Josef I. Habsburský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Přidala jsem knihu, která zmiňuje život císaře Josefa I.
značky: první editace editace z Vizuálního editoru
zrušen #Válečné konflikty – jednak byl Josef jen v jednom a jednak byla dobrá půlka sekce o něčem jiném (věty různě rozesety do čl., popř. doplněny); rv Hippolytovy editace z 25. 1. 2016 (v úvodu píšeme u panovníků pouze jejich hlavní tituly – č. král byl navíc po roce 1611, resp. 1627/28, m. markrabím automaticky); titul uherského kr. před českého, protože byl význačnější (starobylejší); přesnější/dobová citace ze zakládacího reskriptu ČVUT
Řádek 1:
{{Infobox - panovník
| jméno = Josef I.
| titul = Císař Svaté říše římské, král českýuherský a uherskýčeský etc.
| obrázek = Joseph I, Holy Roman Emperor.jpg
| popisek = Josef I. na dobovém portrétu.
| vláda = [[1705]] [[1711]]
| datum korunovace = Uherskýmuherským králem (1687)<br>římskoněměckým králem (1690)
Římskoněměckým králem (1690)
| tituly =
| celé jméno =
Řádek 17 ⟶ 16:
| rod = [[Habsburkové]]
| hymna =
| motto = Amore et timore/<br />Láskou(„Láskou a bázníbázní“)
| otec = [[Leopold I.]]
| matka = [[Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská]]
Řádek 25 ⟶ 24:
| místo pohřbení = [[Císařská hrobka ve Vídni]]
}}
'''Josef I.''' ([[26. červenec|26. července]] [[1678]] [[Vídeň]] – [[17. duben|17. dubna]] [[1711]] [[Vídeň]]) byl [[Svatá říše římská|římský]] [[císař]], [[ČeskéUherské království|českýuherský]] a [[UherskoČeské království|uherskýčeský]] [[král]], [[Markrabství moravské|moravský]] markrabě atd., předposlední člen [[Habsburkové|dynastie Habsburků]] v mužské linii.
 
== Osobnost Josefa I. ==
Byl synem císaře [[Leopold I.|Leopolda I.]] ze třetího manželství s Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních i nevlastních sourozenců, ale v důsledku brzkého úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem a tedy i dědicem trůnu.
 
Josef byl inteligentní a schopný mladík, který ovládal sedm jazyků (včetně [[Čeština|češtiny]], kterou ovládal lépe než jeho otec) a po otci Leopoldovi zdědil i jisté hudební nadání, neboť sám komponoval skladby. Jeho vzdělávání se ujali [[Franz Ferdinand von Rummel]], pozdější biskup ve Vídni, a kníže [[Karel Theodor ze Salmu]]. JehoOtec manželkouho sejiž přiv&nbsp;dětství svatebnímnechal obřadu ve Vídnikorunovat [[24. únorUhersko|uherským]]a ([[16991687]]) stala o&nbsp;pět let staršía [[AmálieSvatá Vilemínaříše Brunšvicko-Lüneburskářímská|Amálieřímskoněmeckým]] Vilemínakrálem ([[1690]],); Josefčeským ovšemkrálem mělkorunován milostnénikdy aférynebyl, předbyť sňatkemk ičeskému poprostředí sňatku.si Zřejměvybudoval svouurčitý ženuvztah nakazil(v roce [[Sexuálně1702]] přenosnánavštívil nemoc[[Praha|pohlavní chorobouPrahu]], takžea po[[Stará několikaBoleslav|Starou letechBoleslav]], zůstalakde neplodnáse apoklonil počet[[Palladium jejichzemě potomkůčeské|Palladiu skončilzemě na třechčeské]]).
 
Jeho manželkou se při svatebním obřadu ve Vídni 24. února [[1699]] stala o&nbsp;pět let starší [[Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská|Amálie Vilemína]], Josef ovšem měl milostné aféry před sňatkem i po sňatku. Zřejmě svou ženu nakazil [[Sexuálně přenosná nemoc|pohlavní chorobou]], takže po několika letech zůstala neplodná a počet jejich potomků skončil na třech.
== Válečné konflikty ==
Otec ho již v&nbsp;dětství nechal korunovat [[Uhersko|uherským]] ([[1687]]) a [[Svatá říše římská|římskoněmeckým]] králem ([[1690]]). Českým králem korunován nebyl, přitom tento jazykově všestranně vybavený muž uměl [[Čeština|česky]] jistě lépe než jeho otec. V&nbsp;roce [[1702]] navštívil [[Praha|Prahu]] a [[Stará Boleslav|Starou Boleslav]], kde se poklonil [[Palladium země české|Palladiu země české]].
 
V&nbsp;té době již byly v plném proudu [[Válka o španělské dědictví|války o&nbsp;španělské dědictví]], během nichž Josef I. podporoval nároky svého mladšího bratra [[Karel VI.|Karla]], když se osobně zúčastnil obléhání města [[Landau]] v&nbsp;roce [[1702]]. Na různých bojištích zde získával další úspěchy oblíbenec Josefa [[Evžen Savojský|princ Evžen Savojský]].
 
