Lev I. Veliký: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m řešení odkazů v odkazech
Proxprox (diskuse | příspěvky)
Řádek 114:
 
== Život a papežský úřad ==
O jeho původu a mládí nejsou dochovány žádné záznamy. Poprvé je zmiňován, až když se (kolem roku 430) stal arcijáhnem [[papež]]e [[Celestýn]]a. Roku [[440]] byl zvolen papežem. V rámci svého úřadu odosobnil úřad [[papež]]e a zdůraznil jej jako dědictví [[Petr (apoštol)|apoštola Petra]]. Usilovně bojoval proti rozšířeným bludným učením, zejm. [[manicheismus|manicheismu]] a [[pelagianismus|pelagianismu]]. Zdůrazňoval, že v [[Ježíš Kristus|Kristu]] jsou obsaženy obě přirozenosti, tj. božská i lidská. V této záležitosti se dostal do ostrého střetu s představiteli [[východní křesťanství|východní církve]], kteří obhajovali jen jednu, vtělenou božskou, přirozenost. Když roku [[449]] na [[Koncil|synodě]] v Efesu trvali představitelé [[východní křesťanství|východní církve]] na své představě, označil toto shromáždění dokonce jako „synodu lupičů“.<ref>August Franzen, Malé dějiny církve, 3. vydání, Karmelitánské nakladatelství, 2006, s.70</ref> V roce [[451]] svolal [[chalcedonský koncil]], kterého se účastnili i biskupové z východu. Lev napsal věroučný text tzv. ''Tomus ad Flavianum'' adresovaný konstantinopolskému biskupovi, který byl přítomnými biskupy na koncilu přijat – podle koncilových dokumentů dokonce zvoláním: „Petr promluvil ústy Lva“. Tím byla dvojí přirozenost v [[Ježíš Kristus|Kristu]] koncilem potvrzena, a Eutychově herezi tak učiněno zadost. K dalším zásluhám Lva I. patří napravení hierarchie [[církev|církve]] a obrana jejích práv.
 
== Hrdinské činy Lva I. Velikého ==
Roku [[452]] vpadl do [[Itálie]] kmen [[Hunové|Hunů]], kteří hrozivým způsobem pustošili území, která dobyli. Když přitáhli k [[Řím]]u, vyšel papež Lev I. vstříc hunskému vojevůdci [[Attila|Attilovi]] a podařilo se mu jej přesvědčit, aby [[Řím]] svého plenění ušetřili. Avšak již tři roky na tonato, roku [[455]], musel [[Řím]] čelit opět vojenskému útoku, tentokrát [[Vandalové|Vandalům]], kteří vyznávali [[Ariánství|arianské]] [[křesťanství]]. Zabránit vyplenění města se mu sice nepodařilo, přesto se mu však podařilo s [[Vandalové|Vandaly]] vyjednat, že nedojde k vraždění římských občanů, že město nezapálí, jak měli v úmyslu, a rovněž ušetří apoštolské baziliky.
 
Lev I. Veliký zemřel [[10. listopad]]u [[461]] v [[Řím]]ě a byl pohřben v předsíni [[bazilika svatého Petra|baziliky svatého Petra]]. Již během svého života byl uctíván jako světec, jímž byl brzy prohlášen. Přídomkem ''Veliký'' je v papežské historii označován pouze Lev I. a [[Řehoř I. Veliký|Řehoř I]].<ref name="Svatý papež Lev Veliký">