The Rolling Stones: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značky: odstraněno <references /> možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
m Typografie, odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 74:
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-07-14
}}</ref> Stones neměli po Stewartově odchodu roku 1963 žádného klávesistu jako oficiálního člena skupiny, nicméně této role se ve skupině během několika let zhostili: [[Jack Nitzsche]] (
Rolling Stones patřili k tzv. [[Britská invaze|britské invazi]] skupin, které dosáhly obrovského úspěchu ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]] v roce [[1964]] a byly spojovány s kulturou vzdoru [[Šedesátá léta 20. století|šedesátých let]]. Skupina čerpala vždy ze svých [[Blues rock|blues-rockových]] kořenů, původně skupina hrála pouze [[coververze]] od svých bluesových idolů, později zaznamenala větší úspěch s vlastními autorskými písněmi; jako „[[(I Can't Get No) Satisfaction]]“ a „[[Paint It Black]]“, které se staly mezinárodními hity. Album ''[[Aftermath (album)|Aftermath]]'' (1966), které bylo poprvé plně autorské, je považováno za jedno z přelomových počinů kapely.<ref>{{Citace monografie
Řádek 211:
| strany =
| isbn = 978-80-7462-987-7
}}</ref> Skupina se scházela v Jaggerově domě, ke konci roku 1961 se však přemístila do Taylorova domu, kde zkoušela v suterénu. K triu
V březnu [[1962]] se The Blues Boys dočetli o Ealing Jazz Club v článku novin ''Jazz News'', v nichž byla zmíněna skupina [[Blues Incorporated]] kapelníka [[Alexis Korner|Alexise Kornera]]. Skupina poslala kazetu svých nejlepších nahrávek Kornerovi, na kterého udělaly dobrý dojem.<ref name=":0" /> 7. dubna navštívili členové The Blues Boys klub Ealing Jazz Club, kde se setkali se členy Blues Incorporated, mezi něž patřil slide kytarista [[Brian Jones]], pianista [[Ian Stewart]] a bubeník [[Charlie Watts]]. Po setkání s Kornerem, Jagger a Richards začali často [[Jam session|jamovat]] s jeho skupinou.<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
Řádek 232:
}}</ref>
První koncert skupina Rollin' Stones odehrála ve složení: Mick Jagger
| titul = Chronicle 1962
| periodikum = www.timeisonourside.com
Řádek 251:
| url = https://www.denik.cz/hudba/rolling-stones-hrali-na-svem-prvnim-koncerte-pouze-cover-verze-20170711.html
| datum přístupu = 2020-06-21
}}</ref> O 16 dní později skupina odehrála svůj druhý koncert v londýnském Ealing Jazz Club, kde tak vlastně vystupovala na londýnské [[Jazz|jazzové]] scéně. Ian Stewart hraní blues na jazzové scéně okomentoval slovy: „''V Anglii zpočátku nikdo nehrál naší [bluesovou] hudbu, opravdu nikdo. Mick, Keith a Brian byli jediní lidé v zemi, kteří znali blues a snažili se jej hrát. Všichni ostatní byli jazzoví hudebníci, kteří se snažili hrát blues, což nebylo to pravé. A když jsme jednou viděli Stones v Marquee, lidé, kteří v té době obstarávali scénu, byli proti nám stoprocentní, a byl to jeden krvavý boj, abychom se kamkoliv dostali. Mysleli si, že R&B
Hudebníci zkoušeli celý zbytek léta 1962 a příležitostně zaskakovali za nějakou skupinu v klubu [[Marquee Club|Marquee]].<ref name="kapitola_dve" /> Richards v červenci opustil školu, v srpnu si Jagger zakoupil laciný byt na Edith Grove v nepůvabné části [[Chelsea]], kam se nastěhovali spolu s ním Richards a Jones. Byt s nimi sdílel také mladý tiskař Jimmy Phelge, jehož příjmení Stones později používali jako autorský [[pseudonym]] (Nanker Phelge), za kterým se skrývala celá skupina (včetně pianisty Stewarta a manažera Oldhama).<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 276:
}}</ref> Rollin' Stones po jeho odchodu hráli sporadicky s dočasnými baskytaristy, se skupinou tehdy střídavě hráli [[Ricky Fenson]] a [[Colin Golding]].<ref name=":1" /> V říjnu 1962 vyšel ve [[Spojené království|Spojeném království]] první [[singl]] [[The Beatles]], tehdy ještě neznáme čtyřčlenné formace z [[Liverpool|Liverpoolu]].<ref>https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1142488-love-me-do-od-beatles-je-i-po-50-letech-stale-hitem</ref> Singl „[[Love Me Do]]“ dosáhl 17. příčky britského singlové žebříčku, [[beatlemánie]] však propukla o rok později, kdy vyšla debutová deska ''[[Please Please Me]].'' Stones v té době nechtěli být pozadu, proto Brian Jones smluvil několik frekvencí v Curly Clayton Studios v severní části Londýna, kam skupina zavítala 27. října 1962 a natočila [[Demo (hudba)|demo]] nahrávku o třech písních: „Soon Forgotten“ od [[Muddy Waters|Muddyho Waterse]], „Close Together“ od [[Jimmy Reed|Jimmyho Reeda]], „You Can't Judge a Book by the Cover“ od [[Bo Diddley|Bo Diddleyho]].<ref name="kapitola_dve" /> Jones poslal demo nahrávku jednomu z šéfů [[EMI]], tomuto [[Hudební vydavatelství|hudebnímu vydavatelství]] však již dominovali Beatles.
