Verze z 13. 7. 2020, 17:13 editovat Zhnka (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 2 653 editací →‎Podrobná tabulka: Něco málo jsem poupravil. K těm Dalším znakům v arabštině, jak jsem si dovolil přejmenovat Samohlásky, protože například إ neoznačuje samohlásku „i“, ale ráz „ʔ“ (jen se používá před samohláskou „i“), bych měl další výhrady, ale osobně nevím, jak to změnit. Těžce se v té tabulce ten pravopis vysvětluje. Asi by bylo dobré o tom založit diskuzi. značka: editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 13. 7. 2020, 17:18 editovat zrušit editaci Zhnka (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 2 653 editací m Spojovníky opraveny na pomlčky. značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox - písmo \| jméno = Arabské písmo \| typ = [[Souhláskové písmo]] \| jazyky = [[arabština]] \| tvůrce = \| datum = \| čas = 356 n. l. -– dosud \| status = \| rod1 = \| rod2 = \| sesterská písma = \| potomci = \| unicode = \| iso15924 = Arab \| poznámky = \| velikost obrázku = }} '''Arabské písmo''' je stejně jako [[Řecká abeceda\|řecké]] nebo [[Hebrejské písmo\|hebrejské]] založeno na [[Fénické písmo\|fénickém]] typu písma. Na rozdíl od [[Latinka\|latinky]] má pouze [[Psací písmo\|psanou formu písma]]. Nemá sice velká a malá písmena, ale zato většina písmen má 4 podoby: pro výskyt na počátku slova, uprostřed, na konci nebo samostatně. Stejně jako hebrejština se píše zprava doleva a obvykle nezaznamenává krátké samohlásky. Výjimkou jsou náboženské texty, učebnice a slova, kde by mohlo dojít k záměně. V takových textech se používají speciální značky pro samohlásky a hovoříme o takových textech jako o vokalizovaných. Řádek 39: Znak [[madda]] nad alifem se píše tam, kde by po sobě následoval alif s hamzou a alif bez hamzy (tj. dlouhé ''á'' s rázem na začátku slova). Kromě arabštiny ho lze relativně často pozorovat v perských a kurdských zeměpisných názvech (např. آزربايجان ''Ázerbájdžán'', آزاد كشمير ''Ázád Kašmír'' aj.) Pro krátké samohlásky existují vokalizační značky, které se píší nad -– ''a'', ''u'', nebo pod -– ''i'' souhlásku, za kterou samohláska následuje. V případě dlouhé samohlásky se ještě přidá znak alif v případě ''á'', já v případě ''í'', nebo wáw v případě ''ú'' jako prodloužení samohlásky. V nevokalizovaných textech tak ve výsledku ze samohlásek zůstanou jen prodlužující znaky alif, já a wáw. Kromě toho existuje ještě vokalizační značka, která říká, že za danou souhláskou žádná samohláska není. Toto znaménko se nepoužije nad souhláskou, za kterou následuje tatáž souhláska. Místo toho se použije vokalizační značka [[šadda]], které označuje zdvojení souhlásky. Vokalizační značka pro ''a'', ''i'' a ''u'' se v běžném arabském textu neobjevuje, protože čtenář znalý arabštiny si ji dokáže domyslet z kontextu, nicméně pokud se v písmu objeví dvě stejné souhlásky za sebou, máme jistotu, že mezi nimi musí být nějaká samohláska (např. مملكة ''mamlaka,'' "království"). Další značky jako třeba [[šadda]] (označující zdvojení) se objevují i v nevokalizovaném textu. == Podrobná tabulka ==

Arabské písmo: Porovnání verzí