Chůze: Porovnání verzí

Chůze nemá pouze logistickou funkci, má i psychosociální a estetickou stránku (výlety, chůze přírodou...). Zvyšuje ventilaci, působí pozitivně na svalový a kloubní aparát, zlepšuje [[Páteř|vertebrogenní potíže]], trávení, metabolické procesy a celkovou výdrž (tenacitu) organizmu. Je politováníhodné, že společnost 21. století považuje jiné druhy logistiky (segway, elektrokoloběžky apod.) za užitečnější. 'Krásná' chůze zrcadlí i vnitřní psychomotorickou vyváženost člověka. Ve Finsku se např. [[severská chůze]] rychle vyvinula v lidový [[sport]], jenž se dál šíří po [[Skandinávie|Skandinávii]] a napříč věkovými kategoriemi i po střední a jižní Evropě.

 

Při došlapu na zem se dotýká pata země jako první. Pata je proto poměrně masitá a tuhá tkáň. Došlap vyžaduje propnutí nohy v koleně, zvednutí špičky a současně vzpřímený trup člověka ('prsa jdou první'). Po došlapu paty se noha odvíjí po své vnější klenbě k prstcovému "vějíři". Jakmile se kyčelní kloub ve svislici přenese přes špičku nohy, dochází k zadní fázi odpichu. Tato fáze je důležitá a bývá zanedbávána tím, že trup je předkloněn vpřed, "zlomen" v pase, čímž je eliminován význam lýtkového svalu coby iniciátora odpichu, dochází k přetěžování hlubokého ohybače kyčle (m. iliopsoas) a k typické postuře "vystrčeného zadečku". Tato negativní [[Reciproční inhibice|reciproční dysbalance]] působí ochabnutí hýžďových svalů, tuhnutí lýtkových svalů, může docházet k plochonoží a otékání nohou, neboť lýtka coby 'dolní krevní pumpa'<ref>Véle, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> nefungují adekvátně. V kotnících také dochází k typickému stranovému viklání nohou, namísto k lineárnímu pato-špičkovému odvíjení. Pojem 'trojflexní linearita' (stejný směr kyčle, kolene a špičky) při chůzi popsali [[Rolfing|Rolfová]] (USA) a [[František Véle|Véle]] ([[Pražská myoskeletální škola]]).