni]] v roce [[1832]].<ref name="rfr1" /> Tento nástroj se někdy nazývá jako ''německá trubka'', používá se především v [[Německo|Německu]] a [[Rakousko|Rakousku]] (obrázek viz vpravo dole). Zmáčkne-li se klapka, pootočí se také otvor a zapojí tak další trubici do okruhu výdechového proudu. Německá trubka je celkově kóničtější, což má určitý vliv na barvu tónu. Tento typ trubky s oblibou obsazovali do svých [[symfonie|symfonických děl]] němečtí skladatelé 19. století, pro věrné ztvárnění těchto kompozic je tedy vhodné obsadit žesťovou sekci právě těmito nástroji.
 
Systém '''pístových ventilů''' vznikl v roce [[1814]] a v roce [[1839]] jej v [[Paříž]]i vylepšil [[François Périnet]].<ref name="rfr1" /> Tento systém je mechanicky jednodušší než otočné ventily a je celosvětově používanější (včetně českých zemí). Nástroj je někdy označován jako ''jazztrubka'' – tento název vznikl v oblastech, kde byl běžněji používán systém otočných ventilů a posluchači se s nástrojem opatřeným svislými ventily setkali prvně až v tanečních a jazzových orchestrech. Je však třeba si uvědomit, že tento typ nástroje je starší než jazz samotný.<ref name="rfr2">[http://www.volny.cz/rejlek/historie.htm Moderní historie trubky]</ref> FotografieNástroj vizs infoboxpístovými ventily je zobrazen v infoboxu vpravo nahoře.
 
=== Prstoklad ===
[[Soubor:Trumpet in c german.jpg|vpravo|náhled|170px|Trubka s otočnými ventily]]
Hráč může měnit tón trubky nátiskem, čímž dokáže vyloudit z nástroje řadu alikvotních tónů (viz řada tónů „OPEN“ ve schématu dole, notace je in C). Trubka patří mezi tzv. ''poloviční nástroje'' – kvůli její relativně úzké [[mensura (hudba)|menzuře]] na ní sice není technicky možné zahrát [[alikvotní tón|první harmonickou frekvenci]], tzv. fundamentál (na schématu by byl fundamentál malé c), trubka ale naopak snáze dosahuje vyšších alikvotních tónů než je tomu u nástrojů se širší menzurou. Příkladem tzv. ''celých nástrojů'', čili žesťových nástrojů s relativně širší menzurou, na které je možné zahrát i první harmonickou frekvenci, je [[pozoun]].