=== Cesta ke slávě:
Jones, Jagger, Richards, Stewart a Taylor hráli koncert účtovaný jako
V květnu 1963 podepsala společnost Rolling Stones Andrew Loog Oldham jako svého manažera.
Decca Records , která odmítla podepsat dohodu s Beatles, poskytla Rolling Stones smlouvu o nahrávání s výhodnými podmínkami.
Oldham kontrastoval s nezávislostí Rolling Stones s Beatlesovou povinností nahrávat ve studiích EMI a tvrdil, že se jevily jako „pouhé smrtelníky ... potící se ve studiu pro muže“.
Oldham poté prezentoval Rolling Stones jako kapelu, která používá nezávislá nahrávací studia. Podle něj to dávalo kapele větší svobodu, než měli Beatles. Ti používali firemní studia [[EMI]], což jim podle Oldhama zaručovalo uhlazený strnulý zvuk. Jako manažer se zprvu pokoušel oblékat kapelu do stejných obleků. Na koncerty se však kapela oblékala ležérně. Skupina se začala zviditelňovat jako ošklivý protipól Beatles. Napomáhala tomu fotografie nazlobených mladíků na obalu jejich první desky a také novinové titulky typu „Chtěli byste, aby si vaše dcera vzala někoho z Rolling Stones?“. Bill Wyman k tomu však dodává: „Naše pověst rozzlobených zlých hochů přišla později, a to úplně náhodou. [[Andrew Loog Oldham|Andrew]] tohle nikdy neřídil. On nás prostě jen důkladně ždímal.“
Řádek 333:
Pátým singlem v Británii byla „Little Red Rooster“, píseň převzatá od [[Willie Dixon|Willieho Dixona]]. Na druhé straně byla „Off the Hook“ podepsaná [[pseudonym]]em Nanker Phelge. Singl vyšel v listopadu 1964. Pro Stones to byla druhá jednička v britské hitparádě – pro bluesovou písničku dosud nevídaná věc. Ovšem distributor pro Spojené státy odmítl „Little Red Rooster“ vydat, a tak vyšel první singl Rolling Stones, který měl obě strany z autorské dílny Jagger/Richards: „Heart of Stone“ a „What a Shame“.
=== Mezinárodní úspěch:
Druhá řadová deska v Británii ''[[The Rolling Stones No. 2]]'' se již stala jedničkou britského albového žebříčku. Její americká verze ''[[The Rolling Stones, Now!]]'' dosáhla na pátou příčku amerického žebříčku. Album bylo nahráno na americkém turné, část ve studiích nahrávací společnosti [[Chess Records|Chess]] v [[Chicago|Chicagu]], část ve studiích [[RCA Records|RCA]] v [[Los Angeles]]. V lednu a únoru 1965 odehrála kapela koncertní turné po [[Nový Zéland|Novém Zélandu]] a [[Austrálie|Austrálii]], které vidělo kolem sta tisíc fanoušků.
Řádek 347:
V září 1966 spatřil světlo světa singl „Have You Seen Your Mother, Baby, Standing In The Shadow?“. Je to první singl Stones, ve kterém byly použity dechy, jeden z prvních singlů, kde byla použita kytarová [[zpětná vazba]], a navíc k němu byl natočen jeden z prvních hudebních klipů.
=== ''Between the Buttons
V lednu [[1967]] vyšla deska ''[[Between the Buttons]]'' (třetí v Británii, druhá v USA); byla poslední, na které se producentsky podílel [[Andrew Oldham]]. Jeho roli postupně převzal manager Beatles [[Allen Klein]]. Jako singl pak vyšla skladba „Let's Spend the Night Together“ s „Ruby Tuesday“ na druhé straně. Když Stones přijeli do [[New York]]u, zahráli také pár věcí v televizní show Ed Sullivana; byli přinuceni změnit text v refrénu na: „let's spend some time together“.
Řádek 370:
Na konci roku 1968 natočili Stones sérii koncertů v cirkusové šapitó nazvanou ''[[Rock and Roll Circus]]''. Zahráli si tu [[John Lennon]], [[Yoko Ono]], [[The Dirty Mac]], [[The Who]], [[Jethro Tull]], [[Marianne Faithfull]] a [[Taj Mahal (hudebník)|Taj Mahal]]. Koncert Stones nedopadl podle jejich představ, proto také Cirkus vyšel až po 28 letech.
=== ''Let It Bleed'':
Rostoucí problémy Briana Jonese vedly k tomu, že na nahrávání ''Beggars Banquet'' skoro vůbec nechodil. Jagger pak řekl, že Jones „neměl na to, aby vedl takový způsob života“. Jeho soustavné užívání drog mu znemožnilo získat americké [[vízum]]. Celé kapele tak znemožnil vyjet na další americké turné. Ostatní členové donutili Jonese říct: „Odcházím z kapely, ale pokud budu chtít, můžu se kdykoli vrátit.“ [[3. červenec|3. července]] [[1969]] – méně než měsíc od svého odchodu z Rolling Stones – se Brian Jones utopil v bazénu na zahradě svého domu.
