|
| popisek = Wikov 35
| výrobce = [[Wikov]]
| roky = 19311930-1933
| kusů = x150 kusů
| výrobní místa = [[Prostějov]]
| nástupce = [[Wikov 40]]
| konstruktér = [[Boleslav Hanzelka]]
| pohon = pohon zadních kol
| maximální rychlost = 80–90105 km/h
| šířka = 1480
| výška =
| rozvor = 2750–30003000 mm
| celková hmotnost = 950–1100 kg
| užitečná hmotnost =
| osob = 2–6
| spotřeba = 7,0–8,0 kg11 l/100km
| baterie = Bosch
| motor = zážehový, řadový čtyřválec [[Over Head Camshaft|OHC]]
| objem = 1 478740 ccm
| počet válců = 4
| výkon = 28–3227,2 kW (35 k)
| převodovka =
| druh převodovky = manuální
| počet stupňů = 3+1Z
| benzín = olovnatý
| délka = 4000
| rozchod = 1210–1250
}}
| isbn = 978-80-255-0987-6
}}</ref>
[[Soubor:Wikov 7 28, podvozek (Auto, říjen 1929).jpg|náhled|Wikov 7/28, podvozek (Auto, říjen 1929)]]
== Vznik a vývoj ==
'''Wikov 35''' koncepčně vycházel z předchozího typu [[Wikov 7/28]], ale byla na něm uplatněna řada nových prvků a vylepšení. Konstruktéři Wikovu pod vedením ing. Boleslava Hanzelky (1890-1961) pozorně sledovali vývoj ve světě podporováni vedením automobilky, kterou řídili Ing. František Kovářík (1903-1975), syn Ing. Josefa Kováříka a Eugen Wichterle (1903-1950), syn Lamberta Wichterleho.<ref name=":5">{{Citace />monografie
Nový vůz byl představen veřejnosti v říjnu 1930 na XXII. mezinárodní výstavě automobilů v Praze. Tento typ, kterým Wikov překvapil veřejnost, byl zmodernizován použitím hydraulických brzd Lockheed i jinými novinkami, které jen potvrdily známou rychlost a klid vozu. Automobil poháněl nový čtyřválec o výkonu 27,2 kW (37 k) s objemem válců 1 740 cm<sup>3</sup> při vrtání 72 mm a zdvihu 107 mm. Blok motoru byl odlit z hliníkové slitiny, vačkový hřídel v hlavě byl naháněn trojitým řetězem.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Heinz
| jméno = Vilém
| titul = XXII. mezinárodní automobilová výstava
| periodikum = Lidové noviny
| datum vydání = 1930-10-25
| ročník = 38
| číslo = 540
| strany = 1-2
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:2ce47d20-98d5-11dc-9180-000d606f5dc6?page=uuid:d4249ce0-8c6f-11dc-aac8-000d606f5dc6
}}</ref>
[[Soubor:Wikov 7 28, motor (Auto, srpen 1929).jpg|náhled|Wikov 7/28, motor (Auto, srpen 1929)]]
== Motor ==
[[Čtyřválcový řadový motor]] s rozvodem [[Over Head Camshaft|OHC]] o [[Objem|objemu]] [[Válec (motor)|válců]] 1478 cm<sup>3</sup> (vrtání 66 mm, zdvih 108 mm) dával [[výkon]] 20,6 [[Watt|kW]] (28 [[Koňská síla|k]]) při 3 000 ot/min. Poměrně dlouhozvihový motor (108 mm) měl staticky i dynamicky vyvážený [[Vačková hřídel|vačkový hřídel]] ve snímatelné hlavě válců s obrobeným spalovacím prostorem (konstrukce dle patentu Wikov). Tento hřídel byl poháněn ozubenými koly se šikmými zuby od předního konce [[Kliková hřídel|klikového hřídele]]. Vlastní klikový hřídel (s protizávažím) byl uložen ve třech [[Kluzné ložisko|kluzných ložiscích]]. Původní verze měla litinový blok válců.<ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Tuček
| jméno = Jan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Auta první republiky
| vydání = I
| vydavatel = Grada Publishing, a.s.
| místo = Praha
| rok vydání = 2017
| počet stran = 356
| strany = 87-88, 179
| isbn = 978-80-271-0466-6
}}</ref>
Materiálově se jednalo (na svou dobu) o moderní motor. Od roku 1929 blok motoru, [[Píst|písty]] a [[ojnice]] byly vyráběny z lehkých slitin, odnímatelná hlava válců, v níž byly uloženy visuté ventily, ventilová vahadla a [[vačková hřídel]], byla litinová. Ojnice byly vykovány z [[Dural|duralu]], písty byly z elektronu, motorový blok se odléval z [[Slitiny hliníku|hliníkové slitiny]] (silumin), vyměnitelné [[Cementování|cementované]] vložky válců byly z [[Kalení|kalené]] [[Ocel|oceli]] a spodek klikové skříně byl odlit z hliníkové slitiny. <ref name=":3">{{Citace periodika
| příjmení = J.
| jméno =
| titul = Wikov - Prostějovské továrny Wichterle a Kovářík, akc. spol.
