Mateřídouška: Porovnání verzí

[[Květ]]y jsou drobné, oboupohlavné nebo funkčně samičí ([[gynodioecie]]), krátce stopkaté, uspořádané v&nbsp;[[lichopřeslen]]ech skládajících koncové protáhlé nebo hlávkovitě stažené, na bázi často přetrhované [[lichoklas]]y. [[Kalich (botanika)|Kalich]] je trubkovitě zvonkovitý, dvojpyský, s&nbsp;10 až 13 žilkami, horní 3 cípy jsou trojúhelníkovité, dolní 2 cípy užší, šídlovité, obvykle obloukovitě prohnuté. [[Koruna (botanika)|Koruna]] je trubkovitá, mírně až zřetelně dvoupyská, barvy bělavé až sytě růžovofialové. Horní pysk je největší, mělce vykrojený, dolní pysk je trojlaločný. [[tyčinka (botanika)|Tyčinky]] jsou 4, vyčnívají z&nbsp;koruny, u&nbsp;funkčně samičích květů jsou ale často zakrnělé; spodní dvě jsou o&nbsp;něco delší než horní. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je se svrchním [[semeník]]em, čnělka [[pestík]]u je obvykle delší než tyčinky, [[blizna]] je rozeklána do dvou ramen. Dobou květu je obvykle jaro a léto, ale některé středomořské druhy kvetou i&nbsp;na podzim a ''Thymus hyemalis'' ze suchých oblastí [[Algarve]] pak v&nbsp;zimě. Květy jsou [[Opylení|opylovány]] hmyzem,. základní rozmnožovacíRozmnožovací strategií je fakultativní [[Cizosprašnost|allogamie]], (cizosprašnost)rostliny jsou tedy primárně cizosprašné, v případě potřeby jsou však schopny i [[Samosprašnost|samoopylení]]. Plody jsou široce vejcovité až kulovité [[tvrdka|tvrdky]] s&nbsp;jemnou zrnitou skulpturou, téměř hladké.<ref name="kv6">{{Citace monografie

Mateřídoušky obsahují značné množství účinných látek, především [[silice]], dále [[hořčiny]] (serpyllin), [[flavonoidy]], [[flavony]], [[třísloviny]], saponiny a různé organické kyseliny a minerální látky. V&nbsp;siliciSložení mateřídouškysilice jsouzávisí přítomnydo určité míry na prostředí, především na složení půdy, struktuře populace, vlhkosti a teplotě. Přítomny jsou aromatické [[Izoprenoidy|terpenoidy]], především [[thymol]], [[linalool]], [[kafr]], [[Cymen|cymol]], [[borneol]], [[geraniol]], [[Alfa-pinen|alfa]]- a [[Beta-pinen|beta pinen]] či [[karvakrol]].<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie

Rostliny tohoto rodu jsou [[heliofyty]], vyžadují tedy pro svůj růst otevřená výslunná stanoviště. Některé druhy preferují vápencové podloží, jiné spíš málo úživné, kyselejší nebo písčité substráty. Potřebují dobře propustné půdy, nesnáší zamokření; svými tuhými (skleromorfními) drobnými listy, kompaktním tvarem a bohatou produkcí silic jsou naopak dobře adaptovány na sucho. Mohou vyrůstat v&nbsp;nižších [[Xerofil|xerofilních]] trávnících, na skalnatých svazích, suchých stráních a mezích a v&nbsp;[[Lesní lem|lesních lemech]], též ve světlých (převážně borových) lesích nebo na okrajích [[Křovinná vegetace|křovin]], často v nízké nebo málo zapojené vegetaci. Některé druhy rostou na písečných dunách, jiné na [[Hole|holích]] nad horní hranicí lesa. Středomořské druhy patří ke klíčové složce nízkých křovinatých [[Garrigue (vegetace)|garrigů]] a [[tomillar]]ů spolu s&nbsp;dalšími podobně na sucho adaptovanými hluchavkovitými rostlinami jako jsou [[Saturejka|saturejky]], [[levandule]], [[mikromerie]], [[Šalvěj|šalvěje]], [[rozmarýn]] nebo [[Sápa|sápy]].<ref name=":4" /> <ref name=":1" />

