Mateřídouška: Porovnání verzí

Mateřídoušky obsahují značné množství účinných látek, především [[silice]], dále [[hořčiny]] (serpyllin), [[flavonoidy]], [[flavony]], [[třísloviny]], saponiny a různé organické kyseliny a minerální látky. V&nbsp;silici mateřídoušky jsou přítomny aromatické [[Izoprenoidy|terpenoidy]], především [[thymol]], [[linalool]], [[kafr]], [[Cymen|cymol]], [[borneol]], [[geraniol]], [[Alfa-pinen|alfa]]- a [[Beta-pinen|beta pinen]] či [[karvakrol]].<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie
| titul = THYMUS VULGARIS L. – mateřídouška obecná, tymián / dúška tymianová {{!}} BOTANY.cz
| url = https://botany.cz/cs/thymus-vulgaris/
| datum přístupu = 2019-05-10
}}</ref> Silice je soustředěna především v&nbsp;přisedlých siličných žlázkách, pokrývajících většinu nadzemní části rostlin; nejvíce jich je na povrchu listů, kalichů a korun. Ve složení silic je dosti velká variabilita, projevující se&nbsp;v&nbsp;rozdílné vůni různých rostlin i&nbsp;v&nbsp;rámci téhož druhu, kdy lze popsat odlišné chemotypy; obsah produkovaných sekundárních metabolitů, zejména flavonoidů, je také rozlišovacím druhovým znakem. Srovnatelné léčivé účinky však mají všechny druhy.<ref name="kv6" /><ref name=":2">{{Citace elektronického periodika

Mateřídouška se vyskytuje v&nbsp;celé Evropě mimo její nejsevernější části (roste ale také na pobřeží Grónska), na většině území temperátní Asie kroměod Malé Asie a Kavkazu po Dálný východ, s výjimkou jihovýchodní Číny, v&nbsp;severní Africe a na [[Etiopská vysočina|Etiopské vysočině]], též na [[Azory|Azorských ostrovech]] a [[Madeira (ostrov)|Madeiře]]. Maximum druhového bohatství je ve [[Středomoří]], zvláště pak na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]], který je považován i&nbsp;za evoluční centrum rodu.<ref name=":4" /> Synantropně byly mateřídoušky rozšířeny i&nbsp;do Severní Ameriky či na Nový Zéland.<ref name="kv6" /><ref name=":3">{{Citace periodika

Rostliny tohoto rodu jsou vesměs [[heliofyty]], vyžadují tedy pro svůj růst otevřená výslunná stanoviště. Některé druhy preferují vápencové podloží, jiné spíš málo úživné, kyselejší nebo písčité substráty. Potřebují dobře propustné půdy, nesnáší zamokření; svými tuhými (skleromorfními) drobnými listy, kompaktním tvarem a bohatou produkcí silic jsou naopak dobře adaptovány na sucho. Mohou vyrůstat v&nbsp;nižších xerofilních trávnících, na skalnatých svazích, suchých stráních a mezích a v&nbsp;[[Lesní lem|lesních lemech]], též ve světlých (převážně borových) lesích nebo na okrajích [[Křovinná vegetace|křovin]]. Některé druhy rostou na písečných dunách, jiné na [[Hole|holích]] nad horní hranicí lesa. Středomořské druhy patří ke klíčové složce nízkých křovinatých [[Garrigue (vegetace)|garrigů]] a [[tomillar]]ů spolu s&nbsp;dalšími podobně na sucho adaptovanými hluchavkovitými rostlinami jako jsou [[Saturejka|saturejky]], [[levandule]], [[mikromerie]], [[Šalvěj|šalvěje]], [[rozmarýn]] nebo [[Sápa|sápy]].<ref V&nbsp;rámciname=":4" rodu/> lze rozlišit ekomorfologickou korelaci, kdy keřovité dřevnaté druhy s&nbsp;přímými stonky jsou obvyklejší v&nbsp;suchých a teplých oblastech, zatímco druhy bylinné, poléhavého nebo polštářovitého habitu, převažují v&nbsp;mírnějších a chladnějších oblastech.<ref name=":1" />{{Citace elektronické monografie

Květy mateřídoušek produkují mnoho [[nektar]]u v&nbsp;prstenci žlázek okolo základny [[Čnělka|čnělky]] a jsou navštěvovány množstvím opylujícího hmyzu ([[Včela medonosná|medonosné]] i [[Včely samotářky|samotářské včely]], [[Čmelák|čmeláci]], [[dvoukřídlí]], [[motýli]], někteří [[brouci]]), jemuž poskytují dostatek potravy. Dále se na mateřídouškách živí i&nbsp;larvy některých motýlů, například [[Modrásek černoskvrnný|modráska černoskvrnného]]. Na kořenech mateřídoušky někdy parazituje nezelená rostlina [[záraza bílá]] (''Orobanche alba'' subsp. ''alba''), své hálky na nadzemních částech mohou vytvářet někteří [[Vlnovníkovití|vlnovníci]]. K&nbsp;hospodaření s&nbsp;vodou a celkové vitalitě přispívají rostlinám vztahy [[Arbuskulární mykorhiza|arbuskulární mykorhizy]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Rod patří botanicky k&nbsp;velmi komplikovaným skupinám rostlin vinou značné podobnosti jednotlivých druhů, jejich vnitrodruhové proměnlivosti ia&nbsp;častého přirozeného [[křížení]], které probíhá (zřejmě i zpětného)[[Zpětné křížení|zpětně]], především mezi taxony stejné [[ploidie]] v&nbsp;sekcích ''Hyphodromi'' a ''Serpyllum'' (viz níže).<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Tuto taxonomickou neustálenost lze patrně připsat nově zahájeným a doposud neukončeným [[Speciace|speciačním procesům]] v&nbsp;mírných klimatických oblastech po skončení poslední doby ledové.<ref>Ramón Morales: ''The history, botany and taxonomy of the genus Thymus.'' In: Elisabeth Stahl-Biskup, Francisco Sáez (Hrsg.): ''Thyme: The Genus Thymus'' (= ''Medicinal and aromatic plants: industrial profiles.'' 24). Taylor & Francis, London, 2002, {{ISBN|0-415-28488-0}}, S. 1–43.</ref> I&nbsp;v&nbsp;české květeně se běžně vyskytují obtížně zařaditelné morfotypy s&nbsp;přechodnými znaky, které je velmi těžké zařadit do druhu. Nejobtížnějším taxonem v&nbsp;tomto smyslu je [[mateřídouška olysalá]] (''Thymus glabrescens''), překrývající se ve své variabilitě s&nbsp;[[mateřídouška panonská|mateřídouškou panonskou]] (''Thymus pannonicus'').<ref name="kv6"/>

* Sekce ''Pseudothymbra'': 9 druhů rozšířených na Pyrenejském poloostrově a v&nbsp;severozápadní Africe, vyznačují se nápadně dlouhými květy (koruna až 2 cm), barevnými [[Listen|listeny]] odlišnými od lodyžních listů a téměř kulovitým květenstvím

}}</ref> O&nbsp;její všeobecné oblibě svědčí i&nbsp;množství škol, školek, denních center, spolků a dalších organizací, které nesou její jméno. Mnoha generacím malých čtenářů je znám [[Mateřídouška (časopis)|stejnojmenný dětský časopis]]. V anketě magazínu Botany.cz a britské organizace [[Flora Europaea]] z roku 2009 byla zvolena českou národní ohroženou rostlinou.<ref>{{Citace elektronické monografie