Bitva o pevnost William Henry: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
ujednocení odkazů na neexistující články značka: editace z Vizuálního editoru |
→Bitva u jezera Jiří a výstavba pevnosti William Henry: drobné úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 21:
V roce [[1754]] odstartovali náčelník [[Tanaghrisson]] zvaný "Poloviční král" a virginská milice vedená [[George Washington|Georgem Washingtonem]] přepadem malé francouzské jednotky v údolí Ohia poslední anglo-francouzskou imperiální válku v Americe, jež později dostala jméno [[Sedmiletá válka|sedmiletá]], ale američtí osadníci jí nazvali [[Francouzsko-indiánská válka|francouzsko-indiánská]]. Tento konflikt měl jednou provždy vyřešit teritoriální spory, jež mezi sebou měly anglické kolonie a [[Nová Francie]]. [[Angličané]] měli nad [[Francouzi]] obrovskou početní převahu (cca 20:1), ale první roky bojů tomu nenasvědčovaly. V červenci [[1755]] utrpěli zdrcující [[bitva u Monongahely|porážku u Monongahely]], kde vojsko [[generál Edward Braddock|generála Braddocka]] zdecimovaly kombinované oddíly Francouzů a jejich [[Indiáni|indiánských]] spojenců. Počáteční britské neúspěchy měly několik důvodů. Za prvé to byla neschopnost kolonistů se sjednotit a financovat jakékoli větší kampaně. Za druhé to bylo pohrdání britské pravidelné armády koloniálními milicemi resp. snaha si je proti vůli osadníků zcela podřídit. Za třetí velmi malá podpora Britů a kolonistů ze strany Indiánů. A v neposlední řadě flexibilnější francouzská taktika a jejich větší zkušenosti v boji v lesích.
== Bitva u jezera
[[Soubor:FortWilliamHenry1765Plan.jpg|náhled|Pevnost William Henry - plán z roku 1765.]]
V srpnu 1755 se Britové pokusili převzít iniciativu na severní frontě. Sir [[William Johnson]], britský agent pro [[Irokézové|Irokéze]] a čerstvý generálmajor, získal povolení shromáždit armádu, která měla dobýt francouzskou pevnost Saint-Frédéric na břehu [[Champlainovo jezero|Champlainova jezera]]. Podařilo se mu dát dohromady asi 1 700 mužů včetně 200 [[Mohawkové|Mohawků]], nejvěrnějších indiánských spojenců Angličanů. Jeho výprava se dostala k [[Lac du Saint-Sacrement]], které přejmenovala na [[Lake George (New York)|Lake George]]. Proti této armádě vyrazili z [[Crown Point]] Francouzi vedení [[baron de Dieskau|baronem de Dieskau]], jejichž síly byly jen o málo menší než britské. 8. září 1755 došlo k velmi [[Bitva u jezera
== Britské a francouzské plány, Indiáni ==
Britským vrchním velitelem v Severní Americe byl v červenci [[1756]] jmenován [[John Campbell hrabě Loudoun|generál hrabě Loudoun]]. Jeho strategickým cílem pro rok 1757 se nejprve stal útok na [[Québec]], ale později došlo ke změně. Cílem britského útoku se měla stát [[Louisbourg (pevnost)|pevnost Louisbourg]], která chránila vjezd do [[Záliv svatého Vavřince|zálivu Sv. Vavřince]] a do stejnojmenné řeky - hlavní tepny francouzské [[Kanada|Kanady]]. Velení na severní frontě svěřil Loudoun brigádnímu generálovi [[Daniel Webb (generál)|Danielu Webbovi]]. Ten dostal k dispozici 2 000 mužů z 35. pěšího regimentu a 60. královského amerického regimentu a dále měl mít k dispozici cca 5 000 mužů z [[Provincie|provinční]] [[Domobrana|domobrany]]. Jejich cílem mělo být udržení severní fronty, především Fort William Henry a Fort Edward (pevnost cca 25 km jihovýchodně od WH).