Řádek 382:
Na přelomu dekády si Rolling Stones zahráli v živé show ''Pop Go The Sixties'', kterou [[BBC]] vysílala [[1. leden|1. ledna]] [[1970]]. V průběhu roku [[1970]] měly také vypršet smlouvy s manažerem [[Allen Klein|Allenem Kleinem]] i se společností [[Decca]]. Během smluvních sporů s Kleinem si skupina založila svoji vlastní nahrávací společnost [[Rolling Stones Records]]. Jejich deska ''[[Sticky Fingers]]'' (první v Británii i Spojených státech) se stala první, kterou tato nová společnost vydala. Album vyšlo v březnu [[1971]], obal k němu vytvořil [[Andy Warhol]]. Deska obsahuje dva z jejich nejznámějších hitů „[[Brown Sugar]]“ a pomalou „[[Wild Horses]]“. Obě byly nahrané ve studiích v [[Alabama|Alabamě]] během jejich amerického turné v roce 1969. Album je opět ovlivněno blues a je prvním albem, na kterém si ve všech skladbách zahrál Mick Taylor.
=== ''Sticky Fingers
Neúprosná britská daňová politika přinutila Stones opustit po vydání ''Sticky Fingers'' Anglii a přesunout se do jižní [[Francie]], kde si Keith Richards pronajal vilu Nellcôte. Volné pokoje pronajímal členům kapely a doprovodnému personálu. Skupina ve své době vlastnila kamion s nahrávacím studiem uvnitř, známý jako [[Rolling Stones Mobile Studio]]. Tady vznikaly jednak nové nahrávky, jednak se tu dokončovaly věci nahrané v Sun Set studiích v Los Angeles během amerického turné v roce 1969. Výsledkem bylo dvojalbum ''[[Exile on Main St.]]'' (první v Británii i Spojených státech), které vyšlo v květnu 1972. Dosud je považováno za jednu z nejlepších desek Stones. Během této doby vznikaly filmy ''Cocksucker Blues'' (nikdy nebyl oficiálně vydán) a ''Ladies and Gentlemen: The Rolling Stones'', které dokumentují jejich Severoamerické „STP“ turné. Stones se tu objevují i mimo koncerty se suitou svých přátel.
Řádek 388:
V listopadu 1972 si kapela k nahrávání další desky vybrala studia v metropoli [[Jamajka|Jamajky]], [[Kingston]]u. Deska, která vyšla v roce 1973, dostala název ''[[Goats Head Soup]]'' (první v Británii i Spojených státech). Prodej alba podporoval pomalý hit „[[Angie (píseň)|Angie]]“. Deska se stala první z řady desek Stones, které se sice velmi dobře prodávaly, ale sklízely pouze vlažné reakce. Spousta nahraného materiálu ze session ve studiích na Jamajce se na desce vůbec nepoužilo. Příkladem je „Waiting on a Friend“, která vyšla až o osm let později na desce ''[[Tattoo You]]''.
=== ''Goats Head Soup''
Nahrávání byla ale přerušena dalším právním sporem kvůli drogám, který ještě souvisel s jejich pobytem ve Francii, kde byl na Richardse vydán zatykač. Ostatní členové se ještě do Francie krátce vrátili, aby se účastnili výslechů. Tato kauza a Jaggerova odsouzení k pokutám za drogy (v roce 1967 a 1970) komplikovalo plánování turné po zemích kolem [[Tichý oceán|Tichého oceánu]]. Skupina nesměla do [[Japonsko|Japonska]] ani do [[Austrálie]]. Následovalo evropské turné (září/říjen 1973), které ale nemohlo zamířit do Francie. Před tímto turné byl Richards ještě jednou zatčen, tentokráte v Anglii.