| periodikum = Auto
| datum vydání = srpen 1929
| ročník = 11
| číslo = 8
| strany = 479-484
| url = http://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/uuid/uuid:bc703e12-3ed8-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref>
Motor byl vybaven [[Autobaterie|bateriovým]] [[Zapalování|zapalováním]] [[Robert Bosch GmbH|Bosch]] (12V). Vodní chlazení bylo thermosyfonové a bylo podporováno ventilátorem, poháněným rozvodovou hřídelí. Motor v jednom celku s [[Převodovka|převodovou]] skříní byl uložen v rámu na třech bodech. Mazání motoru olejovou [[Čerpadlo|pumpou]] pod tlakem bylo vybaveno plnoprůtokovým čističem oleje.. [[Palivová nádrž|Benzinová nádrž]] o objemu 40 l byla umístěna v motorovém prostoru, palivo bylo dopravováno ke [[Karburátor|karburátoru]] gravitačním samospádem.
Později od roku 1930 byl zvýšen [[Kompresní poměr|stupeň komprese]], změněn typ karburátoru Zénith a tím byl výkon motoru zvýšen na 23,5 kW (32 k).
== Podvozek ==
Robustní, obdélníkový podvozkový rám byl [[Nýtování|nýtován]] z [[Lis|lisovaných]] ocelových profilů U s pěti příčkami. Šnekové řízení byl pravostranné. Mechanické [[Brzda|brzdy]] byly v roce 1930 posíleny nožní brzdou s hydraulickým systémem [[Lockheed Corporation|Lockheed]].<ref name=":4">{{Citace monografie
| příjmení = Šuman-Hreblay
| jméno = Marián
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Dvě století českých automobilů
| vydání = I
| vydavatel = CPres v Albatros Media
| místo = Brno/Praha
| rok vydání = 2015
| počet stran = 160
| strany = 28
| isbn = 978-80-264-0716-4
}}</ref> Nožní brzda působila na všechna čtyři kola a mimo to byl vůz vybaven i ruční mechanickou brzdou na zadní kola. Zadní i přední tuhá [[náprava]] byly [[Odpružení|odpruženy]] podélnými, půleliptickými listovými péry. Všechny čepy per byly kaleny, broušeny a opatřeny maznicemi pro tlakové mazání.
Přední náprava profilu I byla vykována z chromniklové oceli. Pohon zadních kol přes jednokotoučovou [[Spojka (stroj)|spojku]] a třístupňovou [[Převodovka|převodovku]] zabezpečovaly pružné (Hardy) spojky spojovacího hřídele.<ref name=":3" /> Později od roku 1930 bylo použito výkyvné spojení mezi převodovkou a rozvodovkou spojovacím hřídelem s křížovými, zapouzdřenými (tzv. Kardanovými) klouby. V zadní, hnané nápravě byla rozvodovka s kuželovým spirálním ozubením Gleason a diferenciál.
Původní verze z roku 1926 měla [[rozvor]] náprav 2750 mm a [[Rozchod kol|rozchod]] kol 1210 mm. Čtyřsedadlový vůz měl celkovou délku 4000 mm, šířku 1480 mm a [[hmotnost]] vozu byla 950 kg. Později (1929) byl rozchod kol zvětšen na 1250 mm a rozvor na 2800 mm. Především pro šestimístné karoserie a dodávkové automobily byl rozchod kol upraven až na 3000 mm. Šestimístné vozy vážily 1050–1100 kg.<ref name=":4" />
Mimo kapalinových brzd byl Wikov jednou prvních československých automobilek, která zavedla „balónové“ pneumatiky (rozměr 730×130 mm).
[[Soubor:Wikov 7 28, limuzína (Auto, srpen 1929).jpg|náhled|Wikov 7/28, limuzína (Auto, srpen 1929)]]
== Karoserie ==
Automobil byl nabízen v deseti různých provedeních. Ty se odlišovaly jak rozdílnou délkou rozvoru, tak použitými druhy karoserie. Dodával se s otevřenými (faeton, [[roadster]], [[kabriolet]]'')'' i uzavřenými karoseriemi (coach, [[Tudor (automobil)|tudor]], [[Sedan (automobil)|sedan]], [[limuzína]]), byly i verze užitkové jako [[Valník|valníky]] pro užitečnou hmotnost až 750 kg, [[Sanitka|sanitky]] atd. Podvozek Wikovu 7/28 ve speciální úpravě byl v menších množstvích dodáván i specializovaným firmám na hasičskou techniku např. [[Sigma Group|Sigma – pumpy]] [[Lutín]], Hrček & Neubauer Brno-Královo Pole a Hasičské závody [[Čechy pod Kosířem]].<ref name=":5">{{Citace monografie
| příjmení = Šuman-Hreblay
| jméno =
| isbn = 978-80-264-1852-8
}}</ref>
[[Soubor:Wikov 7 28, limuzína (Auto, listopad 1929).jpg|náhled|Wikov 7/28, limuzína (Auto, listopad 1929)]]
Provedení karoserií bylo odborným tiskem označováno za elegantní s jednoduchou, hladkou a rovnou linií, aby odpor vzduchu byl co možná nejmenší. Při lakování stříkáním se nanášel smaltový preparát nebo se používaly "pravé anglické" laky.<ref name=":3" />
Nový vůz byl představen veřejnosti v říjnu 1930 na XXII. mezinárodní výstavě automobilů v Praze. Tento typ, kterým Wikov překvapil veřejnost, byl zmodernizován použitím hydraulických brzd Lockheed i jinými novinkami, které jen potvrdily známou kvalitu a trvanlivost vozu. Automobil poháněl nový čtyřválec [[Over Head Camshaft|OHC]] s objemem válců 1 743 cm<sup>3</sup>. Blok motoru byl odlit z hliníkové slitiny, vačkový hřídel v hlavě byl naháněn trojitým řetězem.<ref>{{Citace periodika
