Wikov 35: Porovnání verzí

český model automobilu
Smazaný obsah Přidaný obsah
založení nové stránky
značky: možné subjektivní formulace možné problémové formulace přepnuto z Vizuálního editoru
(Žádný rozdíl)

Verze z 21. 7. 2020, 19:00

Wikov 35 byl druhým automobilem původní konstrukce, který vznikl v akciové společnosti Wikov (Wichterle a Kovářík), československého výrobce hospodářských strojů, traktorů, lokomotiv, stabilních spalovacích i elektrických motorů a také automobilů. Automobil Wikov 35 byl vyráběn v letech 1930–1933 v několika variantách podvozků a karosérií.[1]

Wikov 35
Wikov 35, faeton
Wikov 35, faeton
VýrobceWikov
Roky produkce1930-1933
Vyrobeno150 kusů
Místa výrobyProstějov
NástupceWikov 40
Druh pohonupohon zadních kol
Technické údaje
Délka4100-4700 mm
Šířka1 520 mm
Výška1 600 mm
Rozvor2800-3000 mm
Celková hmotnost1150-1400 kg
Počet míst2–6
Maximální rychlost95-105 km/h
Spotřeba10-12 l/100km
Kapacita akumulátoruBosch 12V
Motor
Motorzážehový, řadový čtyřválec OHC
Objem1 743 ccm
Počet válců4
Výkon27,2 kW (35 k)
Převodovky
Převodovkamechanická
Druhmanuální
Počet převodových stupňů3+Z
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wikov 35, limuzína (Auto, květen 1933)

Vznik a vývoj

Wikov 35 koncepčně vycházel z předchozího typu Wikov 7/28, ale byla na něm uplatněna řada nových prvků a vylepšení. Konstruktéři Wikovu pod vedením ing. Boleslava Hanzelky (1890-1961) pozorně sledovali vývoj ve světě podporováni vedením automobilky, kterou řídili Ing. František Kovářík (1903-1975), syn Ing. Josefa Kováříka a Eugen Wichterle (1903-1950), syn Lamberta Wichterleho.[2]

Nový vůz byl představen veřejnosti v říjnu 1930 na XXII. mezinárodní výstavě automobilů v Praze. Současně s ním byl představen i příbuzný typ Wikov 70 s osmiválcovým motorem. Wikov 35, kterým továrna překvapila veřejnost, byl zmodernizován použitím hydraulických brzd Lockheed i jinými novinkami, které jen potvrdily známou kvalitu a trvanlivost vozu.[3] Automobil byl poháněn novým čtyřválcem OHC s objemem válců 1 743 cm3. Blok motoru byl odlit z hliníkové slitiny, vačkový hřídel v hlavě byl naháněn trojitým řetězem.[4]

V roce 1931, na podzimním pražském autosalonu, představila firma Wikov na podvozku Wikov 35 sportovní automobil futuristických tvarů Wikov 35 Kapka, který mohl vylekat nejednoho konzervativního automobilistu. Byl to první československý aerodynamický vůz. Byly vyrobeny pravděpodobně pouze 3 vozy (někdy se uvádí až pět)[5] této modifikace. Důvodem neúspěchu Kapky bylo pravděpodobně kromě divokého vzezření také nevýrazné zvýšení maximální rychlosti oproti standardním Wikovům 35 (o 5 km/h na 105 km/h), ani spotřeba se výrazněji nesnížila. A tomu se nelze snad ani divit, aerodynamická karoserie pětatřicítky byla o poznání těžší než ta její „obyčejná“. Největší podíl na tom měla váha vozu 1 200 kg, což bylo o 100 kg více, než v případě modelu Wikov 35. Za tento markantní nárůst váhy mohla právě aerodynamická karoserie.[6] Přesto Kapka zaujímá významné místo v českém průmyslovém designu.[7] V roce 2015 proběhla stavba repliky, která byla postavena podle původních plánů, fotografií a z původně použitých materiálů. Tento vůz bývá k vidění i na různých veteránských akcích a výstavách.[6] Trvale je Wikov 35 Kapka vystaven v olomoucké Veteran Aréně.

