Wikipedie

Wikipedista:Ltosnar/Pískoviště: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m draft 3
m draft 4
Řádek 20:
| užitečná hmotnost =
| osob = 2-6
| spotřeba = 7,0-8,0 lkg/100km
| baterie = Bosch
| motor = zážehový, řadový čtyřválec OHC
Řádek 45:
| rok vydání = 1988
| počet stran = 236
| strany = 128-130, 202-204
| isbn =
}}</ref> Wikov 7/28 byl vyráběn v letech 1927 - 1932 v několika variantách motorů, [[Podvozek|podvozků]] a [[Karoserie|karosérií]]. Závodní automobil Wikov 7/28 Sport je vystaven v [[Národní technické muzeum v Praze|Národním technickém muzeu]] v Praze.
Řádek 67:
 
== Motor ==
[[Čtyřválcový řadový motor]] s rozvodem [[Over Head Camshaft|OHC]] o [[Objem|objemu]] [[Válec (motor)|válců]] 1478 cm<sup>3</sup> (vrtání 66 mm, zdvih 108 mm) dával [[výkon]] 20,6 [[Watt|kW]] (28 [[Koňská síla|k]]) při 3 000 ot/min. Poměrně dlouhozvihový motor (108 mm) měl staticky i dynamicky vyvážený [[Vačková hřídel|vačkový hřídel]] ve snímatelné hlavě válců s obrobeným spalovacím prostorem (konstrukce dle patentu Wikov). Tento hřídel byl poháněn ozubenými koly se šikmými zuby od předního konce [[Kliková hřídel|klikového hřídele]]. Vlastní klikový hřídel (s protizávažím) byl uložen ve třech [[Kluzné ložisko|kluzných ložiscích]]. Původní verze měla litinový blok válců.<ref name=":2">{{Citace monografie
| příjmení = Tuček
| jméno = Jan
Řádek 82:
}}</ref>
 
Materiálově se jednalo (na svou dobu) o moderní motor. Od roku 1929 blok motoru, [[Píst|písty]] a [[ojnice]] byly vyráběny z lehkých slitin, odnímatelná hlava válců, v níž byly uloženy visuté ventily, ventilová vahadla a [[vačková hřídel]], byla litinová. Ojnice byly vykovány z [[Dural|duralu]], písty byly z elektronu, motorový blok se odléval z [[Slitiny hliníku|hliníkové slitiny]] (silumin), vyměnitelné [[Cementování|cementované]] vložky válců byly z [[Kalení|kalené]] [[Ocel|oceli]] a spodek klikové skříně byl odlit z hliníkové slitiny. Motor<ref bylname=":3">{{Citace vybaven [[Autobaterieperiodika
|bateriovým]] [[Zapalování|zapalováním]]příjmení [[Robert= Bosch GmbH|Bosch]]J.
| jméno =
| titul = Wikov - Prostějovské továrny Wichterle a Kovářík, akc. spol.
| periodikum = Auto
| datum vydání = srpen 1929
| ročník = 11
| číslo = 8
| strany = 479-484
| url = http://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/uuid/uuid:bc703e12-3ed8-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref>
 
Motor byl vybaven [[Autobaterie|bateriovým]] [[Zapalování|zapalováním]] [[Robert Bosch GmbH|Bosch]] (12V). Vodní chlazení bylo thermosyfonové a bylo podporováno ventilátorem, poháněným rozvodovou hřídelí. Motor v jednom celku s [[Převodovka|převodovou]] skříní byl uložen v rámu na třech bodech. Mazání motoru olejovou [[Čerpadlo|pumpou]] pod tlakem bylo vybaveno plnoprůtokovým čističem oleje.. [[Palivová nádrž|Benzinová nádrž]] o objemu 40 l byla umístěna v motorovém prostoru, palivo bylo dopravováno ke [[Karburátor|karburátoru]] gravitačním samospádem.
Později (1930-32) byl zvýšen stupeň komprese, změněn typ karburátoru a tím byl výkon motoru zvýšen na 23,5 kW (32 k).▼
 
▲Později (od roku 1930-32) byl zvýšen [[Kompresní poměr|stupeň komprese]], změněn typ karburátoru Zénith a tím byl výkon motoru zvýšen na 23,5 kW (32 k).
 