Řádek 395:
Ke konci roku 1974 se začal vzpouzet Mick Taylor. Kapela byla v situaci, kdy nemohla normálně fungovat, někteří členové měli zakázaný vstup do některých zemí, což komplikovalo plánování koncertních turné. Závislost na [[heroin]]u navíc brala Richardsovi veškerou kreativitu a chuť do práce. Taylor navíc cítil, že jeho vlastní nápady zůstávají nepovšimnuty. Na konci roku 1974, když už byly zamluvené termíny ve studiích v Mnichově, opustil Taylor Rolling Stones. V roce 1980 k tomu dodal: „Už jsem toho měl plné zuby. Navíc jsem chtěl hrát trochu něco jiného... V té době prostě nikomu nešlo psát ani skládat písničky. Přinutil jsem se a začal jsem psát, což ovlivnilo moje rozhodnutí odejít... Jsou lidé, kteří se prostě dovedou vézt na cizím úspěchu, a pak jsou lidé, kterým to nestačí. A mně to prostě nestačilo.“
=== ''Black and Blue'':
[[Soubor:Mick Jagger and Ron Wood - Rolling Stones - 1975.jpg|náhled|Ronnie Wood (vlevo) a Mick Jagger (vpravo), 1975]]
Na dalším nahrávání – tentokráte v [[Mnichov]]ě – se Stones pokoušeli najít dalšího kytaristu. Byli přizván [[Peter Frampton]], leader kapely [[Humble Pie]], a také například bývalý člen [[Yardbirds]], kytarový [[virtuos]] [[Jeff Beck]]. I když Beck a [[irsko|irský]] [[bluesrock]]ový kytarista [[Rory Gallagher]] později uvedli, že sice s kapelou zahráli, ale nevěděli, že jsou na konkurzu na dalšího kytaristu Stones. Při nahrávání v Mnichově se ve studiu ještě také mihli američtí kytaristé [[Shuggie Otis]] a [[Harvey Mandel]]. Richads i Jagger k tomu později uvedli, že si tehdy hodně přáli, aby Stones přestali být ryze britskou kapelou. Když se ale objevil [[Ron Wood|Ronnie Wood]], shodli se všichni, že on je tou správnou volbou.<ref name="kytarista">Davis, str. 317–320</ref>
Řádek 403:
V roce 1975 odstartovali v [[New York]]u Stones své americké turné. Součástí koncertů byl obří nafukovací [[Penis|falus]] umístěný na pódiu a také houpačka, na které se Jagger houpal nad zraky diváků. Po turné si skupina objednala živou nahrávku z [[toronto|torontského]] klubu El Mocambo. Byla teprve druhou živou nahrávkou od vydání ''[[Get Yer Ya-Ya's Out! The Rolling Stones in Concert|Get Yer Ya-Yas Out!]]''. Album vyšlo až v roce [[1977]] a dostalo název ''[[Love You Live]]'' (třetí v Británii, páté ve Spojených státech).
=== ''Some Girls:''
[[Soubor:ElMacomboSpadinaAveToronto.JPG|náhled|vpravo|Klub El Mocambo, kde Stones nahráli svou druhou živou desku|233x233pixelů]]
Richardsův příjezd do Toronta se ale zpozdil, ani zbytek kapely nevěděl, kde je. Důvodem bylo jeho zadržení kanadskou policií hned po příletu. U Richardse se tehdy našla opálená lžíce a pár kousků [[hašiš]]e. Tři dny po propuštění zadržela policie [[Anita Pallenberg|Anitu Pallenberg]] kvůli 22 gramům [[heroin]]u, které se našly v Richardsově hotelovém pokoji. Richards byl obvinění za [[Pašeráctví|pašování]] drog do [[Kanada|Kanady]], za což mu hrozilo až sedm let vězení. Podařilo se mu ale dokázat, že si drogy opatřil až po příjezdu do Kanady.<ref name="kanada">Davis, str. 336–340</ref>
Řádek 413:
Navzdory nehasnoucí popularitě kapely v první polovině sedmdesátých let, hudební kritici začali o kapele psát nelichotivě. Prodeje desek také zrovna neplnily očekávání. Koncem sedmdesátých let, s rostoucí popularitou [[punk]]u, si Rolling Stones vysloužili nálepku dekadentních stárnoucích milionářů.<ref name="AMGsomegirls">{{Citace elektronické monografie| příjmení = Erlewine| jméno = Stephen Thomas |authorlink1 = Stephen Thomas Erlewine| titul = Some Girls| vydavatel=allmusic | url = http://www.allmusic.com/album/some-girls-mw0000191642| datum přístupu =1 June 2006}}</ref> Vše se ale změnilo v roce [[1978]], kdy vyšla deska ''[[Some Girls]]'' (druhá v Británii, první v USA). Na albu jsou hitovky jako „[[Miss You]]“, [[country]] [[balada]] „Far Away Eyes“, Keithova „[[Beast of Burden]]“ a „[[Shattered]]“. Písně jsou rychlé, jednoduché a stojí na kytarových [[riff]]ech.<ref name="AMGsomegirls" /> Byly tak dobrou odpovědí na punkovou jednoduchost. Úspěch desky vyvolal vlnu popularity u mladšího publika.
=== ''Emotional Rescue'':
Následující deska ''[[Emotional Rescue]]'' vyšla v roce [[1980]] a navázala na úspěch ''Some Girls''. Nahrávání alba bylo dost zmatené, za což mohl vyhrocený vztah Jaggera a Richardse. Richards, který byl stále závislý na heroinu, chtěl vyjet v létě a na podzim roku 1980 na koncertní turné, které by propagovalo právě vydanou desku, Jagger to ale odmítl. Deska ''Emotional Rescue'' se vyšplhala až na vrchol hitparád na obou březích [[Atlantský oceán|Atlantiku]] a titulní píseň byla ve Spojených státech třetí.
