Gabriel Possenti: Porovnání verzí

Odebráno 16 bajtů ,  před 1 rokem
m
bez shrnutí editace
m ({{Autoritní data}}; kosmetické úpravy)
m
| pohřben =
}}
'''Svatý Gabriel Possenti od Panny Marie Bolestné''' ([[1. březen|1. března]] [[1838]] – [[27. únor]]a [[1862]]) - italský [[Společenství utrpení Ježíše Krista|passionista]], student bohosloví a velký ctitel [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]], se narodil jako '''Francesco Possenti''' v [[Assisi]]. Dal výhost světskému životu, vstoupil do kongregace passionistů, později onemocněl [[tuberkulóza|tuberkulózou]] a nedlouho poté zemřel. Roku [[1920]] byl prohlášen za svatého. Velmi oblíbený je především u italské mládeže.
 
== Dětství a dospívání ==
Jednoho dne, během procesí s obrazem Panny Marie Bolestné, uslyšel hlas Matky Boží, který ho nabádal, ať pamatuje slibu, který dříve složil, dá výhost světskému životu a stane se řeholníkem. František tehdy činí životní rozhodnutí a nedlouho poté se vydává tajně na cestu do [[Společenství utrpení Ježíše Krista|passionistického]] noviciátu u [[Pavel od Kříže|Sv. Pavla od Kříže]]. Passionisté kromě tří obvyklých slibů (čistoty, poslušnosti a chudoby) skládají ještě slib čtvrtý – šířit úctu k utrpení Páně (passio – utrpení).
 
Po vstupu do kongregace složil slib a přijal řeholní jméno Gabriel od Panny Marie Bolestné, jež odráží úctu, kterou k od dětství choval. Prostřednictvím Panny Marie si velmi zamiloval jejího Syna a dosáhl v poměrně krátkém čase velké dokonalosti. Ke čtvrtému passionistickému slibu brzy přidal ještě jeden – šíření zbožnosti k Panně Marii Bolestné. Vypráví se, že když o Ní mluvil, zdálo se, jako by hořel. Svým příkladem strhával i ostatní a všichni, kdo s ním žili, toužili být v jeho přítomností a učit se od něho.
 
Když Itálií roku 1860 táhla [[Garibaldi]]ho vojska, jednotka asi 20 vojáků se oddělila od hlavní armády a vstoupila do malé horské vesničky Isola a začala ji drancovat a vypalovat. Rozruch byl slyšet až v nedalekém klášteře. Mladý mnich Gabriel požádal opata, zda by nemohl jít dolů do vesnice a pokusit se to nějak urovnat. Opat mu to dovolil – zřejmě netušil, jakým způsobem to tam Gabriel bude rovnat.
 
== Kanonizace ==
V roce 1920 prohlásil papež [[Benedikt XV.]] Gabriela za svatého a ustanovil ho patronem mladých. V roce [[1959]] ho papež [[Jan XXIII.]] jmenoval patronem regionu [[Abruzzi]], kde strávil poslední dva roky svého mladého života. Jeho přímluvy se také dovolávají studenti, seminaristé, novicové, duchovní a taketaké střelci. Svatá [[Gemma Galgani]] vděčila sv. Gabrielovi za uzdravení z těžké nemoci.
 
Patronem střelců nikdy oficiálně prohlášen nebyl. Přesto si mnoho lidí dodnes připomíná příběh statečného mladého mnicha, který ukázal, jak zbraně v rukou dobrého člověka mohou zabránit páchání zla a násilí.
 
== Úcta ==
Miliony poutníků navštěvují každý rok v Teramu v Abruzzi skříň s ostatky Svsv. Gabriela, aby viděli místo jeho posledního odpočinku a klášterní dům, ve kterém prožil poslední léta. Uctívání sv. Gabriela je rozšířeno především mezi mladými Italy a italskými emigranty, kteří ho rozšířili po celé Americe. Skrze passionisty a jejich činnost se pak uctívání dostalo do celého světa. Každý březen – tři měsíce před zkouškami - tisíce studentů vysokých škol z italských regionů [[Abruzzi]] a [[Marche]] navštěvují město [[Teramo]] a modlí se u světcova hrobu za zdárné zakončení školního roku. Mnoho lidí již dosvědčilo zázraky na přímluvu sv. Gabriela. Nejznámější je asi případ [[sv. Gemma Galgani|sv. Gemmy Galgani]].
 
== Literatura ==
353

editací