Horní Slavkov: Porovnání verzí

V padesátých letech [[20. století]] se nedaleko Horního Slavkova nacházely [[Těžba uranu|uranové doly]], které sloužily také jako [[Nápravně pracovní tábory při československých uranových dolech|pracovní tábory]] pro vězně [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]]. V noci ze 14. na 15. října 1951 došlo nedaleko Horního Slavkova k hromadnému útěku z komunistických táborů v Československu. (Mylně je tento útěk vydáván za největší útěk z „uranového pekla“, ten však podle dostupných informací byl proveden dne 29. listopadu 1952 z šachty Kamenná na Příbramsku – útěku se účastnilo 20 odsouzených.) Jedenácti vězňům se podařilo uprchnout z šachty č. 14 tábora číslo XII. Útěk se skupině nezdařil, druhý den byla většina uprchlých vězňů chycena či zastřelena u vsi [[Stanovice (okres Karlovy Vary)|Stanovice]]. Z obklíčení se podařilo uniknout jen Františku Čermákovi, který byl později zastřelen při přechodu státních hranic u [[Malacky|Malacek]], a Miroslavu Hasilovi, který se dostal až do [[Dolní Bojanovice|Dolních Bojanovic]], kde byl později prozrazen Státní bezpečnosti. Není jasné, zda se zastřelil sám, nebo ho zastřelil příslušník [[Státní bezpečnost|StB]]. Z jedenácti útěkářů přežili do dnešních dnů jen [[Karel Kukal]] a [[Zdeněk Štich]], ostatní byli buď zastřeleni na útěku či odsouzeni k [[trest smrti|trestu smrti]]. K trestu nejvyššímu byli odsouzeni Boris Volek a Ladislav Plšek.<ref > {{citace monografie|příjmení = Tomíček|jméno = Rudolf|titul = Těžba uranu v Horním Slavkově|vydavatel = Okresní muzeum Sokolov|místo = Sokolov|rok = 2000|strany = | isbn = 8023867334 }}</ref>