=== ''Tattoo You'':
[[Soubor:Bill Wyman - Rolling Stones - 1975.jpg|náhled|Bill Wyman v roce 1975]]
Začátkem roku 1981 se kapela dává opět dohromady a domluví se, že ještě v témže roce vyrazí s novým materiálem na turné po USA. Psaní nových písniček a nahrávání další desky probíhá ve spěchu, také na zkoušky před koncertováním nezbylo moc času. V témže roce také vyšla deska ''[[Tattoo You]]'' (druhá v Británii a první ve Spojených státech), Spousta věcí, které se v té době nahrály, se na desku nedostala. To se týká i singlu „[[Start Me Up]]“, který vystoupal na druhé místo amerického singlového žebříčku. Ve dvou písních („Waiting on a Friend“ a „Tops“) si na kytaru zahrál [[Mick Taylor]], ve dvou si zahrál jazzový saxofonista [[Sonny Rollins]] („Slave“ a „Waiting on a Friend“). Následující koncertní turné po Spojených státech bylo do té doby největší a nejdelší – skupina ho odstartovala [[25. září]] a ukončila [[19. prosinec|19. prosince]]. Některé koncerty se nahrály, což vyústilo v desku ''[[Still Alive (American Concert 1981)]]''. V hitparádách zabodovala – skončila čtvrtá v Británii a pátá ve Spojených státech.
Řádek 422:
V polovině roku [[1982]], u příležitosti jejich dvacátého výročí, přivezli Stones svojí show i do Evropy, kde před tím dlouhých šest let nehráli. K evropskému turné se ke kapele přidal ještě [[Chuck Leavell]], bývalý pianista [[Allman Brothers Band]]u. Koncem roku kapela podepsala smlouvu na 28 milionů dolarů, která ji zavazovala k dalším čtyřem albům. Nyní byli Stones nově pod křídly [[Columbia Records|CBS Records]].
=== ''Undercover'':
Před tím, než Stones odešli od labelu [[Atlantic Records|Atlantic]], stihli pro něj v roce [[1983]] vydat desku ''[[Undercover]]'' (třetí v Británii a čtvrtá ve Spojených státech). Navzdory příznivým kritikám a pilotnímu singlu v první desítce hitparád, prodej desky nesplnil očekávání. Možná to bylo i tím, že kapela nepodnikla na podporu prodeje desky žádné koncertní turné. V roce [[1984]] už převzala distribuci starších desek Stones právě [[Columbia Records|CBS]].
Vztah Jaggera a Richardse se v této době postupně zhoršoval. Mick Jagger podepsal ke zděšení Richardse sólovou smlouvu se CBS a mnoho z věcí, které Jagger v roce 1984 napsal, vydal na své sólové desce. Jagger také prohlašoval, že už se prací s Rolling Stones cítí unavený.
=== ''Dirty Work'':
V roce [[1985]] strávil Jagger nejvíce času nahráváním své vlastní desky. Materiál na další album Rolling Stones ''[[Dirty Work (album)|Dirty Work]]'' (čtvrté v Británii i USA) tak zajistil hlavně Keith Richards se zatím největším přispěním Ronnieho Wooda. Album vyšlo v roce [[1986]] a nahrávalo se v [[Paříž]]i. Jagger během nahrávání nechodil moc do studia, veškerou práci tak nechal na Richardsovi.
Řádek 434:
Album ''Dirty Work'' sklidilo smíšené kritiky, a to i přes úspěch singlu „Harlem Shuffle“. Jako důsledek vyostřeného vztahu mezi Jaggerem a Richardsem, odmítl Jagger turné na podporu prodeje ''Dirty Work''. Místo toho vyjel na své vlastní sólové turné, na kterém hrál i písničky Stones. Richards někdy mluví o jejich vzájemném vztahu v této době jako o „třetí světové válce“. Důsledkem vzájemné nenávisti stála v této době kapela téměř před rozpadem. Jaggerovy desky ''[[She's the Boss]]'' (6. v Británii, 13. v USA) a ''[[Primitive Cool]]'' (26. v Británii a 41. v USA) se dočkaly mírně nadprůměrných hodnocení.
=== ''Primitive Cool'' vs. ''Talk is Cheap'':
V roce [[1988]], v době nečinnosti Stones, vydal Keith Richards své první sólové album ''[[Talk Is Cheap]]'' (37. v Británii, 24. v USA). Album sklidilo příznivou reakci fanoušků i kritiky, ve Spojených státech bylo oceněno [[zlatá deska|zlatou deskou]].
=== ''Steel Wheels/Urban Jungle'':
Začátkem roku [[1989]] byli Rolling Stones (včetně Micka Taylora, Ronnieho Wooda a posmrtně i Iana Stewarta) uvedeni do americké [[Rock and Roll Hall of Fame]]. Jagger a Richards pak i přes vzájemné spory začali pracovat na dalším albu ''[[Steel Wheels]]'' (druhé v Británii, třetí ve Spojených státech). Tímto albem se znovu vrátili do formy, což dokazují i hity „Mixed Emotions“, „Rock and a Hard Place“ a „Almost Hear You Sigh“. Na albu je také skladba „Continental Drift“, kterou Stones nahráli v [[maroko|marockém]] [[Tanger]]u v roce [[1989]]. Z tohoto nahrávání vznikl také dokument ''The Rolling Stones in Morocco''.
Řádek 444:
Toto koncertní turné bylo posledním turné pro [[Bill Wyman|Billa Wymana]], který se po letech uvažování konečně rozhodl odejít z Rolling Stones. Jeho odchod byl oficiálně oznámen až v lednu 1993. Po svém odchodu vydal Wyman knihu ''Stone Alone'' – autobiografii, kterou poskládal ze svých deníkových zápisků, které si vedl od prvopočátků kapely. Pár let po opuštění Stones založil kapelu [[Bill Wyman's Rhythm Kings]] a znovu začal nahrávat a koncertovat.