V prodeji motorových vozidel se v roce 1932 automobilce Wikov ne příliš dařilo. Za celý rok 1932 prodala jen 81 osobních automobilů. Mezi československými výrobci motorových vozidel skončila na 7., posledním místě za Tatrou (3045), Pragou (2531), Škodou (1709), Aerem (1285), Zetkou (350) a Waltrem (217).[8]

 
Wikov 35, kabriolet (Auto, květen 1933)

Motor

Čtyřválcový řadový motor s rozvodem OHC o objemu válců 1 743 cm3 (vrtání 72 mm, zdvih 107 mm) dával výkon 27,2 kW (35 k) při 2 800 ot/min. Vodou chlazený motor byl umístěn vpředu a poháněl kola zadní nápravy. Spojka byla jednokotoučová a převodovka třístupňová se zpátečkou. Ve spalovacím prostoru se nacházely zalisované vložky válců z kalené oceli vyhlazené jemným broušením (honováním). Díky tomu měly motory velmi solidní výkon a současně značnou výdrž.[9] Rychlosti a pružnosti chodu motoru se nedocílilo velikým obsahem, velkou spotřebou paliva, nýbrž konstrukcí motoru s ideálním tvarem kompresního prostoru, s visutými ventily a s vačkovým hřídelem v hlavě.[10] Oproti typu 7/28 se výfukové potrubí přemístilo z levé strany motoru na pravou a nalevo bylo sání. Karburátor osvědčené značky Zénith. Palivová nádrž o objemu 40 l byla umístěna vpředu pod kapotou. Dvoucestný kohout hlídal rezervu 6 l paliva.[5]

Metalurgicky se motor od předchozího typu příliš nezměnil. Blok motoru a víko klikové skříně byly odlity ze slitiny hliníku a křemíku (silumin), písty se odlévaly z elektronu (slitina z 90 % hořčíku a 10 % hliníku) a ojnice byly vykovány v zápustkách pro změnu z duralu (slitina tvořená z více než 90 procenty hliníkem, zhruba pěti procenty mědi a malými přísadami hořčíku či manganu).[11] Z "těžšího" materiálu byla pouze litinová hlava válců. Vačkový hřídel byl uložen ve třech ložiscích a byl pečlivě staticky i dynamicky vyvážen. Poháněn byl válečkovým, třířadovým řetězem se samočinným napínáním. Mazání motoru (nádržka na 8 l) zajišťovalo zubové čerpadlo s plnoprůtokovým plstěným filtrem.[1] Termosifonový chladící systém s objemem chladiva 20 l byl podporován větrákem, umístěným na předním konci vačkového hřídele.[5]

 
Wikov 35, conduite intérieure (Auto, květen 1933)

Podvozek

Tyto automobily měly již levostranné řízení. Návrh řádu silniční a cestní policie, vypracovaný ministerstvem veřejných prací, že řidiči vozidel všeho druhu atd. jsou povinni používati pravé strany silnice ve směru své jízdy, se již v té době projednával v parlamentu. V roce 1932 se v Evropě mimo Maďarska a Anglie jezdilo již jen vpravo.[3] Že tento zákon "vstoupil" v platnost až v pohnutých, březnových dnech 1939, není vina firmy Wikov.[12]

Standardem se stalo výkyvné spojení mezi převodovkou a rozvodovkou spojovacím hřídelem s křížovými (tzv. Kardanovými) klouby. Vůz měl klasicky stavěný podvozek s tuhými nápravami vpředu i vzadu, odpruženými podélnými půleliptickými listovými péry doplněnými olejovými tlumiči pérování,byl vybaven kapalinově ovládanými bubnovými brzdami na všech čtyřech kolech a centrálním mazáním podvozku. Řízení bylo u všech typů bylo šnekové, bez posilovače.[11]

Ve srovnání s typem 7/28 byly v převodovce nově odstupňovány převody, rozvodovka v zadní nápravě měla "delší" stálý převod. Kola nesla pneumatiky o rozměru 5,50-18". Mimo standardních diskových kol byly některé vozy vybaveny loukoťovými nebo drátěnými koly Rudge-Whitworth.[5]

 
Sportovní vůz Wikov 35 Kapka

Karoserie

Vůz byl uzpůsoben pro přepravu 2-6 cestujících. Vyráběn byl s dvoudveřovou i čtyřdveřovou karosérií. Čtyřsedadlový faeton Wikov 35 stál počátkem třicátých let minulého století 53 000 Kč, dvousedadlový roadster téhož typu nabízela automobilka za 54 000, čtyřsedadlovou limuzínu za 64 000, čtyřsedadlový coach za 65 000, conduite intérieure (tudor), zvaný „Labuť“ a kabriolet za 68 000, landaulet za 69 000 a šestimístnou limuzínu se šikmým předním sklem za 70 000 Kč.[2] Ve "strojovně" pražského výstaviště vystavovala v roce 1931 automobilka Wikov i "rychlododávkové" vozy na užitečné zatížení 800—1000 kg s přizpůsobeným podvozkem vozu Wikov 35.[13]