== Podvozek ==
Robustní, obdélníkový podvozkový rám byl [[Nýtování|nýtován]] z [[Lis|lisovaných]] ocelových profilů U s pěti příčkami. Šnekové řízení byl pravostranné. Mechanické [[Brzda|brzdy]] byly v roce 1930 posíleny nožní brzdou s hydraulickým systémem [[Lockheed Corporation|Lockheed]].<ref Zadníname=":4">{{Citace i přední tuhá [[náprava]] byla [[Odpružení|odpružena]] podélnými, půleliptickými listovými péry. Přední náprava profilu I byla vykována z chromniklové oceli. Pohon zadních kol přes jednokotoučovou [[Spojka (stroj)|spojku]] a třístupňovou [[Převodovka|převodovku]] zabezpečovaly pružné (Hardy) spojky spojovacího hřídele. Později od roku 1930 byly použito výkyvné spojení mezi převodovkou a rozvodovkou spojovacím hřídelem s křížovými zapouzdřenými (tzv. Kardanovými) klouby. V zadní, hnané nápravě byla rozvodovka s kuželovým spirálním ozubením Gleason a diferenciál.monografie
| příjmení = Šuman-Hreblay
| jméno = Marián
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Dvě století českých automobilů
| vydání = I
| vydavatel = CPres v Albatros Media
| místo = Brno/Praha
| rok vydání = 2015
| počet stran = 160
| strany = 28
| isbn = 978-80-264-0716-4
}}</ref> Nožní brzda působila na všechna čtyři kola a mimo to byl vůz vybaven i ruční mechanickou brzdou na zadní kola. Zadní i přední tuhá [[náprava]] byly [[Odpružení|odpruženy]] podélnými, půleliptickými listovými péry. Všechny čepy per byly kaleny, broušeny a opatřeny maznicemi pro tlakové mazání.
 
Přední náprava profilu I byla vykována z chromniklové oceli. Pohon zadních kol přes jednokotoučovou [[Spojka (stroj)|spojku]] a třístupňovou [[Převodovka|převodovku]] zabezpečovaly pružné (Hardy) spojky spojovacího hřídele.<ref name=":3" /> Později od roku 1930 bylo použito výkyvné spojení mezi převodovkou a rozvodovkou spojovacím hřídelem s křížovými, zapouzdřenými (tzv. Kardanovými) klouby. V zadní, hnané nápravě byla rozvodovka s kuželovým spirálním ozubením Gleason a diferenciál.
 
Původní verze z roku 1926 měla [[rozvor]] náprav 2750 mm a [[Rozchod kol|rozchod]] kol 1210 mm. Čtyřsedadlový vůz měl celkovou délku 4000 mm, šířku 1480 mm a [[hmotnost]] vozu byla 950 kg. Později (1929) byl rozchod kol zvětšen na 1250 mm a rozvor na 2800 mm. Především pro šestimístné karoserie a dodávkové automobily byl rozchod kol upraven až na 3000 mm. Šestimístné vozy vážily 1050-1100 kg.<ref name=":4" />
 
Mimo kapalinových brzd Wikov byl Wikov jednou prvních československých automobilek, která zavedla "balónové" pneumatiky (rozměr 730 x 130 mm).
 
== Karoserie ==
Automobil byl nabízen v deseti různých provedeních. Ty se odlišovaly jak rozdílnou délkou rozvoru, tak použitými druhy karoserie. Dodával se s otevřenými (faeton, [[roadster]], [[kabriolet]]'')'' i uzavřenými karoseriemi (coach, [[Tudor (automobil)|tudor]], [[Sedan (automobil)|sedan]], [[limuzína]]), byly i verze užitkové jako [[Valník|valníky]] pro užitečnou hmotnost až 750 kg, [[Sanitka|sanitky]] atd. V letech 19261927 až 1932 opustilo bránu továrny asi 280 automobilů tohoto typu.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Folprecht
| jméno = Radek
Řádek 103 ⟶ 130:
| datum vydání = 2015-06-26
| datum přístupu = 2020-07-20
}}</ref> Ceny se pohybovaly od 51 000 Kč za čtyřmístný otevřený faeton do 63 000 Kč za šestimístnou limuzínu. Větší vozy (limuzíny) dosahovaly rychlosti 80 km/h, menší kabriolety a kupé až 90 km/h.<ref name=":2" />
 
