Astronomiae Pars Optica: Porovnání verzí

Přidáno 142 bajtů ,  před 1 rokem
WPQ - drobné úpravy, udělen titul Dobrý článek.
(→‎Zatmění Slunce a lidské oko: odkaz na paprsek vymazán, každý ví co to je)
(WPQ - drobné úpravy, udělen titul Dobrý článek.)
== Vznik a obsah ==
=== Zatmění Slunce a lidské oko ===
[[Soubor:Kepler Optica.jpg|náhled|upright|vlevo|Keplerovy nákresy lidského oka|alt=Nákresy lidského oka v černobílém provedení]]
[[Optika|Optikou]] se [[Johannes Kepler]] zabýval už od roku 1600. Šlo mu tehdy především o problematiku [[zatmění Slunce]], které se nedlouho před ním věnoval také dánský astronom [[Tycho Brahe]]. Ten při pozorování částečného zatmění nechal sluneční záření procházet malou dírkou na bílé plátno, kam se promítl obraz zatměného [[Slunce]]. Ten Brahe poté změřil a dospěl tím k závěru, že [[Měsíc]] Slunce nikdy nemůže zakrýt úplně, což však odporovalo řadě záznamům o úplných zatměních. Kepler se rozhodl výsledky Tychonova výzkumu ověřit svým vlastním pozorováním, které učinil 10. července 1600 ve [[Štýrský Hradec|Štýrském Hradci]]. Zjistil, že exaktnost zobrazení zatmění závisí na velikosti dírky, kterou záření Slunce prochází. Přišel na to, že žádná dírka nemůže být tak malá, aby zatmění zobrazovala přesně.<ref name=V61>{{Citace monografie
| příjmení = Voelkel
| jméno = James R.
}}</ref>
 
Brzy pochopil, že se nemůže zabývat optikou, aniž by přitom neznal fungování [[Lidské oko|lidského oka]], o němž proto začal bádat.<ref name=V61 /> V této otázce byl nanejvýše úspěšný. Zjistil, že světelné paprsky přes [[Čočka (oko)|oční čočku]] vzhůru nohama „kreslí“ obraz na [[Sítnice|sítnici]]. Podle jeho teorie pak mysl tento obraz převrací zpátky.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Finger
| jméno = Stanley
}}</ref>
 
Podle Keplerova výkladu pozorovatel stojí na vrcholu vizuální pyramidy, neboť se obraz vytvoří až v jeho oku. Na rozdíl od nauky [[Leon Battista Alberti|Leona Battisty Albertiho]] je Keplerův model vidění ryze kauzální, neboť zachycuje to, co již existuje. Kepler tudíž ''de facto tudíž'' definoval princip reprezentace.<ref>Kundračíková, s. 36.</ref> Odhalil také fakt, že oční čočka má schopnost [[Akomodace|zaostřovat]],<ref name=H164>Horský, s. 164.</ref> díky čemuž porozuměl tomu, jak různě tvarovaná skla mohou neutralizovat [[krátkozrakost]] a [[dalekozrakost]], což pro něj bylo velmi důležité, jelikož i on sám nosil [[brýle]].<ref>Fergusonová, s. 312.</ref> Přesto v ''Astronomiae pars optica'' zůstala otázka čoček dotčena jen okrajově. VíceVětší místa včást knizeknihy Kepler zasvětil spíše studiu odrazu světla. Kepler do svého modelu zraku zabudoval dokonce i [[zrakový nerv|oční nerv]].<ref name=H164 />
 
Při výzkumech lidského oka Kepler vycházel z knihy ''Pražská anatomie'' svého přítele [[Jan Jesenský|Jana Jesenského]], známého především jako prvního lékaře, který uspořádal veřejnou [[Pitva|pitvu]]. Dále využíval rovněž studie [[Felix Plater|Felixe Platera]].<ref name=H164 /> Svůj spis Kepler nakonec pojmenoval ''Ad Vitellionem paralipomena, quibus astronomiae pars optica traditur'', {{Vjazyce2|cs|''Poznámky nebo dodatky k Vitelliovi, v nichž je vysvětlena optická část astronomie''}}. Jednalo se ovšem o určitou kamufláž, neboť nešlo o pouhé poznámky k dílu polského optika [[Vitello|Vitella]]. Kepler patrně jenom z reklamních důvodů chtěl mít jméno uznávané autority v titulu své knihy.<ref name=H163 /><ref name=Kraus /> ''Optiku'' nicméně psal souběžně se svým nejvýznamnějším dílem ''[[Astronomia nova]]'' (''Nová astronomie'').<ref name=Š36>Šelda, s. 36.</ref>
 
=== Vlastnosti světla, kuželosečky a vydání knihy ===
[[Soubor:Johannes_Kepler_1610.jpg|náhled|Portrét Johanna Keplera od neznámého autora z&nbsp;roku 1610|alt=Portrét Johanna Keplera]]
V ''Astronomiae pars optica'' se Kepler pomocí různých [[Metafyzika|metafyzických]] spekulací snažil vysledovatvypozorovat vlastnosti světla. Pokusil se objasnit [[Lom vlnění#Lom světla|lom světla]], avšak nebyl úspěšný. Nejdříve zkusil míru lomu světla odvodit z nadmořských výšek [[Hvězda|hvězd]] na obloze. Myslel si totiž, že míra lomu klesá s rostoucí výškou jednotlivých objektů na nebi. Tento postup ho ale příliš neuspokojil. Nakonec proto dospěl k názoru, že míra lomu závisí na vzdálenosti a intenzitě [[Světelný zdroj|světelného zdroje]]. Sestavil následně tři tabulky zaznamenávající lom světla Slunce, Měsíce a hvězd, které ve skutečnosti však byly chybné,<ref>Caspar, s. 143−145.</ref> protože vycházely ze špatných údajů.<ref>Fergusonová, s. 311.</ref> Lomem světla se Kepler zabýval proto, aby vysvětlil astronomickou refrakci a přispěl tím ke zpřesnění měření polohpolohy hvězd.<ref>Horský, s. 163−164.</ref>
 
Zároveň zformuloval takzvaný [[zákon převrácených čtverců]], podle nějž je osvětlení nepřímo úměrné druhé [[Odmocnina|odmocnině]] vzdálenosti od svého zdroje. Domníval se, že světlo se šíří trojrozměrně, a to všemi směry, čímž vytváří kouli. Člověk nacházející se kdekoli v dosahu světla si může představovat, že stojí na vnější hranici této koule.<ref>Fergusonová, s. 312−313.</ref>
* [http://publikationen.badw.de/de/002334738/pdf/CC%20BY ''Astronomiae Pars Optica''] v originále {{la}}
 
{{Johannes Kepler}}{{Dobrý článek}}{{Autoritní data}}
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|Astronomie|Fyzika|Novověk|Literatura}}