V letech 1927 až 1932 opustilo bránu továrny asi 280 automobilů tohoto typu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Heinz
| jméno = Vilém
| titul = XXII. mezinárodní automobilová výstava
| periodikum = Lidové noviny
| datum vydání = 1930-10-25
| ročník = 38
| číslo = 540
| strany = 1-2
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:2ce47d20-98d5-11dc-9180-000d606f5dc6?page=uuid:d4249ce0-8c6f-11dc-aac8-000d606f5dc6
}}</ref>
V roce 1931, na podzimním pražském autosalonu, představila firma Wikov na podvozku Wikov 35 osobní automobil futuristických tvarů '''Wikov 35 Kapka''', který mohl vylekat nejednoho konzervativního automobilistu. Byl to první československý aerodynamický vůz. Byly vyrobeny pravděpodobně pouze 3 vozy (někdy se uvádí až pět) této modifikace. Důvodem neúspěchu Kapky bylo pravděpodobně kromě divokého vzezření také nevýrazné zvýšení maximální rychlosti oproti standardním Wikovům 35 (o 5 km/h na 105 km/h), ani spotřeba se výrazněji nesnížila. A tomu se nelze snad ani divit, aerodynamická karoserie pětatřicítky byla o poznání těžší než ta její „obyčejná“. Přesto Kapka zaujímá významné místo v českém průmyslovém designu.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Folprecht
| jméno = Radek
| titul = Českou aerodynamickou kapku obdivoval i sám Porsche
| titul = Zapomenuté automobily Wikov
| url = https://folprecht.blogwww.idnes.cz/blogauto/historie/aerodynamicky-wikov-35-kapka.aspx?c=467238A150901_205956_auto_ojetiny_erp
| vydavatel = MAFRA, a. s.
| místo = Praha
| datum vydání = 20152016-0602-2621
| datum přístupu = 2020-07-2021
}}</ref> Ceny se pohybovaly od 51 000 Kč za čtyřmístný otevřený faeton do 63 000 Kč za šestimístnou limuzínu. Větší vozy (limuzíny) dosahovaly rychlosti 80 km/h, menší kabriolety a kupé až 90 km/h.<ref name=":2" />
== Sportovní úspěchy ==
Automobilka moravských akciových továren Wichterle & Kovářík považovala za největší přednost svých vozů vysokou provozní spolehlivost a velký výkon, kterého dosahovaly zásluhou pokrokového konstrukčního řešení motorů. Tyto oceňované a tehdy výjimečné vlastnosti prokazovala dosaženými vítězstvími a předními umístěními v řadě soutěží spolehlivosti, pořádaných v Čechách, na Moravě i na Slovensku, ale i v zahraničí (Polsko/[[Zakopané|Zakopane]] a [[Lvov]], Rakousko/[[Semmering (Dolní Rakousy)|Semmering]]).
[[Soubor:Wikov 7 28, ing. Václavík (Pestrý týden, July 1929).jpg|náhled|Wikov 7/28, ing. K. Václavík, Brno-Soběšice (Pestrý týden, červenec 1929)]]
=== Cestovní automobily ===
Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko v Brně uspořádal za krásného počasí v neděli dne 25. září 1927 třetí ročník automobilového a motocyklového turnaje. K němu se dostavilo množství obecenstva, které bylo odměněno poutavým sportem. Jednotliví jezdci předvedli velmi pěkné výkony a ukázali, že přímo umělecky ovládají své stroje, ať to bylo při valení velkého míče mezi praporky, či zvedání praporků, nebo zastavení těsně před papírovou stěnou atd. V kategorii automobilů do 1,5 l startovalo 11 jezdců, mezi nimiž ing. František Wichterle na Wikovu 7/28 obsadil 4. místo.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = III. automobilový a motocyklový turnaj v Brně
| periodikum = Auto
| datum vydání = říjen 1927
| ročník = 9
| číslo = 10
| strany = 673
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:3dea1916-4188-4a05-a7b5-5c35a3aa936d?page=uuid:9ed9846c-3ed9-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref>
== Motor ==
Jihočeský autoklub uspořádal dne 23. září 1928 Klubovní rychlostní jízdu vytrvalosti, soutěž automobilů a motocyklů na trati dlouhé 360 km (České Budějovice – Třeboň – Jindřichův Hradec – Pelhřimov – Tábor – Písek – Strakonice – Vimperk – Volary – Prachatice – Vodňany a zpět do Č. Budějovic). Mezi 21 automobily na „zlatou“ plaketu, bez trestných bodů absolvoval soutěž i R. Čížek na Wikovu 7/28.<ref>{{Citace periodika
[[Čtyřválcový řadový motor]] s rozvodem [[Over Head Camshaft|OHC]] o [[Objem|objemu]] [[Válec (motor)|válců]] 1 743 cm<sup>3</sup> (vrtání 72 mm, zdvih 107 mm) dával [[výkon]] 27,2 [[Watt|kW]] (35 [[Koňská síla|k]]) při 2 800 ot/min. Motor byl umístěn vpředu a poháněl zadní kola. Převodovka byla třístupňová se zpátečkou. Ve spalovacím prostoru se nacházely vyměnitelné vložky válců z kalené oceli vyhlazené honováním. Díky tomu měly motory velmi solidní výkon a současně značnou výdrž.
