Krétská válka (1645–1669): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Čj značky: editace z mobilu editace z mobilního webu pokročilá editace z mobilního zařízení |
→Průběh války: reference značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 12:
== Průběh války ==
Válku začali Osmani, když jako záminku použili útok [[Malta|maltských]] [[Pirát|pirátů]] a obvinili Benátčany, že poskytují maltským pirátům možnost přistávat na Krétě.<ref>{{Citace monografie
Ačkoli Turci většinu Kréty dobyli již v prvních několika letech války, pevnost Candia úspěšně odolávala. Její dlouhodobé obléhání donutilo obě strany učinit z války "válku zásobovací". Zejména pro Benátčany spočívala jejich jediná naděje na vítězství v přerušení zásobovacích toků nepřítele. Válka se proto změnila v řadu námořních střetů. Benátkám pomáhaly různé západoevropské národy, které, povzbuzovány [[Papež|papežem]], posílaly muže, lodě a zásoby „na obranu [[křesťanství]]“. Po celou dobu války si Benátky udržovaly celkovou námořní převahu, vyhrávaly většinu námořních bitev, ale jejich snaha o blokování [[Dardanely|Dardanel]] byla úspěšná jen částečně a Republika nikdy neměla dostatek lodí, aby plně přerušila tok dodávek na Krétu. Osmanům zase komplikovaly situaci domácí nepokoje (vzpoura [[Janičáři|janičárů]]) a zhoršující se situace na evropském válčišti (viz [[Velká turecká válka]]). Válka se proto táhla. Protahovaný konflikt nakonec vyčerpal benátskou ekonomiku. Osmané dokázali na Krétě udržet své síly a oživit ofenzivu pod schopným vedením rodiny Köprülüů, která držela v té době úřad [[Velký vezír|velkého vezíra]]. V roce 1666 tak Osmani zahájili poslední a nejkrvavější fázi obléhání Candie, která trvala déle než dva roky. Skončila benátským odevzdáním pevnosti a celkovým osmanským vítězstvím ve válce. V mírové smlouvě si Benátky vymohly jen zachování několika izolovaných ostrovních pevností na Krétě, v Dalmácii naopak dosáhly určitých teritoriálních zisků. Benátská touha po pomstě vedla, sotva o 15 let později, k další válce, v níž Republika zvítězila. Krétu však už nikdy nedobyla. Ta zůstala pod osmanskou kontrolou až do roku 1897, kdy se stala nezávislým státem, než byla v roce 1913 připojena k Řecku.▼
| příjmení = Ágoston
| jméno = Gábor
| příjmení2 = Masters
| jméno2 = Bruce Alan
| titul = Encyclopedia of the Ottoman Empire
| url = https://books.google.cz/books?id=QjzYdCxumFcC&pg=PA157&lpg=PA157&dq=Cretan+War&source=bl&ots=Pf24TfILsb&sig=ACfU3U0UxBqFVV46_5hBZYLzDz3JjDxC1A&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjggfz9qprqAhXC8qQKHXJaBkw4ChDoATAEegQICRAB#v=onepage&q=Cretan%20War&f=false
| vydání =
| vydavatel = Infobase Publishing
| místo =
| rok vydání =
| počet stran = 689
| strany =
| isbn = 978-1-4381-1025-7
| poznámka = Google-Books-ID: QjzYdCxumFcC
| jazyk = en
▲}}</ref> Ačkoli Turci většinu Kréty dobyli již v prvních několika letech války, pevnost Candia úspěšně odolávala. Její dlouhodobé obléhání donutilo obě strany učinit z války "válku zásobovací". Zejména pro Benátčany spočívala jejich jediná naděje na vítězství v přerušení zásobovacích toků nepřítele. Válka se proto změnila v řadu námořních střetů. Benátkám pomáhaly různé západoevropské národy, které, povzbuzovány [[Papež|papežem]], posílaly muže, lodě a zásoby „na obranu [[křesťanství]]“. Po celou dobu války si Benátky udržovaly celkovou námořní převahu, vyhrávaly většinu námořních bitev, ale jejich snaha o blokování [[Dardanely|Dardanel]] byla úspěšná jen částečně a Republika nikdy neměla dostatek lodí, aby plně přerušila tok dodávek na Krétu. Osmanům zase komplikovaly situaci domácí nepokoje (vzpoura [[Janičáři|janičárů]]) a zhoršující se situace na evropském válčišti (viz [[Velká turecká válka]]). Válka se proto táhla. Protahovaný konflikt nakonec vyčerpal benátskou ekonomiku. Osmané dokázali na Krétě udržet své síly a oživit ofenzivu pod schopným vedením rodiny Köprülüů, která držela v té době úřad [[Velký vezír|velkého vezíra]]. V roce 1666 tak Osmani zahájili poslední a nejkrvavější fázi obléhání Candie, která trvala déle než dva roky. Skončila benátským odevzdáním pevnosti a celkovým osmanským vítězstvím ve válce. V mírové smlouvě si Benátky vymohly jen zachování několika izolovaných ostrovních pevností na Krétě, v Dalmácii naopak dosáhly určitých teritoriálních zisků. Benátská touha po pomstě vedla, sotva o 15 let později, k další válce, v níž Republika zvítězila. Krétu však už nikdy nedobyla. Ta zůstala pod osmanskou kontrolou až do roku 1897, kdy se stala nezávislým státem, než byla v roce 1913 připojena k Řecku.
== Reference ==
| |||