V&nbsp;rámci rodu lze rozlišit ekomorfologickou korelaci, kdy keřovité dřevnaté druhy s&nbsp;přímými stonky jsou obvyklejší v&nbsp;suchých a teplých oblastech, zatímco druhy bylinné, poléhavého nebo polštářovitého habitu převažují v&nbsp;mírnějších a chladnějších oblastech. Ekologicky jsou to převážně [[Životní strategie|S-stratégové]], nejúspěšnější jsou tedy na dlouhodobě stabilních stanovištích, kde je vlivem silného [[Stres (rostliny)|stresu]] (především sucha a nedostatku živin) omezena konkurence vzrůstnějších rostlin; na lokalitách ovlivněných [[Ruderalizace|ruderalizací]] a [[Eutrofizace|eutrofizací]] z porostu mizí, stejně jako při nekontrolované [[Sukcese (ekologie)|sukcesi]] vysokých trav a křovin na místech ponechaných ladem. Ohrožujícím faktorem je též rozorávání mezí a lesních lemů či nevhodné zalesňování suchých travnatých strání.<ref>{{Citace elektronického periodika

Mateřídoušky patří k&nbsp;velmi starým léčivým rostlinám; udává se, že jsou využívány již více než dva tisíce let.<ref name=":2" /> Sbírá se celá nať (bez zdřevnatělých stonků) za plného květu, ideálně za slunečného počasí. Droga, nazývaná ''Herba serpylli'', resp. ''Herba thymi'', patří ke sběrovým, obchodně vykupovaným surovinám;<ref name=":5" /> má výrazné [[Antiseptikum|antiseptické]], [[Dezinfekce|dezinfekční]] a uklidňující účinky a podporuje imunitní systém organismu. Pytlíček se sušenou mateřídouškou pod polštářem pomáhá navodit příjemný spánek, pomáhá proti [[stres]]u, úzkostem, duševnímu vypětí a nervozitě. Vnitřně se droga používá ve formě čajů a sirupů proti kašli, k uvolnění zahleněných dýchacích cest (lze také inhalovat), při zažívacích a žaludečních potížích, průjmech a nadýmání a pro podporu trávení. Zevně jako [[tinktura]] k&nbsp;ošetření nehojících se hnisavých ran a vředů či ke gynekologickým a ústním výplachům, kdy odstraňuje zápach. Je vhodnou přísadou ke zklidňujícím a uvolňujícím&nbsp;bylinným koupelím, usnadňuje [[porod]] a podporuje [[Laktace|laktaci]]. Neměla by se ovšem užívat během [[těhotenství]] vzhledem k&nbsp;obsahu mírně toxických látek karvakrolu a thymolu; dlouhodobé používání a předávkování může vést k&nbsp;narušení funkce [[Ledvina|ledvin]]. Vůně odpuzuje moly a jiné hmyzí parazity.<ref>{{Citace monografie

Různé druhy a [[kultivar]]y mateřídoušek patří pro svůj půvabný vzhled, příjemnou vůni a léčivé účinky k&nbsp;oblíbeným zahradním rostlinám. Při pěstování vyžadují lehčí, propustnou, dobře drenážovanou půdu a stanoviště na plném slunci. Lze je pěstovat jako [[Skalnička|skalničky]], na suchých zídkách, terasách, jako kvetoucí lemy záhonů a zahradních cestiček nebo k&nbsp;pokrytí obrubníků. Poléhavými kultivary odolnými proti sešlapu lze nechat porůst například venkovní dlažbu nebo zahradní kamenné chodníčky. K&nbsp;často pěstovaným druhům patří např. [[mateřídouška bělokvětá]] (''Thymus drucei'') pocházející z&nbsp;jihozápadníze západní a severozápadní Evropy, nebo kříženec [[Thymus × citriodorus|''Thymus ×citriodorus'']] v&nbsp;mnoha barevných kultivarech, též s bíle či žlutě [[Variegace|panašovanými]] listy.<ref name="kv6" /> Efektivně je lze množit dělením trsů, množí se také výsevem semen nebo řízkováním. Vhodné jsou také pro pěstování v květináči za oknem nebo na balkóně. .<ref name=":0" />