|
Malá osada Těšánky leží v údolí na samém rozhraní Hané a Slovácka. Říká se, že zatímco v Těšánkách „hóníjó kohóta z kóta do kóta“, v sousední vsi už „honijú kohúta z kúta do kúta“. Náležitost k Hané poprvé potvrzuje zmínka z roku 1326, kdy tehdejší velkou část obce koupilo olomoucké arcibiskupství, zbytek patřil okolním vladykům. Tenkrát se jí říkalo Těšany, ovšem vzhledem k tomu, že obec stejného jména v arcibiskupství již existovala, došlo k menší úpravě názvu, který reflektoval její velikost. Počet obyvatel v Těšánkách v průběhu staletí dost kolísal v závislosti na událostech, kterým byly Těšánky vystaveny. Zdá se, že v osadě panoval od počátku čilý ruch. Obyvatelé se věnovali chovu ryb, výrobě lněného oleje, pěstování chmele, svahy údolí pokrývaly vinohrady (zmíněny např. v zápisech z let 1523 a 1636), které chránil od severu hustý bukový les, jenž se táhl od Rataj až k Olšině. Je také jisté, že v obci byl také mlýn (zmíněn již v roce 1373), který až do husitských válek patřil dvěma majitelům a po dlouhou dobu si udržoval nezávislost na okolních vlastnících. Kromě mlynáře byl v Těšánkách obuvník, kovář a časem i tři hospody. Vše vzalo za své v roce 1559, kdy Těšánky prakticky celé vyhořely.
V rámci jejich obnovy došlo k úpravě majetkových poměrů a od roku 1561 až do roku 1848 patřily dvě pětiny obce Kroměříži a zbytek Zdounkám. Patrně to nebyla pro Těšánky nejlepší léta, protože např. po 30 leté válce bylo v Těšánkách k nalezení jen 7 obydlených domů a stejný počet prázdných. Z neblahých evropských událostí se Těšánky uzdravovaly jen zvolna. V roce 1830 osadu naposledy zastihl mor, ale to horší mělo teprve přijít. V roce 1866 Prušáci, kteří táhli krajem po bitvě u Hradce Králové, se přesunovali z jedné vesnice do druhé. Těšánky se toho léta radovaly z mimořádně krásného léta a ještě hezčích lánů obilí, to ale s příchodem pruských vojáků vzalo za své. Ve všech domech se usadilo na 300 vojáků a začaly likvidovat veškeré zásoby obyvatelstva, které zoufale hledalo způsob, jak se nezvaného hosta zbavit. Nakonec řešení přišlo samo, s příchodem vojáků se totiž v Těšánkách objevila cholera, která si vyžádala v Těšánkách a okolí na 70 obětí (v samotných Těšánkách 26), ty byly pohřbeny do společných hrobů. Aby toho nebylo málo, v roce 1880 Těšánky díky dětem, které chtěly zatopit zmrzlým kozám, vyhořely podruhé. Požáry se až do 20. století v Těšánkách objevily ještě desetkrát, takže zřízení hasičského spolku 18.5.1929 bylo přijato s nadšením. Obec byla také pro jistotu zasvěcena sv. Florianovi, který ji měl před dalšími ohni ochránit. K tomuto svatému se také upínaly pravidelné denní májové modlitby v místní kapličce a finální velká Hodová mše.
Historii 19. století v Těšánkách poznamenala ještě jedna událost, skončilo pěstování vína. Napřed byl totiž vykácen ochranný bukový les a posléze rostliny zachvátila peronospora, proti které v té době nebylo ochrany. Přes všechny rány osudu se Těšánky svou vlastní houževnatostí vzpamatovaly.
Nové století začalo optimisticky. Prvního září 1903 zahájila výuku zbrusu nová škola, do které tehdy nastoupilo 69 žáků. Počet obyvatel utěšeně stoupal. Na začátku 1. světové války dostalo povolávací rozkaz na 71 mužů, z nich jeden skončil v italském zajetí a 7 v ruském, domů se vrátilo 5 zraněných a někteří vůbec. V meziválečném období se úbytek obyvatelstva a těžší podmínky nejlépe odrážejí v počtu žáků školy, jejichž počet klesl o více než polovinu. A s druhou světovou válkou bylo ještě hůř. Nejprve se v roce 1939 ve škole objevilo gestapo, aby zabavilo v pokladně 300 korun, které věnovali legionáři. Poté bylo zakázáno půjčování knih,výuka dějepisu a zavedena výuka němčiny. Po atentátu na Heydricha obklíčili Těšánky němečtí vojáci a prohledali dům od domu. Na jaře 1944 školu obsadila německá vojska, o necelý rok později maďarská a nakonec i rumunská, která se stala jejím osvoboditelem. Tím mohlo být konečně vyučování 17.5.1945 obnoveno. V roce 1960 byla škola opravena, ale protože ji o šest let později navštěvovalo už jen 11 žáků, byla definitivně zavřena. V 70. a 80. letech se v bývalých třídách půjčovaly knihy a odehrávaly kulturní, sportovní a společenské akce. Místní mládež se snažila udržet všechny tradice: pravidelné májové modlení, velikonoční klepání a pomlázku (chlapci), chození s májem (děvčata), kácení máje, masopustní rej s medvědem atd. Ještě předtím, než byl zregulován tok místní říčky Kotojedky, se každou zimu napouštěla vodou místní luka a obec měla k dispozici ledovou plochu větší než tři stadiony. V dobách socialistické éry se popularitě těšil také bazén na Drážově, který s oblibou navštěvoval také např. slavný Karel Krautgartner.
V 90. letech však nastal společenský úpadek. Po regulaci potoka zmizelo bruslení, bazén na Drážově pohltila divoká příroda, postupně zanikl jediný obchod i hostinec. U kapličky padla k zemi košatá lípa zasazená na počest vzniku Československa v roce 1919, májové modlení se koná jen zřídkakdy a v ohrožení jsou i další tradice. Na jednotlivých usedlostech staré rody zcela vymřely a došlo k velké obměně obyvatelstva. Nejdéle žijící rod od roku 1749 žije v domě č. 12. Největším pozitivem pro obec na počátku 21. století byla privatizace budov bývalého JZD místním podnikatelem, který jej proměnil v ranč s koni, kam se sjíždějí děti ze širokého okolí i milovníci parkúru. Návštěvníci si mohou jízdu skutečně užít. Nad vsí u lípy, pod kterou byly pohřbeny oběti posledního moru, začíná totiž stará normanská cesta, která se napojuje na další staré cesty, jež vedou hluboko na jižní Moravu. Jde o výjimečný turistický zážitek či zcela nerušenou jízdu na koni, kterou hned v Těšánkách zpestřuje rozhledna Zdenička, z níž se otevírá překrásný výhled na pohoří Chřiby. Obnoveny byly také rybníky, po kterých už staletí nebylo ani památky.
Mezi slavné rodáky Těšánek patří např. František Šenar, který za podpory knížete Lichtensteina vystudoval ve Vídni malířství. Je autorem fresek v řadě moravských kostelů (Kroměříž, Roštín, Prasklice, Ivanovice na Hané, Nivnice, Frývaldov, Syrovina u Bzence, Pozlovice, Olomouc, Želechovice atd.). V Těšánkách se také narodil lingvisticky nadaný Ivo Domanský, velký propagátor sportovní chůze.
PhDr. Helena El Hassanová
__NOTOC__
<center><div style="margin:2em auto">'''{{Velké|{{Velké|Vítejte ve Wikipedii!}}}}'''</div></center>
|