| příjmení = Ronovský
| jméno = Vilém
| titul = Klubovní rychlostní jízda vytrvalosti
| periodikum = Auto
| datum vydání = listopad 1928
| ročník = 10
| číslo = 11
| strany = 708-709
| url = http://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/uuid/uuid:e96ca2ab-3edb-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref> O rok později (1. září 1929) při III. klubovní okružní vytrvalostní jízdě za pořadatelství Jihočeského autoklubu (JAK) v Č. Budějovicích startovalo celkem 25 jezdců z 33 přihlášených. S plným počtem bodů (beztrestně) absolvovalo trať 18 soutěžících, mezi nimiž byl i Vil. Michl na Wikovu 7/28, za což získal stříbrnou medaili a čestnou cenu JAK.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = III. klubovní okružní jízda vytrvalostní Jihočeského autoklubu
| periodikum = Jihočeské listy
| datum vydání = 1929-09-26
| ročník = 35
| číslo = 73
| strany = 3
| url = https://cdk.lib.cas.cz/view/uuid:f55d17c9-dc8a-46ac-a8b1-134432ff9623?page=uuid:4a7574c4-6755-11e4-9dd6-001b63bd97ba
}}</ref>
Metalurgicky se motor od předchozího typu příliš nezměnil. Blok motoru byl odlit ze slitiny hliníku a křemíku (silumin), písty se odlévaly z elektronu (slitina z 90 % hořčíku a 10 % hliníku) a ojnice vznikaly pro změnu z duralu (slitina tvořená z více než 90 procenty hliníkem, zhruba pěti procenty mědi a malými přísadami hořčíku či manganu).<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie
Při soutěži spolehlivosti Moravou dojelo všech 5 startujících vozů k cíli tratí dlouhou 630 km bez trestných bodů. Wikov získal 2 týmové ceny – dvě zlaté plateky a 7 stříbrných plaket. Při východočeské jízdě spolehlivosti 16. června 1929 dojely oba vozy Wikov bez jediného trestného bodu tratí dlouhou 612 km. Při jízdě vytrvalosti a spolehlivosti v Košicích dojel startující Wikov jako první a bez trestných bodů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = HeinzPecák
| jméno = VilémRadek
| titul = Znáte českou značku Wikov? Vyráběla auta jen dvanáct let
| url = https://www.autorevue.cz/znate-ceskou-znacku-wikov-vyrabela-auta-jen-dvanact-let
| periodikum = Auto
| vydavatel = CZECH NEWS CENTER a.s. (autorevue.cz)
| datum vydání = říjen 1929
| ročníkmísto = 11Praha
| datum vydání = 2018-03-31
| číslo = 10
| datum přístupu = 2020-07-21
| strany = 657
| url = http://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/uuid/uuid:1508e160-3edc-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref> V závodě automobilů do vrchu Brno-Soběšice 23. června 1929 dojel ing. K. Václavík na Wikovu jako druhý v 3. kategorii (cestovní vozy) a dosáhl času 3:11,8 min.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ronovský
| jméno = Vilém
| titul = Závod do vrchu Brno-Soběšice 23. června
| periodikum = Auto
| datum vydání = červenec 1929
| ročník = 11
| číslo = 7
| strany = 426
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:f2c19ef7-8775-41e7-aa2b-a3c1517b5b7a?page=uuid:177ba0cf-3eda-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref>
Sezónu 1930 zahájil ing. Jiří Weinfurter vítězstvím v historicky prvním závodu seriálu [[mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu]]. Již tradiční [[Závod Zbraslav - Jíloviště|závod Zbraslav–Jíloviště]] dostal od mezinárodní automobilové federace AIACR (dnes [[Mezinárodní automobilová federace|FIA]]) čestnou možnost toto mistrovství zahájit. XIII. ročník závodu Zbraslav – Jíloviště se jel (11. května 1930) na upravené, zpevněné trati a přilákal rekordních 100 000 diváků, kteří vyplnili každé volné místečko s výhledem na trať, obsadili i stromy a telegrafní sloupy, majitelé domků rozebírali střechy a zřizovali na nich improvizované tribuny. Část cen vypsaných pro závod byla vystavena po několik dní v obchodě pí. Horáčkové v pražském paláci Národ (Václavské náměstí 43, mezi [[Hotel Jalta|hotelem Jalta]] a [[Palác Luxor|palácem Luxor]]). Exposice budila pozornost procházejícího obecenstva, které ji v hloučcích obléhalo. Ráno před závodem se nebe zachmuřilo a spustilo na trať vydatný déšť. Nakonec však přece jen zvítězilo příslovečné štěstí, déšť ustal a silnice oschla. Konec národního závodu a celý mezinárodní závod se odehrály za regulérních podmínek. Zájem se soustřeďoval takřka výhradně na dvě jména: [[Rudolf Caracciola|Caracciola]] a [[Hans Stuck|Stuck]]. Všichni s napětím očekávali souboj Hanse Stucka s [[Rudolf Caracciola|Rudi Caracciolou]]. Zvítězil [[Hans Stuck]] na [[Austro-Daimler|Austro-Daimleru]] ADR 3.6 v čase 2:45,7 min v průměrné rychlosti 121,6 km/h. Hans Stuck von Villiez se stal absolutním vítězem závodu a utvořil nový traťový rekord. Docíleným úspěchem se ujal vedení v klasifikaci pro [[Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu|evropský šampionát do vrchu závodních vozů.]] Ing. Weinfurter zvítězil v třídě cestovních automobilů do 1500 ccm na Wikovu v čase 4:22,9 min.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Heinz
