The Rolling Stones: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 221:
| datum přístupu = 2020-06-19
}}</ref> Mick Jagger: ''„Poslouchali jsme lidi, kteří se pokoušeli hrát blues. A my jsme se od nich hodně lišili. Dříve jsme se jim smáli a říkali jim banda jazzmanů. To prostě nebyl náš styl blues. Věděli jsme, že to umíme lépe. A my jsme to uměli lépe. A když jsem viděl Alexise Kornera, nedalo mi to spát. To znamenalo, že by se někde mělo hrát. Bylo to hezké období.“<ref name=":1" />''
[[Soubor:Brian-Jones-1965.jpg|náhled|vlevo|[[Brian Jones]] formoval skupinu The Rolling Stones v červnu [[1962]].]]
Brian Jones (tehdy známý pod uměleckým jménem Elmo Lewis) opustil skupinu Blues Incorporated a toužil založit vlastní kapelu ve stylu [[Chicago blues|chicagského blues]]. Napsal proto inzerát do novin, zatímco Ian Stewart našel prostor ke zkoušení. Jagger, Richards a Taylor se odloučili od jamování s Blues Incorporated a připojili k Jonesovi a Stewartovi. Na první zkoušku byli přizváni kytarista [[Geoff Bradford]] a zpěvák [[Brian Knight]], kteří se ale ke skupině nepřipojili.<ref name=":1" /> Odmítali hrát písně Chucka Berryho a Bo Diddleyho, které preferovali Jagger a Richards. V červnu 1962 se k Jonesově formaci připojil bubeník [[Tony Chapman]], tím byla sestava skupiny kompletní. Název skupiny vznikl čirou náhodou, když skupina chtěla svůj první koncert oznámit do ''Jazz News'', tak novinář požádal Briana Jonese o název skupiny, viděl na podlaze ležet výběrové album [[Muddy Waters|Muddyho Waterse]]; jednou z písní byla „[[Rollin' Stone]]“, která se tak stala názvem skupiny''.''<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Queen, Beatles nebo Stouni: Jak vznikly názvy slavných kapel? – Epochaplus.cz
Řádek 313:
| datum přístupu = 2020-07-19
}}</ref> Rollin' Stones po jeho odchodu hráli sporadicky s dočasnými baskytaristy, se skupinou tehdy střídavě hráli [[Ricky Fenson]] a [[Colin Golding]].<ref name=":1" /> V říjnu 1962 vyšel ve [[Spojené království|Spojeném království]] první [[singl]] [[The Beatles]], tehdy ještě neznáme čtyřčlenné formace z [[Liverpool|Liverpoolu]].<ref>https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1142488-love-me-do-od-beatles-je-i-po-50-letech-stale-hitem</ref> Singl „[[Love Me Do]]“ dosáhl 17. příčky britského singlové žebříčku, [[beatlemánie]] však propukla o rok později, kdy vyšla debutová deska ''[[Please Please Me]].'' Stones v té době nechtěli být pozadu, proto Brian Jones smluvil několik frekvencí v Curly Clayton Studios v severní části Londýna, kam skupina zavítala 27. října 1962 a natočila [[Demo (hudba)|demo]] nahrávku o třech písních: „Soon Forgotten“ od [[Muddy Waters|Muddyho Waterse]], „Close Together“ od [[Jimmy Reed|Jimmyho Reeda]], „You Can't Judge a Book by the Cover“ od [[Bo Diddley|Bo Diddleyho]].<ref name="kapitola_dve" /> Jones poslal demo nahrávku jednomu z šéfů [[EMI]], tomuto [[Hudební vydavatelství|hudebnímu vydavatelství]] však již dominovali Beatles.
[[Soubor:Bill-Wyman-1965.jpg|vpravo|náhled|207x207pixelů|[[Bill Wyman]] se stal členem skupiny v prosinci [[1962]].]]