=== Přechod k Virgin Records:
Po úspěchu turné Steel Wheels/Urban Jungle si kapela dala zaslouženou pauzu. [[Charlie Watts]] stihl v té době vydat dvě [[jazz]]ová alba, Ronnie Wood vydal po jedenácti letech své další sólové album ''Slide On This''; Keith Richards nahrál své druhé sólové album ''[[Main Offender]]'' (45. v Británii a 99. ve Spojených státech). K němu uspořádal menší turné (většinou v sálech) s většími koncerty ve [[Španělsko|Španělsku]] a [[Argentina|Argentině]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Davis
Řádek 461:
}}</ref> Micku Jaggerovi se konečně podařilo prosadit se s třetím sólovým albem ''[[Wandering Spirit]]'' (12. v Británii, 11. v USA). Deska se skvěle prodávala – ve spojených státech byla oceněna zlatou deskou, celosvětově se jí prodaly úctyhodné dva miliony kopií.
=== ''Voodoo Lounge'':
Po odchodu Wymana Stones opět změnili nahrávací společnost, tentokráte si vybrali [[Virgin Records]]. Ta vydala [[remaster]]ované verze alb, ke kterým přidala nové obaly. Byla to všechna alba počínaje ''[[Sticky Fingers]]'' až po ''[[Steel Wheels]]''. Virgin také přišla s novou kompilací ''[[Jump Back]]'' (16. v Británii a 30. ve Spojených státech). V roce [[1993]] se skupina vydává znovu do studia a začíná pracovat na dalším albu. Vyšlo v roce [[1994]] a jmenuje se ''[[Voodoo Lounge]]'' (první v Británii, druhé v USA). Baskytaristu Billa Wymana nahradil [[Darryl Jones]], který dříve hrával s [[Miles Davis]]em a [[Sting]]em. Kapela nechala výběr na bubeníkovi Charlie Wattsovi, basa i bicí totiž v Rolling Stones musí perfektně spolupracovat. Album sklízelo vynikající kritiky, prodej opět předčil očekávání. Ve spojených státech bylo album dvakrát [[platinová deska|platinové]]. Většina kritiků si cenila „tradičního“ zvuku, který měl na svědomí nový producent Don Was. ''Voodoo Lounge'' získalo v roce [[1995]] cenu [[Grammy Award|Grammy]] v kategorii nejlepší rockové album.
Řádek 468:
Dne [[18. listopad]]u 1994 uskutečnili Stones jako první kapela živý internetový přenos svého koncertu. Přenos zajišťovala společnost [[Sun Microsystems]]. Nebylo to přímo [[streaming|streamované video]] ([[snímková frekvence]] byla jen 10 snímků za sekundu), ale byl to do té doby nevídaný počin.
=== ''Bridges to Babylon'':
Konec devadesátých let byl pro Rolling Stones ve znamení alba ''[[Bridges to Babylon]]'' (šesté v Británii, třetí v USA), které vyšlo v roce [[1996]]. [[Videoklip|Klip]] k singlu „[[Anybody Seen My Baby?]]“, ve kterém se objevila i [[Angelina Jolie]], si oblíbila [[MTV]] i [[VH1]]. Prodeje se nijak nelišily od předchozích alb (1,2 milionu jen ve Spojených státech). Následné turné, které projelo nejen Evropu a Spojené státy, ale zavítalo i do [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], Japonska a [[Turecko|Turecka]], ukázalo, jak skvělá šou může i v devadesátých letech koncert Rolling Stones být. Z turné bylo sestavena další živá deska ''[[No Security]]'' (67. v Británii, 34. v USA), na které je většina písní dosud na živých deskách nevydaných.
=== ''No Security'':
Koncem roku [[2001]] vydal Mick Jagger své čtvrté sólové album ''Goddess in the Doorway'' (44. v Británii, 39. v USA), které sklidilo smíšené kritiky. Měsíc po [[Teroristické útoky 11. září 2001|teroristických utocích 11. září]] si Jagger a Richards zahráli skladby „[[Salt of the Earth]]“ a „[[Miss You]]“ na Koncertě pro New York City. Doprovázela je ovšem jiná kapela než zbytek Rolling Stones.
=== ''Forty Licks'':
V roce 2002 vyšla k výročí čtyřiceti let existence kapely dvojdeska největších hitů ''[[Forty Licks]]'' (2. v USA i Velké Británii). Této kompilace se zatím prodalo více než 7 miliónů kopií. Ve stejném roce zařadil britský ''Q magazine'' Stones do svého žebříčku „padesáti kapel, které musíte vidět dříve, než zemřete“ („50 Bands To See Before You Die“). A následující turné, nazvané prostě „Licks“ (2002–2003), dalo tuto šanci fanouškům po celém světě.
=== ''A Bigger Bang'':
Na oslavě narozenin Micka Jaggera [[26. červenec|26. července]] [[2005]] oznámila skupina vydání dalšího řadového alba ''A Bigger Bang'' (2. v Británii, 3. v USA), na které museli fanoušci čekat dlouhých osm let. Album sklidilo příznivé kritiky a singl ''Streets of Love'' se umístil na 15. příčce evropského singlového žebříčku.