| jméno = Vilém
| titul = XIII. Zbraslav - Jíloviště
| periodikum = Auto
| datum vydání = květen 1930
| ročník = 12
| číslo = 5
| strany = 331-339
| url = http://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/uuid/uuid:33b7859a-3ed9-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref>
== Podvozek ==
V 1. ročníku Auto-Moto Rallye do Vysokých Tater, kterou pořádal Slovenský Motorklub Bratislava, zvítězil vůz Wikov 7/28, řízený Szczyzyckým, který absolvoval nejdelší trať – oficiálních 8687 km za 14 dnů devíti státy Evropy. Ve skutečnosti kvůli různým zajížďkám ujetá vzdálenost činila téměř 10 000 km. Stal se držitelem putovní ceny a ceny společnosti Vacuum Oil Company (nyní [[ExxonMobil]]) za nejlepší výkon. Putovní cenu o rok později (po opětovném vítězství, s [[Wikov 35|Wikovem 35]]) získal do trvalého vlastnictví.<ref>{{Citace periodika
Tyto automobily měly již levostranné řízení. Návrh řádu silniční a cestní policie, vypracovaný ministerstvem veřejných prací, že řidiči vozidel všeho druhu atd. jsou povinni používati pravé strany silnice ve směru své jízdy, se již v té době projednával v parlamentu. Že tento zákon "vstoupil" v platnost až v pohnutých, březnových dnech 1939, není vina firmy Wikov. Za technické prvenství lze označit centrální mazání podvozkových dílů.<ref name=":1" />
| příjmení =
| jméno =
| titul = II. Auto-Moto Rallye do Vysokých Tater
| periodikum = Lidové noviny
| datum vydání = 1931-07-05
| ročník = 39
| číslo = 333
| strany = 5
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:54ec07b0-ae7a-11dc-85d3-000d606f5dc6?page=uuid:ac515f70-ae46-11dc-bf12-000d606f5dc6
}}</ref>
== Karoserie ==
Poslední sportovní úspěch zaznamenala posádka Jiří Kreml – Vítězslav Válek na 1. ročníku závodu [[1000 mil československých]], který se jel ve dnech 10.–11. června 1933. V třídě do 1500 ccm obsadili na čtyřmístném uzavřeném vozu výborné 2. místo v čase 21:16:12 h. A to v prvních 3 etapách Kreml tuto třídu vedl, ale na počátku závěrečné etapy Bratislava – Praha byl předjet pozdějším vítězem Josefem Havlíčkem na Bugatti.<ref name=":6">{{Citace monografie
Vůz byl uzpůsoben pro přepravu 2-6 cestujících. Vyráběn byl s dvoudveřovou i čtyřdveřovou karosérií. Ceny se pohybovaly od 53 000 Kč za čtyřmístný otevřený [[roadster]] (tourer), 57 000 Kč za kabriolet, 65 000 Kč za čtyřmístný conduite intérieure (tudor), zvaný „Labuť“ a konečně 64-68 000 Kč za šestimístnou limuzínu.<ref name=":5" /> Wikov 35 Kapka s proudnicovou karoserií byl nabízen za 75 000 Kč. Kromě Kapky měl vůz také přezdívky Krasin (dle sovětského ledoborce) a Kapucín.<ref name=":0" />
| příjmení = Kožíšek
| jméno = Petr
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = 1000 mil československých
| vydání = I
| vydavatel = Karel Mráz - Reprom
| místo = Praha
| rok vydání = 2013
| počet stran = 50
| strany = 6-18, 38-44
| isbn = 978-80-7037-308-8
}}</ref> Posádka obdržela i Cenu města Bratislavy jako nejrychlejší automobil na trase 1. etapy Praha–Bratislava.<ref name=":5" />
Standardní Wikovy 35 dosahovaly rychlosti 100 km/h, aerodynamická Kapka 105 km/h.<ref name=":2">{{Citace monografie
V 3. ročníku závodu 1000 mil československých, který se jel ve dnech 15.-16. června 1935 startovala na Wikovu 7/28 posádka ing. Jan Beneš-Struna (st. č. 36). Vůz pro tento závod dostal nové blatníky, dvířka a zadní část karoserie s částečně zapuštěným rezervním kolem. Vůz závod dokončil třetím nejhorším časem.<ref name=":6" /><ref name=":6" /> Posádka byla klasifikována na 22. místě v celkovém pořadí a v třídě do 1500 ccm obsadila 4. místo.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = HeinzTuček
| jméno = VilémJan
| titul = 1000 mil československých. Velký den našeho automobilismu.