Na vystoupení kapely [[The Presidents (hudební skupina)|The Presidents]] v hospodě ''Red Lion'' přivedl bubeník Tony Chapman baskytaristu [[Bill Wyman|Billa Wymana]] a představil jej Ianu Stewartovi, který seděl v publiku. Rollin' Stones na počátku prosince 1962 stále neměli baskytaristu na plný úvazek, a proto Stewart pozval Wymana na zkoušku kapely ve Weatherby Arms.<ref name="kapitola_dve" /><ref name=":16">{{Citace monografie
| příjmení = DAVIS
Řádek 587:
}}</ref>
Oldham coby plně etablovaný [[manažer]] skupiny The Rollin' Stones zavedl ve skupině několik změn; 1. Název skupiny pozměnil na '''The Rolling Stones''', když kapelu přesvědčil o naprosté nezbytnosti přidat písmeno „'''g'''“ k jejich tehdejší slangově „počernoštělé“ verzi slova Rollin’ v názvu. 2. Donutil Iana Stewarta, aby odstoupil z oficiální sestavy, neboť tvrdil, že jeho dobrácký zevnějšek neodpovídal obrázku kapely, neodepřel mu však roli koncertního manažera a doprovodné pianisty Stones na turné. 4. Z Richardsova příjmení odstranil písmeno '''s''', aby se tak svým jménem přiblížil k popovým ikonám: [[Cliff Richard|Cliffu Richardovi]] a [[Little Richard|Little Richardovi]]. 5. Přiměl Micka Jagger a Keitha Richardse k tomu, aby začali psát vlastní písně.<ref name=":13" /> Oldham chtěl z Rolling Stones stvořit tzv. „anti-Beatles''”'' , skupině proto předurčil image „zlých hochů”, přikázal jim, aby se při fotografování neusmívali, podporoval jejich nevrlé, lehce provokativní až arogantní chování.<ref name=":14" /> Oldham to chápal jako způsob sebepropagace a zajímavé formy, jak na sebe upoutat pozornost. Byl to právě Oldham, který vymyslel provokativní [[Noviny|novinový]] titulek, jenž zněl: ''Dovolili byste své dceři, aby si vzala někoho z Rolling Stones?''<ref name=":14" /> Stones se tak stali jakýmsi protipólem „dobráckých''”'' Beatles. Mick Jagger k tomu dodává: ''„Andrew chtěl mít ze Stones něco jako anti-Beatles, jako ve filmu, když máš hrdinu, tak potřebuješ taky antihrdinu. Máš hodný kluky a zlý kluky. Andrew se rozhodl, že Rolling Stones budou ti zlí. Nestalo se to náhodou. Myslel, že se Rolling Stones budou do toho obrazu hodit. Hodilo se, že narazil na lidi, kteří mu do toho pasujou. Je fajn mít herce, co tu roli zvládnou.”''<ref name=":11" />
[[10. červenec|10. července]] 1963<ref name=":9" /> skupina v londýnských [[Olympic Studios|studiích Olympic]] nahrála svůj první [[singl]], stále neměla vlastní [[repertoár]], proto si pro nahrávání zvolila coververze písní; „[[Come On]]''”'' od Chucka Berryho a „[[I Want to Be Loved]]''”'' od [[Willie Dixon|Willieho Dixona]]. Produkce se ujal sám manažer Oldham, který byl v této roli jak debutant.''{{Poznámka|Ačkoliv byl Oldham uveden jako producent této nahrávky, ve skutečnosti to byl přítomný zvukař. Oldham neznalý nahrávacího procesu odmítl nahrávku smíchat, proto nahrávku dokončil právě zvukař. Oldham tvrdil, že v nahrávacím studiu nikdy nebyl a o natáčení nic neví. Oldham se opravdovým producentem nahrávek stal o několik let později.}}'' Předtím než singl vyšel, stihla skupina odehrát 22 klubových koncertů v Londýně a hrabství [[Surrey]].<ref name=":9" /> [[7. červen|7. června]] singlový debut „[[Come On]]''”'' vyšel a vyšplhal se na 23. příčku britské singlové [[Hitparáda|hitparády]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 620:
| isbn = 80-7341-093-1
}}</ref>
[[Soubor:Brian Jones guitar, HRC Sacramento.jpg|náhled|vlevo|Kytara ve tvaru slzy, kterou Brianu Jonesovi
Přesně měsíc poté, co byl vydán debutový singl, skupina poprvé vystoupila v [[Televizní pořad|televizním pořadu]] ''[[Thank Your Lucky Stars]]'' (česky: ''Děkujeme vašim šťastným hvězdám''). Manažer Oldham skupinu nechal obléct do [[Oblek|obleků]], protože se obával, kdyby se skupina rozhodla v televizi vystoupit v jednoduchém oblečení dle vlastní volby, tak by ji zde nenechali zahrát.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Whatley·July 7
