Solilokvium: Porovnání verzí

}}</ref> Klasický monolog proti tomu míří k [[Publikum|publiku]] či jiné postavě, byť třeba nepřítomné. Solilokvium bylo typickým nástrojem klasického [[Drama|dramatu]], hojně ho užívá třeba [[Hamlet]] ve stejnojmenném dramatu [[William Shakespeare|Williama Shakespeara]], nebo též jeho Jago v [[Othello (drama)|''Othellovi'']]. Po prosazení se [[Realismus (umění)|realismu]] v 19. století přestal být tento nástroj dramatiky používán. Objevuje se ale třeba v [[Televize|televizních]] a [[Film|filmových]] produkcích, kde nepůsobí tak zastarale. Na hovoru k sobě byla založena například filmová komedie ''[[Nejlepší ženská mého života]]'' s [[Jiří Sovák|Jiřím Sovákem]] v hlavní roli, bývá užíván v [[Sitcom|sitcomech]] jako komický efekt, například v díle seriálu ''[[Přátelé]]'', v devatenácté epizodě sedmé řady (''The One with Ross and Monica's Cousin'', [[Čeština|česky]] ''Sestřenice''), kde [[Ross Geller|Ross]] balí svou sestřenici v podání [[Denise Richardsová|Denise Richardsové]]. Systematicky je princip užíván v seriálu ''[[Lizzie McGuire]]'' nebo ''[[Dům z karet]]''.