Svobodná Francie: Porovnání verzí

 

Krátce po německé ofenzívě ze začátku května 1940, dne 25.&nbsp;května, byl dosavadní [[plukovník]] [[Charles de Gaulle]] pověřen velením tankové divize a povýšen na [[Brigádní generál|brigádního generála]]. Francouzská armáda nedokázala čelit náporu [[Wehrmacht]]u a [[17. červen|17.&nbsp;června]] podepsal [[maršál]] [[Philippe Pétain]] kapitulaci Francie. De Gaulle odešel do [[Anglie]], kde posléze začal budovat hnutí Svobodné Francie. Propagoval je mimo jiné přes [[rozhlas]] a časem se setkal s úspěchem. Za dva měsíce měla FFL již 7000 členů. 28. června byl uznán britskou vládou za vedoucího představitele svobodných Francouzů. Dne 24. září 1941 vznikl tzv. ''Národní výbor bojující Francie'', jenž byl postupně uznán vládami Velké Británie, SSSR, Polska, Belgie i [[Prozatímní státní zřízení|českými představiteli]] za francouzskou vládu v emigraci.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = www.cojeco.cz|url = http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=93231&s_lang=2&detail=1|vydavatel = www.cojeco.cz|datum přístupu = 2016-01-17}}</ref> Ten byl 3. června 1943 transformován do ''Francouzského výboru národního osvobození,'' v němž původně funkci předsedy sdíleli de Gaulle a Henri Honoré Giraud Od 9. listopadu tohoto roku výboru předsedal pouze de Gaulle, který tak byl nejvyšším exilovým představitelem Francie. <ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = PRESIDENT'S GALLERY

| url = http://www.ambafrance-us.org/atoz/presidentsgallery.asp

| datum přístupu = 10.12.2007

}}</ref>