| periodikum = Pondělí Národních listů a Národa
| datum vydání = 1934-06-17
| ročník = 75
| číslo = 24
| strany = 1, 5-6
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:f28e62bb-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:6ba82a7a-435f-11dd-b505-00145e5790ea
}}</ref> V roce 1935 se soukromý jezdec ing. Jan Beneš z Prahy zúčastnil s tím vozem i několika dalších závodů, ale významnějšího úspěchu již nedosáhl (závod do vrchu Jenerálka 28. dubna, I. Bohdanečský okruh 7. července). Jedinou výjimkou byla jeho účast na III. ročníku Lochotínského okruhu, který se jel 23. června. V třídě do 1500 ccm obsadil ing. Beneš 2. místo za Komárem na Bugatti.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = III. Lochotínský okruh u Plzně
| periodikum = Auto
| datum vydání = 1935-07-01
| ročník = 17
| číslo = 5
| strany = 110
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:a4687407-0684-4e82-811c-509350d27a2e?page=uuid:152d9d03-3edb-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref>
[[Soubor:1929-1931 Wikov 7-28 Sport pic2.JPG|náhled|Wikov 7/28 Sport (1929–1931)]]
=== Sportovní automobily ===
'''Wikov 7/28 Sport''' (někdy též označovaný jako Supersport) byl osazen řadovým čtyřválcem OHC o objemu 1480 cm<sup>3.</sup> Podvozek byl zkrácen a o 200 kg odlehčen na pohotovostní hmotnost 830 kg. Při výkonu 29,4 kW (40 k) a 3500 ot/min dosahoval rychlosti 140 km/h a spotřeby kolem 12 l/100 km.<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Kuba
| jméno = Adolf
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = AtlasAuta našichprvní automobilů 2republiky
| vydání = I
| vydavatel = NADASGrada Publishing, a.s.
| místo = Praha
| rok vydání = 19882017
| počet stran = 236356
| strany = 12887-13088, 202-204179
| isbn = 978-80-271-0466-6
}}</ref>
S dvousedadlovým otevřeným sportovním [[Roadster|roadsterem]] bylo dosaženo řady sportovních úspěchů. Tovární jezdec Adolf Szczyzycki zvítězil v září [[1929]] na závodě automobilů do vrchu [[Ecce Homo (závodní trať)|Ecce Homo]] v kategorii sportovních vozů do 1500 cm<sup>3</sup> a celkově obsadil 23. místo.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Frýdecký
| jméno = Mira
| titul = 10. závod - 1929
| url = http://www.eccehomo.cz/historie/zavody/1929/
| vydavatel = AMK Ecce Homo
| místo = Šternberk
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-07-20
}}</ref> V samotném závodě (10. ročník) zvítězil v novém traťovém rekordu král vrchů [[Hans Stuck|Hans Joachim von Villiez Stuck]] na závodním automobilu [[Austro-Daimler]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ronovský
| jméno = Vilém
| titul = Závod do vrchu Ecce Homo
| periodikum = Auto
| datum vydání = říjen 1929
| ročník = 11
| číslo = 10
| strany = 594-596
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:a94411ac-e7f4-4eae-bc2f-c6a8b7f4b61d?page=uuid:1508e11f-3edc-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref> O rok později se jezdců na tomto závodu sešlo méně, diváky však byl závod dobře navštíven. V důsledku špatné viditelnosti – déšť, mlha – museli jezdci použít reflektorů, trénink i závod proběhly bez nehody. V kategorii automobilů zvítězil [[Josef Veřmiřovský|Josef Vermiřovský]] na Tatře 2000 ccm s kompresorem časem 6:07,1 min. V kategorii sportovních vozů na Wikovu 7/28 Sport opět zvítězil Szczyzycki a celkově obsadil 13. místo. Svůj loňský čas zlepšil o téměř 20 vteřin a dostal se tak dosaženým časem pod sedm minut (6:59,60 min). Současně dosáhl nejlepšího času ze všech automobilů bez kompresoru.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Frýdecký
| jméno = Mira
| titul = 11.závod - 1930
| url = http://www.eccehomo.cz/historie/zavody/1930/
| vydavatel = AMK Ecce Homo
| místo = Šternberk
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-07-20
}}</ref>
[[Soubor:Wikov 7 28 Sport, Jiří Kreml, Masarykův okruh 1933 (Světozor, September 1933).jpg|náhled|Wikov 7/28 Sport, Jiří Kreml, Masarykův okruh 1933 (Světozor, září 1933)]]