[[Soubor:Rolling stones - 11 luglio 2006 - san siro.jpg|náhled|The Rolling Stones v roce 2006]]
Řádek 488:
V září 2006 se koncertování přesunulo do Severní Ameriky. Koncem roku 2006 bylo „[[A Bigger Bang Tour]]“ označeno, jako nejvýdělečnější turné všech dob – hrubé tržby dosáhly 437 miliónů dolarů. Část turné v Severní Americe přinesla třetí nejvyšší tržby vůbec (138,5 miliónů dolarů), výdělečnější bylo pouze turné v roce 2005 (162 miliónů dolarů) a americké turné [[U2]] v témže roce (138,9 miliónů dolarů).
===
[[Soubor:Rolling Stones Berlinale Filmfestspiele 2008 Berlin.jpg|náhled|Rolling Stones v roce 2008 na filmovém festivalu Berlinale (zleva doprava: Charlie Watts, Ron Wood, Keith Richards, Mick Jagger)]]
[[Martin Scorsese]] natáčel v říjnu a listopadu 2006 newyorské koncerty Rolling Stones, z čehož vznikl film ''[[Shine a Light]]'', který měl premiéru v roce [[2008]]. Ve filmu si také se Stones zahráli hvězdní hosté: [[Buddy Guy]], [[Jack White]] a [[Christina Aguilera]]. K filmu vyšel i [[soundtrack]] ''[[Shine a Light (album, The Rolling Stones)|Shine a Light]]'' (druhý v Británii, jedenáctý v USA). Na jednom z newyorských koncertů také v zákulisí po koncertě upadl hudební podnikatel, dlouholetý president [[hudební vydavatelství|hudebního vydavatelství]] [[Atlantic Records]] a osobní přítel členů kapely [[Ahmet Ertegün]], který následkům svého zranění po několika týdnech v [[kóma]]tu podlehl. Bylo mu 83 let.
Řádek 498:
Během podzimu 2008 se ve studiu sešli Mick Jagger, Keith Richards a Mick Taylor aby s producentem Donem Wasem dotočili nové zpěvy a kytarové party k nedokončenému materiálu z nahrávacích sessions k desce ''[[Exile on Main St.]]''. Doplněné vydání tohoto alba spatřilo světlo světa v květnu 2010. V Británii se dostalo na první místo albového žebříčku. Stalo se tak téměř přesně 38 let poté, kdy se to Stones podařilo poprvé. V roce 2011 vydali DVD záznam Ladies and gentlemen natočený roku 1972.
=== ''50 & Counting Tour'':
V roce [[2012]] skupina oslavila 50. výročí od založení skupiny. K této příležitosti vyšlo u vydavatelství [[ABKCO Records|ABCKO Records]] kompilační album ''[[GRRR!]]'', které obsahovalo několik hitů a k tomu dvě novinky: „[[Doom And Gloom]]“ a „[[One More Shot]]“, které vzešly z nahrávacích sessions v Paříži. Skupina po dlouhých pěti letech vyjela na turné ([[50 & Counting Tour]]), tentokrát po [[Spojené státy americké|Spojených státech]] a [[Anglie|Anglii]]. Skupina si na některé koncerty pozvala několik význačných hostů např. [[Lady Gaga|Lady Gagu]], [[Jeff Beck|Jeffa Becka]], [[Eric Clapton|Erica Claptona]] nebo [[Bruce Springsteen]]a. Jako speciální hosté byli přizváni bývalí členové skupiny: baskytarista [[Bill Wyman]] a kytarista [[Mick Taylor]]. Poslední koncerty turné se konaly: na [[Festival Glastonbury|festivalu v Glastonbury]] a dvojice koncertů v londýnském [[Hyde Park (Londýn)|Hyde Parku]]. Koncertní záznamy v Hyde Parku skupina nahrávala a vydala pod názvy: ''[[Hyde Park Live]]'' (audiozáznam) a ''[[Sweet Summer Sun: Hyde Park Live]]'' (videozáznam). Koncertů, kterých se účastnil také Mick Taylor, zhlédlo v součtu 130 000 diváků.
=== ''14 on Fire Tour, Zip Code Tour, America Latina Olé Tour'':
Roku [[2014]] skupina vyrazila na turné pod názvem [[14 On Fire Tour]], konané po [[Evropa|Evropě]], [[Asie|Asii]] a [[Oceánie|Oceánii]]. Českou republiku však nenavštívila. Mick Taylor opět na turné hostoval v několika písních. Vystoupení skupiny bylo poprvé k vidění v [[Izrael]]i, [[SAE]] a po téměř 50 letech v [[Singapur]]u. Na turné se zpěvák Mick Jagger dozvěděl šokující zprávu, když mu bylo oznámeno, že jeho partnerka [[L'Wren Scott]] spáchala [[Sebevražda|sebevraždu]], skupina tak odložila turné po Oceánii. 6. listopadu 2014 byl zrušen koncert na festivalu Hanging Rock v [[Makedonie (Řecko)|Makedonii]], poté co lékaři Jaggerovi doporučili odpočinek, když byl zpěvákovi nalezen menší [[Zánět|zánět v krku]]. Pár dní po skončení turné zemřel dlouholetý saxofonista skupiny [[Bobby Keys]], který se kvůli svému [[Jaterní cirhóza|jaternímu onemocnění]] neúčastnil [[Oceánie|Oceánské]] části turné. Byl nahrazen [[Karl Denson|Karlem Densonem]].