Wikov 35 Kapka s proudnicovou karoserií byl nabízen za 75 000 Kč. Kromě Kapky měl vůz také přezdívky Krasin (dle sovětského ledoborce) a Kapucín.[7] Wikov 35 Kapka byl čtyřsedlový dvoudvéřový sedan se čtyřmi spouštěcími okny. Tvar celého vozu byl kapkovitý se šiknou přední stěnou. Příď oválného průřezu připomínala torpédo. Zadní kola a reflektory byly zapuštěny v kapkovitých krytech. Kufr na zavazadla byl v zadní části vozu, která vybíhala do špičky s elegantní svislou ploutví.[2] Některé vozy Wikov 35 dostaly z karosárny Lepil v Rousínově speciální, mírně aerodynamické karoserie, v podstatě standardní vzhled Wikovu 35 se šikmou, splývavou zádí.[12]

Standardní Wikovy 35 dosahovaly rychlosti 95-100 km/h, aerodynamická Kapka 105 km/h.[5]

 
Wikov 35 Kapka, charakteristická záď vozu (Světozor, prosinec 1933)

Sportovní úspěchy

Automobilka moravských akciových továren Wichterle & Kovářík považovala za největší přednost svých vozů vysokou provozní spolehlivost a velký výkon, kterého dosahovaly zásluhou pokrokového konstrukčního řešení motorů. Tyto oceňované a tehdy výjimečné vlastnosti prokazovala dosaženými vítězstvími a předními umístěními v řadě soutěží spolehlivosti a v soutěžích elegance.

V letech 1931 a 1932 se automobilka Wikov zúčastnila soutěží elegance Concours ď Élégance v Luhačovicích a v Brně, kde její přihlášené vozy získaly nejvyšší ocenění, zlatou stuhu. V letech 1931-2 to byl Wikov 35 a Wikov 35 Kapka se úspěšně zúčasnil soutěže elegance, která se konala v srpnu 1932 v Luhačovicích.[5] Automobilové dny v Luhačovicích, pořádané brněnským Československý Autoklub pro Moravu a Slezsko (ČAMS) 13. a 14. srpna 1932, se plně vydařily. Měly krásné počasí a velkou návštěvu. Zvláště bohatě obeslaná Concours ď Élégance, která se odbývala v druhý den dopoledne, se těšila plné pozornosti jak návštěvníků, kteří sem za tím účelem přijeli, tak i stálých lázeňských hostů. V této soutěži elegance se skvěle umístily zejména prostějovské vozy Wikov. Šest přihlášených Wikovů totiž získalo pět prvních cen a jednu cenu druhou. Aerodynamický Wikov 35 Kapka obdržel I. cenu za své originální řešení a vzácné pohodlí. Další dva vozy Wikov 35 s dvoudveřovou uzavřenou karoserií pak byly poctěny ještě nejvyšším uznáním — zlatou stuhou.[14]

V červnu 1931 tovární jezdec Adolf Szczyzycki na faetonu Wikov 35 (se zaplombovaným motorem a dalšími částmi vozu) zvítězil v II. ročníku mezinárodní Auto-Moto rallye do Vysokých Tater. Za 17 dnů šestkrát projel Československo křížem krážem a celkem ujel 12 737 km. Jeho trasa procházela nejen Čechami a Moravou, ale i Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, kde - jak bylo známo - byly silnice v nezáviděníhodném stavu. V cíli po závěrečné etapě z Bratislavy na Štrbské pleso zaslouženě získal putovní 1. cenu , a to do trvalého užívání, neboť zopakoval vítězství z I. ročníku této rallye a splnil tak podmínku pořadatelů. Socha Jana Žižky, věnovaná prof. dr. J. Brdlíkem, mu zůstala definitivně natrvalo. Mimo to získal I. cenu Slovenského Motorklubu, cenu Lidových novin (socha Vítěz od akademického sochaře Dvořáka) a stříbrný pohár firmy Bosch za nejlepší výkon domácího vozidla s Boschovým osvětlením.[15] V porovnání s rokem 1930, kdy dálkovou jízdu absolvoval po devíti evropských státech a měl při cestě 5 defektů pneumatik, tak při cestování jen po Československu v roce 1931 měl defektů 34.[16]

 
Wikov 35 Kapka (Auto, listopad 1931)

V polovině dubna 1932 Wikov 35 Kapka a řidič Adam Szczyzycki úspěšně absolvovali dvoudenní, 793 km dlouhou Soutěž spolehlivosti Moravou, kterou uspořádal ČAMSU. Této soutěže se účastnilo celkem 6 vozů Wikov (3x Wikov 35 a 3x Wikov 7/28) a všechny dokončily soutěž bez trestných bodů. Wikov tak získal 2 týmové ceny za oba tříčlenné týmy a jezdci 6 plaket.[17]

