The Rolling Stones: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 271:
Rollin' Stones stěží sháněli štace po hudebních klubech, protože [[blues]] nebyl mezi pořadateli [[Jazz|jazzových]] představeních vítán.<ref name="kapitola_dve" /> „''Byli jsme bluesová kapela, která hrála v klubech, ne rocková kapela, která hrála na tancovačkách.”'' zdůraznil Mick Jagger postavení skupiny v počátcích její existence.<ref name="kapitola_dve" /> [[Angličané]] na počátku [[60. léta 20. století|60. let 20. století]] neznali hudební styl [[R&B]], což Briana Jonese evokovalo k sepsání článku do ''Jazz News'' s usilovným vysvětlením, že se jedná o čerstvý hudební žánr z [[Spojené státy americké|amerického]] [[Chicago|Chicaga]], který si zaslouží posluchačského zájmu.
Na [[podzim]] roku 1962 se se skupinou v dobrém rozešel Dick Taylor, aby se věnoval studiu na Sidcup Art College. Zde se seznámil s [[Phil May|Philem Mayem]], dartfordským rodákem s ''„nejdelším hárem ve Velké Británii”
| příjmení = TELEVIZE
| jméno = Česká
Řádek 280:
| datum vydání =
| datum přístupu =
}}</ref>
| titul = Stouni & spol. aneb bílé rhythm & blues — Články — Bigbít — Česká televize
| periodikum = www.ceskatelevize.cz
Řádek 400:
| strany = 46 - 47
| isbn = 80-7341-093-1
}}</ref> Stones znali bubeníka [[Charlie Watts|Charlieho Wattse]], kterého několikrát přemlouvali, aby se ke skupině připojil, ten to však opakovaně odmítal.<ref name=":6" /> Předtím než se Watts připojil ke skupině, měl Keith Richards na předešlé bubeníky spíše [[Skepticismus|skeptický]] pohled: ''„Přišel Mick Avory, bubeník Kinks. Byl hrozný. Nedokázal udržet rytmus. Neuměl zahrát ty věci od Jimmyho Reeda.... (Uměli jsme to) jen Mick, já a Brian (a Stu). Znali jsme Charlieho [Wattse]. Byl to kamarád. V té době hrával s Alexisem [Kornerem]. Byl Kornerovým bubeníkem. Nemohli jsme si dovolit mu ho vzít. Jednoho dne jsme vzali bubeníka jménem Tony Chapman, který byl naším prvním pravidelným bubeníkem. Hrozný. Jeden z nejhorších... Když začal hrát - skončil buď čtyřikrát tak rychle, jak začal, nebo třikrát tak pomalu.”<ref name=":
| příjmení = DAVIS
| jméno = Stephen
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Rolling Stones na věčné časy
| vydání = 1.
| vydavatel = Brodway Books: Jiří Buchal - BB/art
| místo =
| rok vydání = 2001
| počet stran = 441
| kapitola = 1. The Rollin' Stones
| strany = 54 - 55
| isbn = 80-7341-093-1
}}</ref>
V květnu 1963 podepsala společnost Rolling Stones Andrew Loog Oldham jako svého manažera. Jeho předchozí klienti, Beatles , nasměrovali bývalého publicistu do kapely. Protože Oldham byl teprve devatenáct a nedosáhl plnoletosti – byl také mladší než kdokoli jiný v kapele – nemohl získat agentovu licenci ani podepsat žádné smlouvy, aniž by podepsal svou matku. Podle potřeby se spojil s rezervačním agentem Ericem Eastonem aby zajistil záznamové financování a asistenční místa. Gomelsky, který neměl písemnou dohodu s kapelou, nebyl konzultován. Zpočátku se Oldham pokusil použít strategii, kterou použil Brian Epstein , Beatlesův manažer, a nechal členy kapely nosit obleky. Později změnil názor a představil si skupinu, která byla v kontrastu s Beatles, představující bezkonkurenční oblečení, dlouhé vlasy a nečistý vzhled. Chtěl udělat z kamenů „úchvatný, gamy, nepředvídatelný svazek nežádoucích věcí“ a „prokázat, že Stones ohrožovaly, nemilosrdně a zvířecky“. Stewart opustil oficiální sestavu, ale zůstal správcem silnic a cestoval klávesistou. Podle Stewartova rozhodnutí Oldham později řekl: „No, ten část prostě nevypadá a šest je pro fanoušky příliš mnoho na to, aby si vzpomněli na tváře na obrázku.“ Později Oldham snížil věk členů skupiny v propagačních materiálech, aby se jevil jako teenageři.
|