Řádek 513:
V říjnu [[2016]] skupina vyrazila na menší severoamerické turné na, kterém představila název svého nového studiového alba a živě prezentovala nové tři singly. Zrušené vystoupení v [[Las Vegas]] bylo nahrazeno dalším již dříve naplánovaným koncertem v [[T-Mobile Arena|T-Mobile Aréně]]. Součástí tohoto turné byla dvojice koncertů na obrovském festivalu ''Desert Trip'' pro 75 000 diváků. Festivalu se zúčastnili také velmi slavné hvězdy a to: [[Paul McCartney]], [[Bob Dylan]], [[Roger Waters]], [[Neil Young]] a skupina [[The Who]]. V prosinci vydala skupina nové studiové album pod názvem ''[[Blue & Lonesome]]'', které bylo zaměřené na [[coververze]] bluesových skladeb od interpretu jako [[Little Walter]], [[Willie Dixon]] nebo [[Jimmy Reed]]. Na albu hostoval také fenomenální kytarista a přítel skupiny [[Eric Clapton]].
=== ''No Filter'':
V první polovině roku [[2017]] bylo ohlášeno evropské turné [[No Filter Tour]], které započalo záříjovým koncertem v [[Hamburk]]u a zakončeno bylo třemi koncerty v Paříži. Českou republiku skupina opět minula, ale při pobytu skupiny v Paříži byli osloveni kanadským koncertním pořadatelem [[Sergí Grimauxem]] (pořadatel českých koncertů Rolling Stones), který je požádal o vystoupení v [[Česko|Česku]] minimálně v dalším roce. A tak skupina [[26. únor]]a [[2018]] ohlásila nové zastávky pokračujícího turné No Filter Tour a vystoupila v červenci v [[Praha|Praze]] na [[Letiště Letňany|Letňanském letišti]], kam dorazilo asi 60 000 diváků. Skupina na turné představovala nejnovějších album ''Blue & Lonesome'' i s tím, když tvrdila, že [[blues]] na stadiony nepatří. V listopadu skupina oznámila přesunutí turné také do [[Severní Amerika|Severní Ameriky]], které mělo začít již koncem dubna [[2019]], ale ze zdravotních důvodů [[Mick Jagger|Micka Jaggera]] to nebylo možné. Proto turné začalo až koncem června po Jaggerově údajné operaci [[Srdeční chlopeň|srdeční chlopně]], která mu byla úspěšně odstraněna, a skupina tak mohla své nové termíny turné započíst dvojicí koncertů v [[Chicago|Chicagu]] a zakončit koncertem v [[Miami]].
Řádek 526:
==== Současní členové ====
* [[Mick Jagger]] – [[zpěv]], [[doprovodné vokály]], [[harmonika]], [[doprovodná kytara]], [[perkuse]], [[klávesy]] ([[1962 v hudbě|1962]] – dodnes)
* [[Keith Richards]] – [[Sólová kytara|sólová]] a [[doprovodná kytara]], [[basová kytara]], [[doprovodné vokály]], [[zpěv]] (1962 – dodnes)
* [[Ronnie Wood]] – [[Sólová kytara|sólová]] a [[doprovodná kytara]], [[basová kytara]], [[doprovodné vokály]] ([[1975 v hudbě|1975]] – dodnes)
* [[Charlie Watts]] – [[Bicí souprava|bicí]], [[perkuse]], [[doprovodné vokály]] ([[1963 v hudbě|1963]] – dodnes)
==== Bývalí členové ====
* [[Brian Jones]] – [[Sólová kytara|sólová]] a [[doprovodná kytara]], [[harmonika]], [[klávesy]], [[sitár]], [[perkuse]], [[doprovodné vokály]] (1962–[[1969 v hudbě|1969]]; zemřel r. [[1969]])
* [[Mick Taylor]] – [[sólová kytara]], [[basová kytara]], [[doprovodné vokály]] (1969–[[1974 v hudbě|1974]]; hostoval r. [[1981 v hudbě|1981]], [[2012 v hudbě|2012]]–[[2014 v hudbě|2014]])
* [[Ian Stewart]] – [[klávesy]], [[klavír]] (1962–1963; najímaný hudebník [[1964 v hudbě|1964]]–[[1985 v hudbě|1985]]; zemřel r. [[1985]])
* [[Bill Wyman]] – [[basová kytara]], [[klávesy]], [[klavír]], [[doprovodné vokály]] (1962–[[1993 v hudbě|1993]]; hostoval r. 2012)
Řádek 817:
* ''[[A Bigger Bang]]'' ([[2005 v hudbě|2005]])
* ''[[Blue & Lonesome]]'' ([[2016 v hudbě|2016]])
== Odkazy ==▼
===
{{Poznámky}}▼
=== Reference ===
{{Překlad|en|The Rolling Stones|469319755}}
{{kulturak.cz|The_Rolling_Stones|50385}}
▲{{Poznámky}}
▲== Odkazy ==
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
| |||