== Sportovní úspěchy ==
[[Soubor:IV Miedzynarodowy Wyscig Tatrzanski - Adolf Szczyżycki NAC 1-M-1667-44.jpg|thumb|Adolf Szczyżycki s Wikovem 7/28 Sport na IV. mezinárodním závodu do vrchu v Tatrách (srpen 1931)|alt=]]
Automobilka moravských akciových továren Wichterle & Kovářík považovala za největší přednost svých vozů vysokou provozní spolehlivost a velký výkon, kterékterého dosahovaly zásluhou pokrokového konstrukčního řešení motorů. Tyto oceňované a tehdy výjimečné vlastnosti prokazovala dosaženými vítězstvími a předními umístěními v řadě soutěží spolehlivosti, pořádaných v Čechách, na Moravě i na Slovensku, ale i v zahraničí (Polsko).
 
=== Cestovní automobily ===
Řádek 142 ⟶ 169:
| strany = 657
| url = http://kramerius.techlib.cz/kramerius-web-client/uuid/uuid:1508e160-3edc-11e7-b97e-001b63bd97ba
}}</ref>
 
Poslední sportovní úspěch zaznamenala posádka Jiří Kreml-Vítězslav Válek na 1. ročníku závodu 1000 mil československých, který se jel ve dnech 10.-11. června 1933. V třídě do 1500 ccm obsadili na čtyřmístném uzavřeném vozu výborné 2. místo v čase 21:16:12 h. A to v prvních 3 etapách Kreml tuto třídu vedl, ale na počátku závěrečné etapy Bratislava - Praha byl předjet pozdějším vítězem Josefem Havlíčkem na Bugatti.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kožíšek
| jméno = Petr
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = 1000 mil československých
| vydání = I
| vydavatel = Karel Mráz - Reprom
| místo = Praha
| rok vydání = 2013
| počet stran = 50
| strany = 6-18
| isbn = 978-80-7037-308-8
}}</ref>
 
=== Sportovní automobily ===
Wikov 7/28 Sport měl řadový čtyřválec OHC o objemu 18001480 cm<sup>3.</sup> Podvozek byl zkrácen a o 200 kg odlehčen na pohotovostní hmotnost 830 kg. Při výkonu 29,4 zkrácenýkW podvozek(40 k) a 3500 ot/min dosahoval rychlosti 125140 km/h a spotřeby kolem 12 l/100 km.<ref name=":10" /> S dvousedadlovým otevřeným sportovním [[Roadster|roadsterem]] bylo dosaženo řady sportovních úspěchů. Tovární jezdec Adolf Szczyżycki zvítězil v září 1929 na závodě automobilů do vrchu [[Ecce Homo (závodní trať)|Ecce Homo]] v kategorii sportovních vozů do 1500 cm<sup>3</sup> a celkově obsadil 23. místo.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Frýdecký
| jméno = Mira
Řádek 173 ⟶ 215:
| datum vydání =
| datum přístupu = 2020-07-20
}}</ref>
 
Čtyři vozy tohoto typu startovaly v letech 1930 a 1932 na brněnském [[Masarykův okruh|Masarykově okruhu]] ve slabší kategorii Voiturettes (do 1500 cm<sup>3</sup>). V obou ročnících se jel tento závod na 15 kol o celkové délce 437,1 km. V roce 1930 (28. září) to byli tovární jezdci Szczyzycki a Jar. Konečník a dále soukromí jezdci ing. Weinfurter a Jiří Kreml. Szczyzycki odpadl ve dvanáctém kole na následky havárie v [[Ostrovačice|ostrovačických]] serpentinách. Zbývající jezdci závod v kategorii do 1500 cm<sup>3</sup> dokončili, nejlépe z nich Konečník, ale nebyli klasifikováni, protože nedojeli v časovém limitu 45 minut za vítězem. V roce 1932 (4. září) startovali tovární jezdci Szczyzycki a Konečník. V kategorii do 1500 cm<sup>3</sup> zvítězil E. G. Burggaller na [[Bugatti]] v čase 4:31:28,7 h. Adolf Szczyżycki obsadil 6. místo v průměrné rychlosti 84 km/h. Druhý vůz řízený Konečníkem dojel těsně po časovém limitu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Čížek
| jméno = Zdeněk ing.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Grand Prix Brno
| vydání = I
| vydavatel = NADAS
| místo = Praha
| rok vydání = 1978
| počet stran = 200
| strany = 15-16, 23, 170
| isbn =
}}</ref>
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Ltosnar/Pískoviště“