[[Soubor:IV Miedzynarodowy Wyscig Tatrzanski - Adolf Szczyżycki NAC 1-M-1667-44.jpg|náhled|Adolf Szczyzycki s Wikovem 7/28 Sport na IV. mezinárodním závodu do vrchu v Tatrách (srpen 1931)]]Až čtyři vozy tohoto typu startovaly v letech [[1930]] a [[1932]]–[[1934]] na brněnském [[Masarykův okruh|Masarykově okruhu]] ve slabší kategorii Voiturettes (do 1500 cm<sup>3</sup>). Ve všech ročnících se jel tento závod na 15 kol v celkové délce 437,1 km. V roce 1930 (28. září) to byli tovární jezdci Szczyzycki a Jaroslav Konečník a dále soukromí jezdci ing. Weinfurter a Jiří Kreml. Szczyzycki odpadl ve dvanáctém kole na následky havárie v [[Ostrovačice|ostrovačických]] serpentinách. Zbývající jezdci závod v kategorii do 1500 cm<sup>3</sup> dokončili, nejlépe z nich dojel na 4. místě Konečník v čase 6:01:36,3 h, ale nebyli klasifikováni, protože nedojeli v časovém limitu 45 minut za vítězem. V roce 1932 (4. září) startovali tovární jezdci Szczyzycki a Konečník. V kategorii do 1500 cm<sup>3</sup> zvítězil Ernst G. Burggaller na [[Bugatti]] v čase 4:31:28,7 h. Adolf Szczyzycki obsadil výborné 6. místo v čase 5:12:19,4 h a v průměrné rychlosti 84 km/h. Druhý vůz řízený Konečníkem dojel těsně po časovém limitu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Čížek
| jméno = Zdeněk ing.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Grand Prix Brno
| vydání = I
| vydavatel = NADAS
| místo = Praha
| rok vydání = 1978
| počet stran = 200
| strany = 12-29, 170-171
| isbn =
}}</ref> V roce 1933 v Brně startoval v kategorii Voiturettes s Wikovem pouze Jiří Kreml (st. č. 86). Do cíle však nedojel protože odpadl pro mechanickou závadu již v 8. kole. V tomto ročníku dosáhl skvělého úspěchu [[Jindřich Knapp]], když na voze [[Walter Junior S]] obsadil 4. místo.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Heinz
| jméno = Vilém
| titul = Chiron po třetí vyhrává Masarykův okruh
| periodikum = Pondělí Národních listů a Národa
| datum vydání = 1933-09-18
| ročník = 73
| číslo = 38
| strany = 1, 5
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/cbvk/view/uuid:b9a524d0-435d-11dd-b505-00145e5790ea?page=uuid:28ef96fe-435e-11dd-b505-00145e5790ea
}}</ref> Ještě v roce 1934 (30. září) na Masarykově okruhu v Brně (5. ročník) obsadil Szczyzycki na Wikovu 7/28 Sport 7. místo v čase 4:12:56,3 h (odjel pouze 13 kol) a ing. Jan Beneš (12 kol) na témže typu dojel osmý, ale ten nebyl klasifikován, protože nedokončil závod v předepsaném čase.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Šelepa
| jméno = F.
| titul = V. Masarykův okruh
| periodikum = Auto
| datum vydání = říjen 1934
| ročník = 16
| číslo = 10
| strany = 275-276
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:3046cd7b-0f96-49ee-af2d-2fe94486f712?page=uuid:ef27e429-7eda-11e9-a694-001b63bd97ba
}}</ref> V této kategorii slabších vozů zvítězil [[Giuseppe Farina]], pozdější první mistr světa [[formule 1]], na [[Maserati]] 4CM za 3:58:49 h.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Rekordy na Masarykově okruhu
| periodikum = Lidové noviny
| datum vydání = 1934-10-01
| ročník = 42
| číslo = 492
| strany = 1-3
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:597d2090-12eb-11dd-8eb4-000d606f5dc6?page=uuid:59d79ca0-12eb-11dd-9fe9-000d606f5dc6
}}</ref>
== Sportovní úspěchy ==
Na 14. ročníku [[Závod Zbraslav - Jíloviště|závodu Zbraslav-Jíloviště]] (31. května 1931) zajel Szczyzycki čas 4:17,48 min, který mu stačil na 31. místo v celkovém pořadí a na 3. místo v třídě sportovních vozů do 1500 ccm, když před ním skončily dva vozy Bugatti.<ref>{{Citace periodika
Automobilka moravských akciových továren Wichterle & Kovářík považovala za největší přednost svých vozů vysokou provozní spolehlivost a velký výkon, kterého dosahovaly zásluhou pokrokového konstrukčního řešení motorů. Tyto oceňované a tehdy výjimečné vlastnosti prokazovala dosaženými vítězstvími a předními umístěními v řadě soutěží spolehlivosti, pořádaných v Čechách, na Moravě i na Slovensku, ale i v zahraničí (Polsko/[[Zakopané|Zakopane]] a [[Lvov]], Rakousko/[[Semmering (Dolní Rakousy)|Semmering]]).
| příjmení = Heinz
| jméno = Vilém
| titul = Zbraslav rekordů
| periodikum = Auto
| datum vydání = červen 1931
| ročník = 13
| číslo = 6
| strany = 403-409
| url = http://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/uuid/uuid:9a321c9d-4061-11e7-b279-001b63bd97ba
}}</ref> Velká cena [[Lvov|Lvova]] byla desátým závodem (mimo mistrovství) v sezóně 1931 Grand Prix . Závod se konal 7. června 1931 v polském městě Lvov, dnes na Ukrajině. Závodu se účastnil i Adolf Szczyzycki na Wikovu 7/28 Sport. Dojel na 4. místě po odjetí 43 kol z 50. V závodě zvítězil [[Hans Stuck]] na voze Mercedes-Benz SSK.
