Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla: Porovnání verzí

m
odstavce
m (ř. k.)
m (odstavce)
 
}}
 
'''Zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla''', v plném znění '''zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnost z provozu vozidla)''' (zkráceně '''zákon č. 168/1999 Sb.''') je [[zákon]] České republiky upravující podmínky povinného [[pojištění]] škod způsobených hlavně třetím osobám a jejich majetku. Zákon ukládá pojistit se všem vlastníkům provozovaných [[Vozidlo|vozidel]] (až na výjimky) na škody, které způsobí svým vozem třetí straně a způsobí tak škody na její voze, majetku či zdraví. Zákon vytváří rámec tohoto pojištění. Určuje, kdo může pojišťovat a kdo se může nebo musí pojistit, jak vypadá vzájemné vypořádání a jak fungují pojišťovatelé a jejich zástupci. Vedle standardního pojištění, známého pod názvem [[Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla|povinné ručení]], definuje ještě tzv. [[hraniční pojištění]]. Dále zákon zřizuje [[Česká kancelář pojistitelů|Českou kancelář pojistitelů]], která vede evidenci a spravuje [[Garanční fond]] a [[Fond zábrany škod]]. Zákon byl vytvořen v rámci otvírání trhu v tomto segmentu. Do roku 1999 bylo možné pojištění sjednat jen u [[Česká pojišťovna|České pojišťovny]], která tak měla [[Monopol|monopolní]] postavení na trhu. Historicky je pojištění odpovědnosti za škodu řešeno již v roce 1811 v [[Všeobecný zákoník občanský|občanském zákoníku]] a následně po vzniku Československa až do roku 1932, kdy vešel v platnost zákon č. 198/1932 Sb. z. a n., [[Zákon o dopravě motorovými vozidly|o dopravě motorovými vozidly]].
 
Zákon ukládá pojistit se všem vlastníkům provozovaných [[Vozidlo|vozidel]] (až na výjimky) na škody, které způsobí svým vozem třetí straně a způsobí tak škody na její voze, majetku či zdraví. Zákon vytváří rámec tohoto pojištění. Určuje, kdo může pojišťovat a kdo se může nebo musí pojistit, jak vypadá vzájemné vypořádání a jak fungují pojišťovatelé a jejich zástupci. Vedle standardního pojištění, známého pod názvem [[Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla|povinné ručení]], definuje ještě tzv. [[hraniční pojištění]]. Dále zákon zřizuje [[Česká kancelář pojistitelů|Českou kancelář pojistitelů]], která vede evidenci a spravuje [[Garanční fond]] a [[Fond zábrany škod]].
 
Zákon byl vytvořen v rámci otvírání trhu v tomto segmentu. Do roku 1999 bylo možné pojištění sjednat jen u [[Česká pojišťovna|České pojišťovny]], která tak měla [[Monopol|monopolní]] postavení na trhu. Historicky je pojištění odpovědnosti za škodu řešeno již v roce 1811 v [[Všeobecný zákoník občanský|občanském zákoníku]] a následně po vzniku Československa až do roku 1932, kdy vešel v platnost zákon č. 198/1932 Sb. z. a n., [[Zákon o dopravě motorovými vozidly|o dopravě motorovými vozidly]].
 
== Obsah zákona ==