V roce 1933 startovaly dvě posádky (Jar. Konečník-Jan Hamal, Ad. Szczyzycki-Fr. Kudláček) s Wikovy 35 Kapka v I. ročníku závodu 1000 mil československých (10.-11. června). Oba automobily měly namontován motor z typu Wikov 40 o objemu válců 1960 cm3. Ani jeden vůz soutěž nedokončil, Konečník odpadl po 1290 km před Hodonínem a Szczyzycki ve IV. etapě před Brnem po odjetí 1361 km z celkových 1800 km. V třídě do 2000 cm3 startovala i posádka ing. Weinfurter-Jan Jeřábek s Wikovem 35. Posádka sice soutěž dokončila, ale až po časovém limitu, a proto nemohla být klasifikována.[18]

Tovární jezdec Adolf Szczyzycki obdržel za svoje výkony na automobilech Wikov za rok 1932 stříbrný odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé. Spolu s ním byli mj. oceněni Bohumil Turek, Antonín Vitvar, Zdeněk Pohl a Bruno Sojka. [19]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b KRÁL, Zdeněk. Motorismus v srdci Evropy. I. vyd. Čestlice: REBO International CZ, 2015. 304 s. ISBN 978-80-255-0987-6. S. 117-119. 
  2. a b c ŠUMAN-HREBLAY. Encyklopedie automobilů. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2018. 272 s. ISBN 978-80-264-1852-8. S. 196-200. 
  3. a b Wikov na autosalonu. Auto. Říjen 1930, roč. 12, čís. 10, s. 780-782. Dostupné online. 
  4. HEINZ, Vilém. XXII. mezinárodní automobilová výstava. Lidové noviny. 1930-10-25, roč. 38, čís. 540, s. 1-2. Dostupné online. 
  5. a b c d e f TUČEK, Jan. Auta první republiky. I. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 179-183. 
  6. a b MAREK, Antonín. Wikov Kapka? Zapomenutý československý vůz přinesl převratnou revoluci [online]. Praha: AutoRoad.cz, 2018-08-24 [cit. 2020-07-21]. Dostupné online. 
  7. a b FOLPRECHT, Radek. Českou aerodynamickou kapku obdivoval i sám Porsche [online]. Praha: MAFRA, a. s., 2016-02-21 [cit. 2020-07-21]. Dostupné online. 
  8. Statistika přírůstku nových motorových vozidel v republice v r. 1932. Auto. Červenec 1933, roč. 15, čís. 7, s. 316. Dostupné online. 
  9. KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy. I. vyd. Praha: Nadas, 1986. 312 s. S. 124-128, 308. 
  10. WIKOV (Wichterle & Kovařík, a.s., Prostějov). Auto. Květen 1933, roč. 15, čís. 5, s. 255-258. Dostupné online. 
  11. a b PECÁK, Radek. Znáte českou značku Wikov? Vyráběla auta jen dvanáct let [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER a.s. (autorevue.cz), 2018-03-31 [cit. 2020-07-21]. Dostupné online. 
  12. a b ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Dvě století českých automobilů. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros media, 2015. 160 s. ISBN 978-80-264-0716-4. S. 31-33. 
  13. J. Wikov a jeho aerodynamický vůz na Autosalonu. Auto. Listopad 1931, roč. 13, čís. 11, s. 715-718. Dostupné online. 
  14. Automobilové dny v Luhačovicích. Auto. Září 1932, roč. 14, čís. 9, s. 493. Dostupné online. 
  15. II. Auto-Moto Rallye do Vysokých Tater. Lidové noviny. 1931-07-05, roč. 39, čís. 333, s. 5. Dostupné online. 
  16. Wikovem šestkrát kolem republiky. Auto. Září 1931, roč. 13, čís. 9, s. 593-594. Dostupné online. 
  17. Wikovy v Soutěži spolehlivosti Moravou 1932. Auto. Duben 1932, roč. 14, čís. 4, s. 212. Dostupné online. 
  18. KOŘÍŠEK, Petr. 1000 mil československých. I. vyd. Praha: NTM v Karel Mráz - Reprom, 2013. 51 s. ISBN 978-80-7037-308-8. S. 6-18. 
  19. Nejúspěšnější čsl. jezdci v roce 1932. Auto. Listopad 1932, roč. 14, čís. 11, s. 567-568. Dostupné online. 

Související články

Literatura

  • KOHLÍČEK Jiří, KVAPILOVÁ-NOVÁKOVÁ Michaela: Wikov - továrna automobilů (3 díly), Studio Guliver s.r.o., 2017, 850 s., ISBN 978-80-2607-423-6

Externí zdroje

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Wikov 35 na Wikimedia Commons