Francouzi vedení nově jmenovaným velitelem [[Louis-Joseph de Montcalm|markýzem Montcalmem]] dobyli v srpnu 1756 britskou [[Bitva o pevnost Oswego|pevnost Oswego]] na břehu [[Ontario (jezero)|Ontarijského jezera]], což je výrazně povzbudilo. Měli skrze domovskou zemi zprávy od informátorů v Londýně, že britským cílem pro rok 1757 bude pevnost Louisbourg. Díky tomu, a také díky důkladnému průzkumu věděli, že Fort William Henry a Fort Edward budou bráněny relativně menšími silami. Nicméně vojenské kruhy ve Francii doporučovaly spíše defenzivní taktiku, s tím že o osudu Nové Francie rozhodne evropské bojiště. Montcalm nějakou dobu váhal, ale po poradě s guvernérem [[Pierre de Rigaud, Marquis de Vaudreuil-Cavagnial|markýzem de Vaudreuilem]] se rozhodli, že udeří na William Henry. [[Guvernér]] Kanady Vaudreuil, který byl velký příznivce zapojení Indiánů do válečného úsilí Francouzů, začal již koncem roku 1756 s náborem domorodých bojovníků. Mezi jezerními kmeny velmi zapůsobil francouzský úspěch u Fort Oswego a výrazně vzrostl zájem podílet se na dalších kampaních, které mohly válečníkům přinést slávu, skalpy, zajatce a lup. Nakonec se podařilo získat pozoruhodnou sílu - téměř 1 000 Indiánů z oblasti Velkých jezer ([[Ottawové]], [[Odžibvejové]], [[Potawatomiové]], [[Winnebagové]], [[Menominiové]], [[Saukové]], [[Foxové]], [[Miamiové]], [[Lenapové|Delawarové]] a dokonce vzdálení [[Ajovové|Iowové]] aj.) a přes 800 z misií v údolí Sv. Vavřince (katoličtí [[Irokézové]], [[Abenakové]], [[Nipissingové]], [[Huroni]] z Lorette, [[Algonkinové (kmen)|Algonkinové]], [[Mikmakové]], [[Malecitové]] aj.)
Řádek 33:
== Bitva sněžnic a první útok na pevnost ==
V lednu 1757 vyslali Angličané průzkumnou výpravu vedenou proslulým [[U.S. Army Rangers|rangerem]] [[Robert Rogers|Robertem Rogersem]]. Jednalo se o skupinu asi 80 elitních hraničářů známou jako ''Rogers' Rangers''. Jednotka si v pevnosti William Henry vyzvedla část materiálu plus posily a pokračovala na sever s cílem zjistit nepřátelské aktivity okolo pevností Carillon (nyní [[Fort Ticonderoga|Ticonderoga]]) a Saint-Frédéric na jihu Champlainova jezera. Angličanům se podařilo zajmout několik nepřátel, kteří je informovali o velké skupině Francouzů a Indiánů, kteří právě dorazili do Carillonu. Rogers se rozhodl z oblasti rychle zmizet, ale bylo pozdě. Francouzi o nich věděli a vyslali 180 mužů (90 Kanaďanů a Ottawů a 90 vojáků pravidelných oddílů) Rogersův oddíl vyhledat a zničit. První část plánu se povedla
V březnu 1757 podnikli Francouzi první testovací útočnou výpravu proti pevnosti William Henry. Vedl ji guvernérův mladší bratr François-Pierre Rigaud de Vaudreuil a sestávala z 1 500 Kanaďanů, Francouzů a Indiánů. Výprava přišla po zamrzlém jezeře a byla vyzbrojená jen lehce - jedinou obléhací zbraní byly žebříky, pro případ, že by se naskytla vhodná příležitost k proniknutí do pevnosti přes palisádové hradby. Zdržela se jen čtyři dny. Za tu dobu stihla poplenit okolí, zničit většinu budov mimo pevnost (mj. mlýn, nemocnici, skladiště, kasárna), několik člunů a nedostavěnou šalupu. Krátce po jejich odchodu dorazil do pevnosti nový velitel - plukovník [[George Monro]] a muži 35. pěšího regimentu. Kromě vojáků pravidelné armády měl k dispozici asi 800 odvedenců z provinčních oddílů, menší množství rangerů a i několik Indiánů. Dále se zde nacházelo několik desítek civilistů, kteří vesměs zajišťovali armádě různé pomocné služby.
| |||