Řádek 653:
}}</ref>
Úspěch singlu „[[Come On]]” skupině otevřel dveře ke hraní mimo Londýn, počínaje koncertem [[13. červenec|13. července]] 1963 v klubu Outlook v [[Middlesbrough]], kde Rolling Stones hráli jako [[předkapela]] [[Pop rock|pop rockové]] skupiny [[The Hollies]]. Stones tak poprvé vystoupili v [[Severovýchodní Anglie|Severovýchodní Anglii]].<ref name=":18" /> [[26. říjen|26. října]] 1963 skupina absolvovala vystoupení v [[Rozhlasový pořad|rozhlasovém pořadu]] BBC ''[[Saturday Club]]'', kde živě zahrála [[Chuck Berry|Berryovy]] písně „Come On”, "[[Roll Over Beethoven]]" a "[[Memphis, Tennessee (song)|Memphis, Tennessee]]".''{{Poznámka|Archivované nahrávky těchto písní vydala společnost [[Polydor Records]] na kompilaci [[On Air (album, The Rolling Stones|On Air]] v prosinci [[2017]].}}'' Později v roce 1963 manažeři Easton a Oldham skupině uspořádali první velké [[koncertní turné]] po Velké Británii s americkými hvězdami Bo Diddleyem, Little Richardem a [[The Everly Brothers]]. Turné dalo kapele příležitost zdokonalit své ambice ve [[Scénické umění|scénickém umění]] a představit se tak početnějšímu publiku.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = JAGGER
| jméno = Mick
Řádek 692:
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-07-29
}}</ref> V listopadu roku 1963 se skupina Rolling Stones objevila opět v televizním vysílání, tentokrát v televizním pořadu ''[[Ready, Steady Go!]]'' (česky: ''Připravit, pozor, teď!''), shodou okolností v [[22. listopad|den]] [[Atentát na prezidenta Kennedyho|atentátu na prezidenta Kennedyho]], o jehož tragické smrti se vystupují umělci dozvěděli v zákulisí.<ref name=":9" /> V závěru roku skupina vystoupila v putneyské St. Mary's Hall, kde skupině předskakovala skupina [[The Who]] pod původním názvem [[The Detours]].<ref name=":9" />
[[1. leden|1. ledna]] [[1964]] startoval na [[Televizní stanice|televizní stanici]] [[BBC One]] nový hudební pořad ''[[Top of the Pops]]'', Rolling Stones zde vystoupili jako první s písní „I Wanna Be Your Man”, kterou pojali ve stylu drsného rhytm and blues se [[Slide kytara|slide kytarou]] Briana Jonese.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Chronicle 1964
| periodikum = www.timeisonourside.com
| url = https://www.timeisonourside.com/chron1964.html
| datum přístupu = 2020-07-30
}}</ref> Na počátku roku 1964 skupina začala připravovat [[debutové album]], skupina album zkomponovala výhradně z coververzí bluesových skladeb. ''„Tenkrát jsme hráli akorát samé převzaté věci. První album jsou samé převzaté věci. Pamatuji si, jak jsme říkali: Tak co teď? Přece neuděláme druhý album zase jen z převzatých věcí! Věděli jsme, že bychom narazili”'', řekl později Mick Jagger.<ref name=":11" /> Jedinou písní, kterou společně napsali Jagger a Richards byla [[Balada (hudba)|balada]] „[[Tell Me]]”, dvojice [[Hudebník|hudebníků]] ji napsala, když je manažer Oldham zamkl v kuchyni a odmítl jim odemknout do té doby než nenapíší vlastní píseň.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Songfacts
| titul = Tell Me (You're Coming Back) by The Rolling Stones - Songfacts
| periodikum = www.songfacts.com
| url = https://www.songfacts.com/facts/the-rolling-stones/tell-me-youre-coming-back
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-07-30
}}</ref> Keith Richards na to vzpomíná: ''„Logika, kterou Andrew řídil, nám byla jasná: buďto si musíte chytit nějakého autora písniček, nebo s tím musíte začít sami, což bylo dost děsné pomyšlení. Tak nás posadil do místnosti a řekl: Odsud se nehnete, dokud nebudete mít písničku. Tak jsme tam s Mickem seděli a civěli na magneťák. Kouřili jsme. Nakonec se nám ale hrozně chtělo čůrat. Tak jsme honem něco slepili dohromady a zabušili na dveře. Andrew vstal od televize, my jsme mu vrazili pásek a vyběhli na záchod.”''<ref>{{Citace monografie
| příjmení = DAVIS
| jméno = Stephen
| titul = Rolling Stones - Na věčné časy?