V létě [[1931]] (10. srpna) zvítězil Szczyzycki na tomto sportovním voze v kategorii do 1500 cm<sup>3</sup> ve 4. ročníku mezinárodního závodu do vrchu v Tatrách u [[Zakopané|Zakopaného]] ([[Lysá Poľana]]-[[Morskie Oko]]), který uspořádal Krakowski Klub Automobilowy. Současně s vítězstvím ve své kategorii vytvořil i traťový rekord v čase 7:14,07 min. Celkovým vítězem závodu i kategorie sportovních vozů se stal [[Rudolf Caracciola]] na voze [[Mercedes-Benz]], v celkovém pořadí skončil Szczyzycki na 15. místě.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Wikov v závodu do vrchu v Polsku
| periodikum = Lidové noviny
| datum vydání = 1931-08-23
| ročník = 39
| číslo = 420
| strany = 5
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:d2b13f70-b961-11dc-823c-000d606f5dc6?page=uuid:69043ec0-ae43-11dc-bce3-000d606f5dc6
}}</ref>
V únoru 1932 se zúčastnil Szczyzycki se zastarávajícím typem Wikov 7/28 Sport zimních závodů v polském [[Zakopané|Zakopaném]]. Na trati zimního stadionu absolvoval 14. února ve sněhu osm vytyčených kol (v čase 7:54 min). V kategorii sportovních automobilů byl o pouhé dvě vteřiny horší než Fürstenberg na šestiválcovém třílitrovém [[Austro-Daimler|Austro-Daimleru]] a celkově skončil druhý. Svou kategorii do 1500 cm<sup>3</sup> s převahou vyhrál.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Zimní pohled do historie
| url = http://www.veteranarena.cz/zimni-pohled-do-historie/
| vydavatel = veteranarena.cz
| místo = Olomouc
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-07-20
}}</ref>
Závod na Hradeckém okruhu se konal 6. července 1933 a uspořádal jej v Hradci Králové Východočeský A. K. jako první svůj závod automobilů. Závod sportovních vozů do 1,5 l se jel na 20 kol s délkou městského okruhu 1770 m (tj. 35,4 km). V této třídě na Wikovu 7/28 Sport obsadil Szczyzycki 3. místo a ing. Beneš 5. místo.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ronovský
| jméno = Vilém
| titul = Hradecký okruh
| periodikum = Auto
| datum vydání = srpen 1933
| ročník = 15
| číslo = 8
| strany = 357
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:e163fcde-4f49-4e3c-905f-7b0f5d1ff2b4?page=uuid:919a2769-7eda-11e9-a694-001b63bd97ba
}}</ref> Na I. Zlínském okruhu (30. července 1933) se Szczyzycki umístil ve sportovních vozech do 1,5 l na 3. místě a ing. Beneš na 5. místě (jako poslední klasifikovaný).<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = I. Zlínský okruh
| periodikum = Auto
| datum vydání = září 1933
| ročník = 15
| číslo = 9
| strany = 388
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:a3e0c180-9b1f-4a01-b8be-65aa3026cd6b?page=uuid:97cc0018-7eda-11e9-a694-001b63bd97ba
}}</ref> Asi posledním závodem sportovního roadsteru byla účast na 5. ročníku Stříbrného trianglu Československa, který se jel 6. srpna 1933 u [[Ždírec (okres Jihlava)|Ždírce]] na Jihlavsku. V třídě sportovních vozů do 1500 ccm obsadil Szczyzycki 2. místo a ing. Beneš 4. místo.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ronovský
| jméno = Vilém
| titul = 5. Stříbrný triangl Československa
| periodikum = Auto
| datum vydání = září 1933
| ročník = 15
| číslo = 9
| strany = 389-390
| url = https://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/view/uuid:a3e0c180-9b1f-4a01-b8be-65aa3026cd6b?page=uuid:97cc001b-7eda-11e9-a694-001b63bd97ba
}}</ref>
Sportovní automobil, roadster Wikov 7/28 Sport, který se zúčastnil v roce [[1930]] prvního ročníku závodu na brněnském Masarykově okruhu, byl v roce 1991 Ministerstvem kultury prohlášen kulturní památkou. Závodní automobil Wikov 7/28 Sport je vystaven v [[Národní technické muzeum v Praze|Národním technickém muzeu]] v Praze. Druhý stroj tohoto typu je vystaven v Auto-Moto Muzeu v Nové Pace.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Wikov 7/28 Special, Československo 1928
| url = https://auta5p.eu/muzea/automoto_vitvar_2014/vitvar_19.php
| vydavatel = auta5p.eu
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-07-20
}}</ref>
== Odkazy ==
| 