== Vláda ==
V&nbsp;roce [[1705]] zdědil po svém otci mocnářstvísoustátí v&nbsp;nelehké situaci: v té době již byly v plném proudu [[Válka o španělské dědictví|války o&nbsp;španělské dědictví]], během nichž Josef I. podporoval (nakonec neúspěšně) dědické nároky svého mladšího bratra [[Karel VI.|Karla]]; dokonce se i sám angažoval v poli, když se roku [[1702]] zúčastnil vítězného obléhání pevnosti [[Landau in der Pfalz|Landau]] držené [[Francouzské království|Francouzi]]. Kromě podporyšpanělské bratrovipolitiky se musel věnovat také vnitrostátnímu problému na území [[UherskoUherské království|Uher]]. Kvůli [[povstání]] tam totiž v&nbsp;té době již přes rok působil v&nbsp;jejich značné části jako vládce [[Sedmihradsko|sedmihradský]] kníže [[František II. Rákóczi]]. Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V&nbsp;důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých vrstev obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla [[byrokracie]], [[korupce|úplatkářství]] a [[protekce]].
 
Hospodářská situace zemí monarchie nebyla příznivá. V&nbsp;důsledku dlouhodobých válek vzrůstalo daňové zatížení poddaných, což způsobovalo nespokojenost širokých vrstev obyvatelstva. Na panovnickém dvoře vládla [[byrokracie]], [[korupce|úplatkářství]] a [[protekce]].
 
Sedmadvacetiletý Josef byl však už schopným vládcem odhodlaným k&nbsp;radikálním opatřením. Jako po všech stránkách dobře vzdělaný a zároveň rozhodný člověk zároveň hodlal uskutečnit mnoho reforem v&nbsp;oblasti finanční, soudní a dalších. Začal u&nbsp;vlastního dvora, když výrazně zúžil a omladil okruh svých spolupracovníků. Posiloval centrální řízení státní byrokracie a reformy začaly i v&nbsp;oblasti daňového systému. Na mnoho jím zamýšlených plánů však nedošlo.
 
[[18. leden|18. ledna]] [[1707]] vydal [[reskript]],<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Reskript českým stavům |url=http://www.cvut.cz/cs/historie/reskript |datum přístupu=2009-09-17 |url archivu=https://web.archive.org/web/20090429003340/http://www.cvut.cz/cs/historie/reskript |datum archivace=2009-04-29 |nedostupné=ano }}</ref> jímž doporučil českým stavům, aby projednali návrh [[Christian Josef Willenberg|Christiana Josefa Willenberga]], a rovněž jim nařídil, aby pro něho zřídili stálé profesorské místo pro ''"výuku„vyučování uměnív inženýrského"[[Kunst|kunstu]] [[Inženýrství|ingenieurském]]“''. Tento reskript dnes patří k&nbsp;nejcennějším historickým dokumentům dnešního [[České vysoké učení technické v Praze|Českého vysokého učení technického v&nbsp;Praze]].
 
V&nbsp;roce [[1707]]témže roce jej uherský [[onódský sněm]] sesadil z&nbsp;trůnu, Josef ovšem zahájil mírová jednání, jimiž si nakonec znovu získal oporu proti stavovskémustavovské hnutírebelii. V&nbsp;roce [[1711]] se již situace zdála stabilizovaná. Válku o španělské dědictví doprovázela řada úspěchů (které se až později ukázaly jako pouze dočasné) a povstalecký problém v Uhrách byl konečně vyřešen uzavřením [[Szatmárský mír|szatmárského míru]].
 
==Smrt a pohřeb==
V&nbsp;roce [[1711]] se již situace zdála stabilizovaná. Válku o španělské dědictví doprovázela řada úspěchů a problém v Uhrách byl vyřešen uzavřením [[Satmárský mír|satmárského míru]]. Do vývoje však zasáhla nenadálá panovníkova smrt způsobená [[pravé neštovice|neštovicemi]]. Přerušil se tak reformní proces v&nbsp;monarchii, na který později navázal především Josefův jmenovec, toho jména [[Josef II.|Druhý]].
 
Josef I. zemřel ve Vídni a byl zde pochován v&nbsp;[[Císařská hrobka ve Vídni|Císařské hrobce]] (sarkofág č. 35 v&nbsp;Karlově hrobce). Na rakvi je latinský nápis, jehož český překlad zní: ''Světu propůjčen 1678, království uherskému 1687, římské říši 1690, Amalii Wilhelmině 1699, římskému císařství, Čechám, provinciím atd. 1705, nebesům navrácen v&nbsp;roce 1711, 17. dubna. Vždy a všude vítězný''. Jeho srdce bylo uloženo v urně č. 12 v&nbsp;[[Hrobka srdcí|Hrobce srdcí]] (''Herzgruft'') v&nbsp;[[Augustiniánský kostel (Vídeň)|augustiniánském kostele]] a vnitřnosti v urně č. 42 ve [[Vévodská hrobka|Vévodské hrobce]] [[Katedrála svatého Štěpána (Vídeň)|svatoštěpánské katedrály]].