| vydání = 1.
| vydavatel = Brodway Books: Jiří Buchal - BB/art
| rok vydání = 2001
| počet stran = 441
| kapitola = 2. My chceme Stones!
| strany = 84 - 85
| isbn = 80-7341-093-1
}}</ref>
=== Mezinárodní úspěch: 1965 - 1966 ===
Řádek 756 ⟶ 781:
=== ''Black and Blue'': 1975–1976 ===
{{Více obrázků|zarovnání=vpravo|pozadí=mezi obrázky|orientace=vodorovně|velikost obrázků=160px|rámeček obrázků=ano|hlavička=The Rolling Stones v Chicagu, 1975|obrázek1=Mick Jagger and Ron Wood - Rolling Stones - 1975.jpg|obrázek2=Bill Wyman - Rolling Stones - 1975.jpg|patička=Ronnie Wood a Mick Jagger (vlevo), Bill Wyman (vpravo).}}[[Soubor:Mick Jagger and Ron Wood - Rolling Stones - 1975.jpg|náhled|Ronnie Wood (vlevo) a Mick Jagger (vpravo), 1975]]
Na dalším nahrávání – tentokráte v [[Mnichov]]ě – se Stones pokoušeli najít dalšího kytaristu. Byli přizván [[Peter Frampton]], leader kapely [[Humble Pie]], a také například bývalý člen [[Yardbirds]], kytarový [[virtuos]] [[Jeff Beck]]. I když Beck a [[irsko|irský]] [[bluesrock]]ový kytarista [[Rory Gallagher]] později uvedli, že sice s kapelou zahráli, ale nevěděli, že jsou na konkurzu na dalšího kytaristu Stones. Při nahrávání v Mnichově se ve studiu ještě také mihli američtí kytaristé [[Shuggie Otis]] a [[Harvey Mandel]]. Richads i Jagger k tomu později uvedli, že si tehdy hodně přáli, aby Stones přestali být ryze britskou kapelou. Když se ale objevil [[Ron Wood|Ronnie Wood]], shodli se všichni, že on je tou správnou volbou.<ref name="kytarista">Davis, str. 317–320</ref>
Řádek 777 ⟶ 802:
=== ''Tattoo You'': 1981–1982 ===
{{Více obrázků|zarovnání=vpravo|pozadí=mezi obrázky|orientace=vodorovně|velikost obrázků=160px|rámeček obrázků=ano|hlavička=The Rolling Stones v Chicagu, 1975|obrázek1=Rolling Stones - Keith-Mick-Ron (1981).jpg|obrázek2=Bill Wyman - Rolling Stones - 1975.jpg|patička=Ronnie Wood a Mick Jagger (vlevo), Bill Wyman (vpravo).}}[[Soubor:Bill Wyman - Rolling Stones - 1975.jpg|náhled|Bill Wyman v roce 1975]]
Začátkem roku 1981 se kapela dává opět dohromady a domluví se, že ještě v témže roce vyrazí s novým materiálem na turné po USA. Psaní nových písniček a nahrávání další desky probíhá ve spěchu, také na zkoušky před koncertováním nezbylo moc času. V témže roce také vyšla deska ''[[Tattoo You]]'' (druhá v Británii a první ve Spojených státech), Spousta věcí, které se v té době nahrály, se na desku nedostala. To se týká i singlu „[[Start Me Up]]“, který vystoupal na druhé místo amerického singlového žebříčku. Ve dvou písních („Waiting on a Friend“ a „Tops“) si na kytaru zahrál [[Mick Taylor]], ve dvou si zahrál jazzový saxofonista [[Sonny Rollins]] („Slave“ a „Waiting on a Friend“). Následující koncertní turné po Spojených státech bylo do té doby největší a nejdelší – skupina ho odstartovala [[25. září]] a ukončila [[19. prosinec|19. prosince]]. Některé koncerty se nahrály, což vyústilo v desku ''[[Still Alive (American Concert 1981)]]''. V hitparádách zabodovala – skončila čtvrtá v Británii a pátá ve Spojených státech.
| |||